Nuda v Brně

"Můžu počítat s tím, že jsme přátelé?" Můžeš, Stando, protože jsi sympaťák, stejně jako Olinka. A ještě kretén Richard se dost líbil mé pěsti, ale tím to tak nějak hasne. V Brně jsem totiž žil řadu let a nikdy jsem tam nezažil takovou nudu, jakou mi naservíroval tento snímek. Zkrátka ve štatlu, ve kterém řádil betálné borec Rudy Kovanda, kde se lid modlí ke Kometě a veselé slečny číhají na každém rohu, není místo pro černobílou nudu. (06.02.2017)

Hlavní předností filmu je jeho nepřehlédnutelná stylizace, která pro mě byla ve své době zjevením a které se od té doby nejen tvůrci tohoto snímku marně snaží znovu přiblížit. Film se na jedné straně s grácií dotýká žánru grotesky, aby ji vzápětí konfrontoval s prázdnotou životů mnohých z nás a skončil téměř existenciálním vyvrcholením, při kterém nám přesto nepřestanou cukat koutky. Možná jediný český film natočený v 21. století, který dá opravdu silně vzpomenout na novou vlnu šedesátých let. (25.11.2006)

Příhodný a trochu ironický název pro film. Slovo "nuda" totiž může navodit opravdu nudu a taky to u mě tak nakonec dopadlo i přesto, že ve filmu to rozhodně taková nuda, jako to na první pohled vypadalo, nebyla. Plejáda známých herců od těch opravdu dobrých jako je Donutil k těm opravdu šíleným jako je Liška nebo Budař si nudu určitě užívali, až tak, že divák se občas i pobaví. Mně tam teda ale vadí jedna věc, dost zásadní věc, a to černobílý obraz, který asi měl navodit pocit průměrnosti. Já si nemůžu pomoct, ale autoři museli vědět, že točí normální film, nic extrémně zdařilého. Protože jak to všecko funguje ve filmu a jak to všecko vypadá na venek, to není nic zázračného, a taky by z toho nic zázračného podle mě ani nebylo. Nula od nuly pojde. ---Tady nejde o soulož, jde o lásku, rozumíš. Já třeba hrozně toužím po lásce, jo? A proto bych pořád souložil. (10.05.2008)

Jedna z nejlepších českých komedií posledních let. Režisér Vladimír Morávek si ke spolupráci na svém debutu vybral několik v té době neokoukaných hereckých tváří(Kateřina Holánová, Jan Budař, Pavla Tomicová, Marek Daniel), zaujal mě neobyčejný scénář, hudba a texty písní Jana Budaře. Ač jsem tento film viděla už poněkolikáté, opět jsem se naprosto skvěle bavila... (16.05.2008)

Rozjezd filmu je opravdu ve velkém stylu. V sérii gagů a rozhovorů "ze života" je nám představeno celé filmové osazenstvo, ve kterém je každá postava jiná a sama o sobě zajímavá. Poté je celý kolotoč událostí uveden do pohybu jednoduchou zápletkou dvou lidí, kteří se spolu mají poprvé vyspat, a jednoho herce, který má zemřít příštího dne ráno. Celý film pak skončí ještě stylověji, než začal. To už se ale nepohybuje na hranici geniální grotesky, ale naopak nad hlubokou propastí do těžkého lidského dramatu, která mu sluší možná ještě mnohem více. Snad je to tím, že se Vladimír Morávek rozhodl zbavit se barvy a natočil film černobíle, ale celé Brno působí neuvěřitelně chladným a krutým dojmem. Vůbec jsem jej nepoznával. A mezi tím skvělým začátkem a ještě lepším koncem se něco děje. Nic, co by stálo za řeč, ale vede to k závěru, který stojí za to. Postavy se vybarví, ale filmové Brno zůstává i dál zahalené do černé a bílé. Dá se říct, že se Morávek pokusil natočit českou Magnolii. Buďme rádi za to, že se vůbec pokusil. A je jen dobře, že to nedapadlo vůbec špatně. Tři a půl. [říjen 2006] (12.10.2006)