Meky

Meky je fakt sympaťák a z archivních záběrů si umím představit, že z toho jeho vysokýho hlásku a nevinnýho kukuče musely holky pořádně šílet. Já ho tedy hlavně znám z různých televizních pořadů jako dobrého vypravěče, co umí být dost vtipný. Něco takového ve filmu moc není. Což by teoreticky nevadilo, protože proč se nezaměřit na vážnější věci v jeho životě, a nějaké drama by se určitě našlo. Jenže to prostě není nijak dobře zpracované. Politika a komunismus se tam jenom nastřelí a vztah mezi ním a spoluhráčem z kapely Lacem, který zůstával v Mekyho stínu, se začne zajímavě črtat... a potom si máme vystačit jen s tím, že oba jsou spíše diplomatičtí a režisér nejspíš chce, abysme dál jen četli mezi řádky, například různými záběry na Lacův zahloubaný obličej. To jsou sice hezké triky, ale já bych chtěl VÍC FAKTŮ. A je mi jedno, jakým způsobem, jestli to tam bude říkat vypravěč, budou tam nějaké nápisy nebo to třeba doplní nějaký hudební kritik... Ale tady prostě ta témata šíleně kloužou po povrchu, takže se dozvíme něco, ale ne moc. Žbirka má za sebou v životě taky pár velkolepých momentů, ale ani jeden není působivě natočený. Například finále by mohlo vyeskalovat v nějakou arénu křičící jeho jméno, kde by posléze zahrál nějakou svou působivou písničku v působivým aranži (třeba tu Atlantidu...). Ne, film skončí tím, že Meky komentuje na zahradě cvrčka. Meky Žbirka je charismatický sympaťák a úspěšný zpěvák, který si zaslouží lepší film. (5/10) (13.08.2020)

Slaboučký dokument, který k Mekymu přistupuje s přílišnou úctou. Chybí prakticky jakékoliv oponentůry. Na dokumentu je zkrátka znát, že jeho průvodcem je sám Miro Žbirka. K věcem ke kterým se nechce vyjádřit, se zkrátka nevyjádří nebo jde hned od nich a je to vyřešeno. Druhá půlka je už spíše slabá záležitost. První polovina nabídne Mekyho zrod. Notnou část už tak krátké stopáže zaujímají zpěvákovy největší hity. Zkrátka ono by asi bylo o čem vyprávět, ale rozumím tomu, že rodina si to přála přesně takhle. 50% (15.11.2021)

Postava Miroslava "Mekyho" Žbirky je pro mne jedna z těch podstatných, pokud jde o vývoj hudebního vkusu. Když se vyšvihl na nejvyšší příčky slovenské i československé populární hudby, bylo mi 11-12 let, a to se člověk začíná zásadně formovat. Žbirka je tak jedním z několika málo lidí, které sleduji prakticky neustále, a to aniž se nutně považuji za jeho fandu, spíš za angažovaného pozorovatele, a jeho písně se mi líbí jen výběrově (např. "22 dní" nicméně považuji za jednu z nejlepších písní v historii slovenské pop music). Fanouškovství máme ale s MŽ společné, protože stejně jako on mám ve velké úctě Beatles. Z předchozího plyne asi vcelku pochopitelně, že jsem se na dokument o zpěvákovi a autorovi dost těšil. A bohužel, nebyl jsem uspokojen. O Žbirkově životě a díle by bylo lépe natočit spíš sérii dokumentů, protože je živou historii (česko-)slovenské populární hudby, a každá z jednotlivých etap (konec 60. a začátek 70. let, působení u Broma a Offermanna, éra Modusu, založení Limitu a cesta na výsluní, ...atd.) by si zasloužila samostatný portrét. Takhle dokument těká od jednoho tématu k jinému, přičemž si nejsem jistý, nakolik je pro neznalého vůbec srozumitelné, o co v některých fázích vlastně šlo. A pro znalejšího je naopak zřejmé, že leccos bylo zjednodušeno a nevyčerpáno; takřka cokoliv, na co dokument narazí, je jen tak nahozeno a přejde se to spíše rozpačitými tvářemi a výjevy. Přitom zajímavých lidí sehnal režisér dost a dost, ostatně sám "objekt" vládne mluveným projevem dosti dovedně. Když se to p. Šafránkovi nepovedlo využít, nejspíš bude chyba na jeho straně. Pokud přesto dávám 4, není to kvalitou filmu jako takového (ten by si zasloužil maximálně 3), ale osobou protagonisty, silou témat a nestárnoucím půvabem písní, které v něm zaznějí. (02.01.2021)

V pohodě dokument. Bohužel, právě jen a pouze v pohodě, nic víc. Mekyho mám rád a myslím, že by si zasloužil hlubší a trochu zajímavější sondu do jeho života. Otázkou ale je, zda o to vůbec stojí, protože z filmu tak nějak vyzařuje, že do svého nitra, soukromí a citlivých věcí nikoho moc pouštět nechce. Což se dá pochopit a udržení si odstupu pro něj asi dobře, pro takovýto dokument však nikoliv... Škoda, že režisérská invence, která by to vynahradila a vydala se mimo "slepé uličky", tu není moc patrná. (01.01.2021)

Nevím jak ostatní, ale já jsem si tenhle životopisný snímek neskutečně užívala. Při jeho sledování mi naskočila spousta vzpomínek s hudbou spojených. Ačkoliv jsem nikdy nepatřila k velkým fanynkám Mekyho, tak musím uznat, že má na kontě plno nesmrtelných hitů, které si kdykoliv moc ráda poslechnu. Nejvíce se mi asi zamlouvalo jeho bigbítové období, jež se zhusta dralo na povrch v kapele Modus s úžasnou Marikou Gombitovou, která dle použitých záběrů za mlada působila na pódiu jako opravdová rocková rebelka. Její autonehodu si dodnes živě vybavím, takový to byl šok nejen pro mě, ale i pro většinu mých blízkých... V dokumentu sice trochu chybí kritický pohled, což mi však nebrání v kladném hodnocení, protože z něj vyzařuje obří množství pozitivní energie a taky je dost dobře sestříhaný. Pořád mi naskakuje jedna dávná moudrost „štěstí přeje připraveným”. A takovým člověkem Miro Žbirka přes všechny životní peripetie určitě vždy byl. Patří mu dík za tu radost, kterou svou hudbou dovede rozdávat. (75%) (20.01.2021)