Svět valčíků
Swing Time
Swing Time
Réžia:
George StevensScenár:
Allan ScottKamera:
David AbelHrajú:
Fred Astaire, Ginger Rogers, Victor Moore, Helen Broderick, Eric Blore, Betty Furness, Georges Metaxa, Dennis O'Keefe, Alan Curtis, Ralph Byrd, Frank Jenks (viac)Obsahy(1)
Kabaretní hvězda Lucky (Fred Astaire) se stane v den své svatby obětí nemístného žertu kolegů v divadle a raději odjíždí s přítelem do New Yorku, aby se vyhnul veřejné ostudě. Poté, co jeho vykutálený kamarád okrade neznámou dívku na ulici, pokouší se Lucky jeho chování napravit. Sleduje dívku až ke dveřím taneční školy, aby ji našel a omluvil se. Neváhá se kvůli tomu zapsat do kurzů tance. Krásná neznámá (Ginger Rogersová) však není žačkou, jak se domníval, ale velmi dovednou a trpělivou učitelkou tance. Nezbývá než předstírat, že naléhavě potřebuje doučování. Ve filmu Svět valčíků je třeba ocenit jeho gradující hudebně taneční výstavbu, kdy jednotlivá menší čísla jsou podřízena velkolepému finále, impozantnímu číslu Bojangles of Harlem, které svou stylizací připomíná broadwayské jevištní show. Režisérem snímku byl tentokráte George Stevens, se kterým o rok později natočil Astaire ještě snímek Nevěsta v rozpacích (1937). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (49)
"Tančí krásně?" - "Kdo?" - "Dívka, kterou milujete." - "Ano. Překrásně." - "Ta, s kterou jste zasnoubený. Kterou si vezmete." - "Tak to nevím." Swing Time je asi můj vůbec nejoblíbenější film s duem Astaire–Rogersová. Skvělý tanec je samozřejmostí, ale tady není nouze ani o vtip. A je to asi jediný případ, kdy Rogersová usiluje o Astaira (a ne naopak). ()
Trapně humorné, naivně romantické, okázale mainstreamové, dokonale zchoreografované, s pěknými tanečními čísly...zkrátka čistokrevný produkt z Továrny na sny... V podstatě se to ale neliší od špičkové československé produkce těch let...jen Fred Astaire je lepší tanečník... (Oldřich Nový ale zas lepší milovník a Vlasta Burian lepší komik) Byly to krásné černobílé časy...žádný nostalgický orgasmus u toho však nezažívám... ()
Dej stojí na hlinených nohách - hlavného hrdinu odvedie spred vstupu do manželstva scenárista tým, že mu parťáci v katalóge žartíkom ukážu, že jeho nohavice sú už nemoderné. On ten istý žartík použije neskôr a, čuduj sa svete, tiež to zaberie. Takú trapošinu by som veru 2x nepoužil. Lucky zarába v NY peniaze ako gambler, tatko vyhráva "orchestre" tým, že vyhráva v kartách v štýle či hre "vyššia berie". A našťastie pre film v novom meste narazí na peknú kočku. Na muzikál sa tu veľa nespieva, ale zato tancuje a že to stojí za pozretie má na svedomí impozantná dvojka Astaire & Rogers, ktorí vypiplali choreografiu do detailov a potešili oko aj pekným kostýmom. ()
Zbytečně moc mluvení a řešení věcí... A byly mi i docela nesympatické postavy, které, mi přišlo, překročily hranici prostopášnosti a byly prostě jen zlé a sobecké, přičemž to mělo být asi roztomilé. Ale dá naplat, jakmile Fred s Ginger začnou tančit, teleportuje se člověk do jiného, lepšího světa. A finální duet je geniální. ()
Ginger a Fred potřetí a opět stejně. Opět je tu láska jak hrom, která musí překonat prvotní nesnášenlivost, ideálně společným tancem a poté nějakou překážku. Tentokrát je to jednodušší - Fred má totiž doma snoubenku a neví jak to vyřešit. Samozřejmě nechybí i nějaký ten humor (záložky na kalhotech!) a vynikající taneční čísla. Kouká se na to pěkně, ale je to pokaždý to stejné. PS: Oscar za nejlepší písničku jsem moc nepochopil, protože nejde ani o ústřední motiv a písnička je dost nezajímavá. ()
Galéria (43)
Zaujímavosti (10)
- Meno hrdinky Penny je zvolené zámerne. Odkazuje na Luckyho vzácny štvrťdolár pre šťastie. (Biopler)
- Vo filme je použité slovné prepojenie z rozhovoru ústrednej dvojice, "I'm never going to dance again.", ktoré zakončuje dialóg dvojice, ktorá si asi nie je súdená, aby sa v zapätí objavilo v piesni "Never Gonna Dance". Pieseň prechádza do tanečného duetu, ktorý ich naopak spája. (Biopler)
- Astaire sa vo vystúpení Bojangles of Harlem chcel pokloniť významným afroamerickým tanečníkom, ktorí ho ovplyvnili počas jeho divadelnej kariéry v New Yorku. V scéne, v ktorej má čiernu tvár, chcel napodobiť Billa "Bojangles" Robinsona, najslávnejšieho tanečníka stepu vtedajšej doby. Bola to značne neobvyklá situácia, nakoľko Robinson hrával v muzikáloch tej doby pre konkurenčnú spoločnosť 20th Century Fox. (Biopler)
Reklama