Diskopríbeh

Rozumím svým odpadovým oblíbencům, ovšem film má v sobě určitý druh revolty, a řekl bych možná i vzdoru. Diskotéková rebelie 80tých let spojená i s rebelií vzhledovou či osobnostní. Vše je krásně sečteno v dobovém skandálním "účesu" potomka našeho nejuniverzálnějšího herce. Dnešní teenageři se musí na tento fakt dívat opravdu nechápavě. Slovní i groteskní humor, nejen Ladislava Potměšila, je také určitou kvalitou snímku, která se obejde bez zbytečně a přehnaně sexistického humoru, jenž je v podstatě podmínkou dnešních komedií o mladých. No a nakonec i ten Míša David měl v této době smysl pro melodii a hudba se k filmu opravdu hodí. Obraz doby těsně předrevoluční je podle mě v celku povedený, i když nova z toho neustálým opakováním časem udělá skutečný odpad. (14.04.2013)

Dokonalá česká rádoby teenegerská komedie své doby. Film mě baví i dodnes, jako malý jsem ho sledoval neustále dokola. Film má dobré herecké obsazení, krom Rudolfa Hrušínskýho mě bavil snad ještě víc výborný herec Ladislav Potměšil. Rovněž hudba je dokonalá - stará česká dobrá klasika. Film hodnotím celkově na 90% = ***** (03.11.2012)

Náhodou. Mně se Discopříběh vždycky líbil. V době vzniku taky proto, že všichni účinkující na sobě měli děsně cool hadry, které nebyly lehce k sehnání. Docela jsem jim záviděla. Dneska se na ty "cool hadry" taky ráda podívám a přijde mi legrační, že hlavní hrdina i většina dalších měli jenom jedny, po celý film stejné. V dnešní době, kdy jsou obchody přeplněné šunty všeho druhu a barev, je to docela fajn vzpomínka na staré časy. (31.12.2013)

Videoklipově pojatý "muzikál", kde zhruba 1/2 filmu tvoří písně, přičemž asi ve třetině z nich je zabírán vrtící se Hrušínský otvírající pusu na playback. Celý ten příběh pseudo-revolty z mladistvé blbosti je navíc pojat velmi jednoduše (stejně jako montážní kvalita videoklipů) a tezovitě, tím pádem se k tomu Davidova hudba stejné úrovně docela hodí....Čím více je ten film starší, tím je ovšem zajímavější z hlediska historické hodnoty, tedy jako obrázek určité doby a produktu, který byl evidentně vytvořen, aby na něj chodili mladí lidé (příběh o nich, dobová móda, prostředí paneláků, písně hitmakera Davida a zmíněná videoklipovost). (14.05.2012)

Asi už se taky pomalu vezu na vlně ostalgie, byť se rozhodně neřadím k těm co vzlykají na FB u obrázků z dob socialismu štkajíc jak bylo tenkrát skvěle. Michala Davida jsem nikdy cíleně neposlouchal, pokud to na člověka nechrlili z rádia či mnohých zábavných pořadů na ČST. Ale jeho hity samozřejmě znám. Můžete ho nazvat čímkoliv chcete, nemusíte ho mít rádi a myslet si o něm můžete také co chcete i o jeho jednoduché hudbě. Faktem je, že velká část dnešních čtyřicátníků v pohodě kdykoliv vyloví z hlavy pár jeho písniček, protože text  - sbírám céčka, nebo - pijeme kolu či nesmrtelná spartakiádní  - poupata prostě zaznamenal ve své době každý a rozhlas se už postaral o jejich řádné uložení jejich častým hraním. A tím, že to není symfonie B. Martinů, ale vše je jednoduché, snadno zapamatovatelné, tím to asi utkvělo tak pevně. Konečně, možná v tom je kus geniality M. Davida. Já ho nemusím, beru ho jako dobovou figuru stejně jako mistra K. Gotta, která šla cestou nejmenšího odporu s režimem. Ale to mnozí co chtěli dělat jen hudbu. Zkuste ale na nějaké párty Husákových dětí  kde se popíjí k půlnoci pustit pár dobových hitů M. Davida a uvidíte co bude dít. Ten přísun energie... Tak to prostě je.   Discopříběh tedy beru jako takový otisk doby. Byl jsem na tom tehdy v kině a když jsem šel ven, měl jsem písniček plnou hlavu. Příběh se mi líbil, vztah syna s otcem tam byl celkem pěkně znázorněn. Kdo má doma puberťáka, lecos pochopí byť už jsme v čase jinde. Některé procesy se zkrátka stále opakují a v rodinách se řeší stále stejné problémy bez ohledu na režim. Potměšil mi tu dost sednul a film přinesl národu i skvělou hlášku - do hlavy né.  Takže já si lepím  3  plakáty na zeď pokoje. * * * (14.01.2022)