Za volantem nepřítel

Tak to byl zase jeden "vysvětlující" film, kterak se máme dívat na události z roku 1968. Úplně bych jej nezatracoval. Až na jeho ideologičnost, manipulativnost a docházení k překrucování faktů, je relativně dobře natočen. Možná není ani divu, že sami kulturní propagátoři se ani v době normalizace už k němu nikdy nevrátili. Vlastně jsem do nedávna nevěděl, že takový politický film vůbec existuje. Má však svoji cenu, coby dokument doby. (06.03.2008)

Agitky očividně Steklému neseděly. Po doslova katastrofálním Hrochovi natočil podobně hrůzné dílo, tepající pro změnu do taxikářů. A stejně jako v předchozím filmu, i tentokrát všechno pohřbil dementní scénář a mizerné všechno ostatní. Paní Steklá se nechala slyšet, že její muž oba kousky dostal befelem, a to že jsou tak tragické je taky trochu jeho soukromý třetí odboj. Těžko tomu věřit. Svou práci totiž odvedly tak jako tak. Ideologii nehodnotím, filmařsky je to čistý odpad. I uvědomělé snímky se dají natočit zajímavě. Dovolená s Andělem je dobrý příklad. Za volantem nepřítel ale nesnese srovnání ani s neprávem zaztracovaným Florenc 13,30. (10.02.2014)

Tohle je tak strašně hloupej film, že je až zábavnej. Chvílema jsem z toho měl pocit, že sleduju snad nějakou parodii. Na celkem banální zápletku, která je o tom, že taxikáři požadujou zvýšení platu (na tehdy naprosto nereálnou částku 10.000 Kčs měsíčně), je naroubovaná jakási agitka o událostech v roce 1968. Taxikáři jsou vylíčený jako banda podlejch hajzlů a proti nim stojí charakterní starej komunista na pozici ředitele (Miloš Willig) a jeho mladší přicmrndávač (Petr Skarke), což je úplnej Mirek Dušín. Některý scény ve filmu jsou opravdu nechtěný komický výstupy. Třeba Skarke naběhne do restaurace a spustí na číšníka "Soudruhu, potřebuju stůl pro dva." a nesoudružský číšník ho vyfakuje, což jeho manželka okomentuje tim, že asi číšníka nasralo, že ho oslovil soudruhu. No a vůbec Skarke tam celou dobu mele strašný hovna. Ten měl fakt na role totálně vygumovanejch soudruhů celkem velký "štěstí". Nebo syn toho starýho soudruha přijde domu a pochlubí se tatínkovi, že ve fabrice sesmolili dopis pro soudruhy v SSSR, kde si stěžujou na současný poměry. Já prostě musim tomuhle "veledílu" dát aspoň 3 hvězdy, i když objektivně si to nezaslouží. Že je to propaganda na úrovni těch největších pitomostí z 50. let, na to sere pes. A že Skarke v roce 1968 jezdí ve Škodě 110R a zahlídnul jsem tam i pár dalších nedobovejch aut (nějaký Žigulíky a Volhu M-24), tentokrát filmu odpouštim. Akorát by mě zajímalo, jak na tuhle propagandu asi koukali lidi v roce 1974. (31.12.2011)

Karel agituje jak Steklý a po Hrochovi přichází s Nosorožcem, co napichuje na roh reakcionářské živly z řad pražských taxikářů. Ty trojské koně ve volhách, co pošlapávají socialismus tím, že mu vtisknou lidskou tvář! Sice vraždí, ale nikdy nejsou schopni vyhrát! Podáno tak, že historie neznalý člověk by s těmi komunistickými otloukánky i soucítil, vždyť to přece mysleli dobře. Jenže jak říkal Černomyrdin, dopadlo to jako vždycky.. Když Willig začne lítat z rudého květu na květ, je čas na pytlík a vomitus.. (06.06.2022)

Bez pochyb je to odpad, ale na rozdíl od Dvacátého devátého, který je jenom ukrutná nebezpečně propagandistická nuda, je tohle ukrutná nebezpečně propagandistická nuda s poslední čtvrt hodinou, ze které jsem chytal záchvaty smíchu. Tudíž odpad dát nemůžu, ačkoli to je těsně nad ním. Ale teroristické taxikáře, idiotské finále s autohavárií a zápaďáckého hajzla, který chce unést ženu soudruha šéfa taxikářů do Frankfurtu a dokonce jí ukradne cestovní pas, aby s ním musela přes celnici (!), to jen tak člověk neuvidí. A když se k tomu přidá asi stokrát opakovaný stejný záběr na stověžatou Prahu (který tam ani nemá smysl), je guilty pleasure dokonáno. Jinak je to ale naprosto mizerný film, po všech stránkách. Hrdinní komunisté se nevzdávají a nepodléhají nátlaku ani na jaře 68, černobílé to je až to bolí, ale v tom nemá smysl se pitvat, to už tady člověk čeká, když ví, do čeho jde. Zarazila mě ale laxní filmařská stránka, která nejen že netvoří další vrstvu a ani nemá vnitřní smysl střihové skladby či opodstatnění pro celky či polodetaily, ona mi dokonce przní moji zálibu ve velkých celcích a statických záběrech. Těch je tu totiž hodně, ale jsou naprosto bez atmosféry, se stupidním umístěním postav a dějí se v nich dlouhé rozhovory o ničem, ve kterých velký celek spíš působí, jako kdyby někdo na špatné divadelní hře někam náhodně umístil kameru a prostě ji zapnul. A nechybí ani oblíbený prvek tehdy současných agitek - vtipná postavička. V Tobě hrana zvonit nebude to byl plešoun vymetající hospůdky, zde taxikář s čivavou v kožené kabelce. Ale tenhle taxikář naštěstí zastává i úlohu neutrální postavy, která má nakonec jít na správnou (samozřejmě komunistickou) stranu věcí. Tím pádem i Tobě hrana zvonit nebude byla scénáristicky propracovanější. A vlastně i filmařsky, jelikož tam střih dával aspoň smysl. Steklý je asi ještě větší neumětel než Trapl... Slabá 1* (08.03.2024)