Kafka

Takové jsou přesně ty klenoty, o kterých nikdo nepíše, nemluví, a narazit na ně musíte víceméně náhodou. Perfektní Jeremy Irons v dokonalé směsici Kafkových témat, postav a narážek, která se ale nikdy nezvrhne v chaotický a nespojitý guláš. Taky je úžasně zpracovaný, vždyť černobílá sluší Praze počátkem 20. století jako vyšitá, nemluvě o té Gilliamovské scéně v závěru, ze (nebo ve?) které až oči přecházely, něco na způsob 12 opic. A pozor, dočkáme se i Maxe Broda. 90 % (20.12.2014)

Dokážu si představit, že člověk neseznámený s kafkovským univerzem si snímek asi pořádně neužije a chytne z něho leda tak pořádnou depresi. Pro zapálené kafkology je to ale lahůdka! Všechny ty odkazy na knižní předlohy, které na vás dýchají takřka z každé jednotlivé scény, ponurá a stejně tak vzrušující Praha na začátku minulého století, Kafkova persona ztvárněná Ironsem a detaily jeho skutečného života, všude ta hmatatelná úzkost a náznaky šílenství uprostřed bezcílně bloumající lidské masy... Zámek a jeho neprůchodná byrokracie! Na stranu druhou není třeba zapomínat, že se i tak stále jedná pouze o fikci, nikoliv o životopis, a proto není třeba filmu vyčítat jeho nevěrohodnost či rozpory se skutečnou Prahou té doby, žeáno? (08.10.2013)

Natočit film o známém spisovateli, nazvat ho jeho jménem, jeho jméno v něm navíc asi tisíckrát zmínit, zakomponovat do něj narážky na nejznámější díla a zároveň jej zbavit veškeré autorovy jedinečné osobitosti, to je opravdu umění. Kafka přestal být Kafkou ve chvíli, kdy Soderbergh zaměnil tajemné absurdno za přihlouplou grotesknost, která v případě narážky na dva pomocníky ze Zámku přerůstá v nesnesitelnou stupiditu. Kafka přestal být Kafkou, když se z něj stal neohrožený hrdina, odvážně pátrající na vlastní pěst. Kafka přestal být Kafkou poté, co jej tak špatně pochopil a uchopil anglofon Jeremy Irons. A co hlavně, Kafka přestal být Kafkou hned poté, co jeho noha fyzicky pocítila podlahu Zámku. Nepochopen, znásilněn, dezinterpretován, odkopnut. (07.01.2010)

Dám si do třetice o tomto víkendu film týkající se Franze Kafky, říkal jsem si dnes při výběru tohoto filmu. Mé dojmy po jeho vzhlédnutí jsou však poněkud rozporuplné. Na jednu stranu nelze opomenout skvěle ponurou atmosféru Prahy na počátku 20. století, přičemž za to může nejen (po většinou) černobílý vizuál, ale i některé výborné kamerové záběry (např. záběr ze spodu na Hradčany/Pražský hrad). Za určitý problém filmu však považuji fakt, že film se na začátku tváří jako realistické drama s Franzem Kafkou coby hlavním aktérem děje, ale ve skutečnosti je to spíše jakási mysteriózní krimi a posléze dokonce i science-fiction.  S reáliemi Prahy z počátků první republiky to přitom nemá zhola nic společného. Tedy  s výjimkou obrazu T.G: Masaryka visícího na zdi úřadu. A s reálným Kafkou pak vedle jeho skutečné úřednické práce v pojišťovně už jen pár drobnosti (např. krev na jeho kapesníku po dávivém kašlání nebo zmínka spisovatele před přáteli o jeho úvaze napsat knihu s tématem proměny člověka ve hmyz). A samozřejmě se zde pak ještě můžeme setkat s určitým motivickým odkazem na jeho román Zámek (a možná částečně i Proces). Co mi taky trochu vadilo, byl hudební podmaz v podobě cimbálové hudby, kdy jsem si říkal, že si autoři filmu asi spletli Prahu s Budapeští.  Ve výsledku ale  už jen za tu ponurou atmosféru i vcelku napínavý děj dávám tři hvězdičky (21.05.2023)

Zaujímavý a tajomný príbeh. Temné uličky, ktoré vytvárajú dokonalú atmosféru, pekná hudba, nevydarené dvojičky, zvrátené experimenty (otvorené lebky..) a samozrejme – výborný Jeremy Irons ako horlivý hľadač pravdy... Pre mňa je tento jeho výkon jeden z najlepších a najpresvedčivejších, aké doteraz predviedol. (07.07.2008)