Rychlé pohyby očí

4/10 - Postmoderna jak má být! Devadesátá léta minulého století v plné kráse! Není to až zase taková nuda, v těch sedmdesáti minutách se dá najít i pár dobrých momentů. Vůbec nechápu, proč film získal Plyšového lva. Tenhle film je nezařaditelný a nenominovatelný. Plyšového lva nechte Kameňákům a Českého lva Svěrákům. Rychlé pohyby očí jsou prostě úlet. (26.05.2007)

Je to divný, jak dlouho to už je, co s timhle veledílem přijel Radim do Brodu na prezentaci a Hurikáni (pač Emems nemohli) doprovodili tenhle fakt divnej celuloid hudebním post doprovodem. Člověk stárne a nutno říct, že tenhle snímek taky. Absolutně netuším, o čem ten experiment byl, ale mám za to, že měl bejt o ničem. A proč ne, v roce 98 byly pseudointelektuálů plný zahrádky, knajpy a stráně. (19.03.2024)

Spolu s Žiletkami jeden z ojedinělých pokusů o autorský film novodobé české kinematografie. Z produkce devadesátých let považuji tento film za jeden z pokusů o cestu jinam, experiment. Bohužel české prostředí zřejmě nebylo a stále není těmto směrům nakloněné, z čehož plynuly ona špatná ocenění, což pro mě vypovídá o bezzubosti a aroganci České filmové a televizní akademie. Filmu samotnému je možné samozřejmě některé věci vytknout, například pro někoho až přílišnou chaotičnost symbolických rovin, s tímto já ale problém nemám. V rámci celkového vyznění a vůbec vzhledem k filmu jako takovému a jeho postavení v české kinematografii devadesátých let mne mrzí každé hodnocení nižší než *** . Pro mne osobně určitě za čtyři hvězdičky. 8/10 (08.08.2009)

Občas probleskl zajímavý vizuální moment, ovšem nic nemohlo zastínit naprostou přetaženost úplně všeho ostatního. Špatné herecké výkony byly nejhorší zrovna v těch chvílích, kdy měly být nejupřímnější a jakmile jsem si myslela, že už nemůže přijít větší klišé, vpadnul na scénu vyprázdněný motiv strhávaného domu (za nepřítomnosti zvuku a v postupně červenajícím vzhledu...). Proti surreálně-experimentálně-psychologickým mozaikám nic nemám, ale v tomto případě byl film seskládán z přehršle scén, o kterých si tvůrci prostě řekli: "A proč ne?" (12.12.2010)

Jeden z nejzajímavějších experimentálních filmů, které jsem dosud viděl (a to je nevyhledávám). Hlavní ženská role byla obsazená velmi dobře (ostatně i ta mužská, ale víc si mě získala ta slečna) a pobavila mě další, tentokrát hodně improvizovaná kreace postavy psychologa a mého bývalého učitele Martina Dohnala (v Rivers of Babylon se předvedl rozhodně lépe). Plyšový lev je krajně nezasloužený - přestože jde o nejméně mainstreamový film roku 1998, nejhorší není ani omylem. (27.07.2009)