Traffic - Nadvláda gangov

Drogy na talíři pěkně zasyrova jak pravý biftek nebo krvavý tatarák. Hodně drastické vyprávění formou blízko dokumentární a příjemně civilní herectví, obojí téměř bezchybné i díky citlivé (ne)ukázce násilí. (až na místy roztřesenou kameru) Nejvíc mě zaujal Benicio Del Toro a teď už vím, že dostal Oskara - právem. Jako obvykle uhlazený elegán Michael Douglas potěšil svým lehkým barytonem. Catherine ZJ konečně opravdu něco zahrála, i když o stupínek lepší byla skvěle sjetá Erika Christensen. Don Cheadle taktéž výborný. Hodně se tady míchaly emoce a zkoušky charakterů, ale bez zbytečného patosu nebo přehnaného zveličování. Skoro happyend se mi líbil, třeba existují nějaké ty boží mlýny ne? (20.05.2011)

Soderbergh není zrovna můj režisér no. 1. Jeho Oceanovky mi přijdou jako nablyštěná kára plná prvotřídních hvězd, která ale pod kapotou skrývá motor starého trabantu. Sice se dobře dívá na obal, ale když se má auto rozjet, začne to kašla, kouří se z toho a vítr vám vlasy rozhodně nerozcuchá. Traffic je ale film trochu jiného ražení. Je sice nacpaný hereckými hvězdami, ale nevypadá tak nablýskaně a daleko lépe šlape. Možná je to vážnějším tématem, možná je to i tím, že hvězdy nemají prvoplánově přitáhnout diváky, ale naopak jim vyprávět příběh. Traffic je tak trochu jiný film o drogách. Není to ten obvyklý moralizující typ - "všechno jde pořád z kopce", ale naopak se snaží celý drogový kolotoč uchopit jako celek. Sledujete tak jednotlivé články drogového řetězce a vidíte, co drogy z lidma dělají a jak je těžké a obtížné se jim vzepřít a nebo před nimi uchránit své blízké. Z filmových postav mě zaujala především ta v podání Michaela Douglase. V jakkékoliv situaci ho příběh ukazuje, vždycky si říkáte, že je prostě naprosto bezbranný. Ať už ho vidíte jako protidrogového šéfa USA číslo jedna a nebo zoufalého otce hledajícího po ulicích svou zfetovanou dceru. Pokaždé si s ním osud pohrává jako s loutkou a on se prostě nedokáže bránit. ***Věděli jste, že: "2GAT123" stojí na poznávací značce auta, jímž ve filmu jezdí Catherine Zeta-Jonesová. Vůz registrovaný pod tímto číslem byste ale v Americe hledali marně. Jde o značku fiktivní, používanou filmaři právě proto, aby nedošlo k záměně s reálně existujícim automobilem. Vedle "Trafficu" jste ji mohli zahlédnout například v "Policajt z Beverly Hills 2", "Pošli to dál", "Mullholand Drive" či "S.W.A.T." *** (15.03.2007)

,,Válka proti drogám je válka, ve které musíme zvítězit, abychom ochránili to nejcennější – NAŠE DĚTI!“..... Drogové kartely, policie, politici. Každý dělá co umí, chce nebo může. A mohli by klidně žít jako jedna velká rodina! Na několika postavách, jejichž příběhy sledujeme a jejichž životy ovlivňují drogy zjistíme, že většinou to stejně odserou ti nevinní. Podobný styl vyprávění, jaký jsme později mohli vidět třeba u Fast Food Nation. Prostě ze života. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci se naučit navázat kontakt v baru pro pány. 2.) Chystám se stát drogově závislým. 3.) Souhlasím s názorem, že vyléčenej feťák je ten předávkovanej. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (26.11.2010)

Niet o čom. Dokumentaristickým štýlom poňatý film o drogách. IMHO najlepší film o drogovej problematike, nakoľko sa na veci pozerá zo všetkých strán, ponuky, dopytu ako aj zo strany boja proti ponuke. Herecké výkony sú perfektné, excelujú najmä Del Toro a Zeta - Jones. Réžia Stevena Soderbergha je ako vo väčšine jeho ( i keď menej úspešných) filmoch vynikajúca, ale na svoju dobu to má dosť zaujímavú kameru, dosť mi to pripomína Mesto Bohov, ktoré takýto "štýl" dotiahlo do dokonalosti. Jediný film, ktorý mal na Oscaroch právo poraziť Tygra a Draka. (03.12.2004)

Hloubková analýza drogami zmítaného světa, která kupodivu nikdy nesklouzne do pokrytecké pseudo-umělecké podoby, až do samotného závěru si zachovává vysoko nasazenou laťku formální brilance (artem okořeněný dokumentaristický facelift, obměny filtrů, anarchistický střih) a zvláště překvapuje tím, kolik toho má na srdci - aniž by mi jedinkrát přišla na mysl vtíravost a emocionální vydírání (dokonce i silný závěrečný apel je podán zcela obyčejně, bez patosu, téměř odosobněně...). A o tom, že jde o nejlepší Stevenův film snad není ani pochyb. (03.12.2008)