Posledné filmové predstavenie

...aneb po Papírovém měsíci moje druhé zalíbení v tvorbě Petera Bogdanoviche. Opět černobílý retro snímek nezávislého ražení, opět jedinečná atmosféra, tentokrát v mozaice osudů povětšinou dospívajících kluků a dívek uprostřed texaského městečka s kinem. Navzdory pomalému tempu od začátku silný pocitový zážitek. Když jsme na začátku v místní hospodě, z obrazu ke mě pronikal i ten zapáchající kouř, v závěru uprostřed pohnutých emocí a valícího se větra silnicí cítit i ten vítr. V pozadí pravidelně hrající country muzika, která tu atmosféru krásně podbarvuje, i vánoční koledy jsou tu hezky zaranžované do texaského country rytmu! :) Působivé emoce v řadě scén, rozehrané často už jen mimikou herců, obyčejné zážitky mladých lidí, prožívajících slasti i strasti spočátku bezstarostného mládí, později zlom, nenávratné změny, trpké dohry... a závěr, ve kterém jsem mohl na uhrančivé Cloris Leachman oči nechat. Nutno však dodat, že tady jsou excelentní herecké výkony ze strany snad všech zúčastněných a naštěstí mají co hrát, protože s přibývajícími minuty jde psychologie postav skutečně do hloubky. Jo, to byla vážně zlatá filmová éra, kdy podobné umělecké snímky mívaly ještě většinou propracovaný i scénář včetně psychologie postav a nesázely z větší části jen na ohromující dojem z toho vizuálu. [90%] (16.03.2022)

Na konci jsem nebyl o nic moudřejší, než na začátku. Zajímavé je, že americké maloměsto není o moc jiné, než české, se všemi aférami, sexem každého s každým, pomluvami a dalšími lahůdkami. Ale to je asi všechno, co jsem si z filmu odnesl. S postavami jsem nesoucítil, když se na konci zavírá kino a hraje se v něm poslední představení, cosi jako náznak melancholie se objeví, ale nijak převratné to není. Postavy se pořád tak nějak plácají sem a tam a nakonec buď umřou nebo odjedou a v podstatě se nic nestane. Umělecké kvality tohoto snímku mě minuly, i když netvrdím, že nejsou. (25.09.2010)

Texas, začátek padesátých let, Zapadákov ... a v něm obyvatelé ustrnutí v bezvýchodných stereotypech všedního dne, kteří by mohli být kýmkoliv z nás. Mládež lačnící jen po jednom a onom, jak si na zadním sedadle rozhrkaného bouráku nebo v levným hotelu zasouložit. Jenom zdroje jsou trochu omezené, neb představa mladých dam je lehce upjatá a pokrytecky zdeformovaná ... nejprve svatba a pak sex, takže pánové využívají služeb místní šlapky, v horším případě krav na pastvině. V centru všeho dění se nacházejí 3 mladí lidé - Sonny, Duane a Jacy. Oba mladíci jsou z nuzného prostředí, životem se protloukají jak to jde, dívčina je ze zbohatlické rodiny. Sonny je tak trochu idealista a lidumil, Duane rváč a dříč. Jeden řeší svoji mladickou frustraci vztahem s postaší dámou (manželkou tělocvikáře, který spíš upřednostňuje zadky mladých kluků než náruč své ženy), druhý s lehce naivní, avšak vypočítavou, a později i manipulativní Jacy. Jenže dnům v chodbách střední školy už odzvonilo a je třeba vyjít ven do života. Což zapříčiňuje první tvrdší srážky s nudnou realitou života, které se mění ve více než bolestné dospívání. A postarší okolí jim to příliš neulehčuje, snad s vyjímkou místního kovboje Sama, který je tak trochu mentorem, a přímou servírkou v místním bistru. Časem vznikají konflikty i v kdysi dobrém kamarádství, obzvlášť ve chvíli, kdy se mezi mladíky postaví Jacy, která svojí pitomoučkou revoltou vůči rodičům (manipulativní rádoby-svatební akce) zapříčiní bezprostřední akt násilí. Vedle mladých hrdinů nás oslovují i vedlejší dospělé role, obzvlášť zaujme matka Jacy, která nutí dceru udělat stejnou chybu, kterou sama učinila.Ta cynicky glosuje nastávající situace, byť tvrdě, tak za jejími slovy nacházíme bolestné zklamání s vlastním životem. Tohle všechno pod taktovkou Petera Bogdanoviche, s černobílou syrovostí, bezsoudtrackovou drásavostí (jediná hudba, co ve filmu zazní je ta z jueboxu nebo z rádia), s přesnými výkony hlavních i vedlejších rolí a bezradně realistickou skoro pointou. 85% (05.04.2009)

Ostal som ako obarený, toľko clivoty a pocitu stiesnenosti v jednom filme sa len tak nevidí. Sledovať ako sa z filmu postupne vytráca radosť a bezstarostnosť žitia, nebolo veru jednoduché. Miestami ma riadne stislo na hrudi. Miesto nich sa postupne vkrádali do deja pocity opustenosti, márnosti a bezútešnosti. A to veľmi umne a príhodne načasované. Skrátka jedinečná atmosféra panuje v tomto filme, ktorá zalieza až pod kožu. Nuž, čas sa nedá zastaviť, raz sa všetko dobré skončí, ostanú len spomienky a nostalgia. No tie ten pocit prázdnoty ešte viac zhoršia.... Smutná myšlienka, no pravdivá. Jednoznačne ide o Bogdanovichov vrchol. (19.02.2020)

Peter Bogdanovich dokázal unikátně spojit precizitu klasického hollywoodského stylu – pečlivost v inscenaci černobílých záběrů, hladké grafické návaznosti, využití světla jako výrazně kompozičně motivovaného prvku – s evropskou tematikou aplikovanou na americké prostředí. Jde o evropské vyprávění a chápání postav, kdy není vyprávění motivováno primárně příčinou a následkem nebo naplňováním deadlinů, ale pracuje s paralelním vnímáním, mnohem uvolněnějšími kauzálními vazbami a vědomým neujasněním si cíle. ___ Snímek zachycuje krizi identity u poválečné baby boom mládeže na venkově a její pocit vyděděnosti a zbytečnosti, obecnou nevzdělanost a zoufalé hledání si impulzů k žití. Většina postav jedná právě hodně impulzivně na základě jednoduchých tužeb, není schopna uvažovat v širších kontextuálních rámcích a žije jednoduchou jednotvárnou existenci na maloměstě, kde mohou chodit do kina, opíjet se, hrát v malé herně a randit. A protože právě dospívají, film zachycuje posun z primární fascinace kinem do fáze posedlosti vztahy. ___ Centrem vyprávění je pak trojice postav dvou mladíků a jedné dívky, ke které postupně vyprávění dodává paralely v podobě odhalené minulosti a milostných traumat starší generace. Pojítko mezi těmito světy tvoří vztah jednoho z mladíků se vdanou čtyřicetiletou ženou, o kterém nakonec ve městě ví asi každý krom jejího manžela. Milostné vztahy zakládané spíš z nedostatku příležitostí než z lásky pohánějí film kupředu a stávají se hlavní zbraní dívky Jacy, která na milostném zneužívání mužských citů postaví svoji existenci. ___ Ze spojení amerického stylu s evropským vyprávěním nakonec vzniklo jedno z klíčových dramat Nového Hollywoodu, ve kterém zazářila debutující Cybill Shepherdová společně s Timem Bottomsem, Jeffem Bridgesem a Benem Johnsonem, který nakonec získal i Oscara. Film s nepříjemnými a našemu myšlení velmi vzdálenými postavami možná pro některé není tak okouzlující a divácky atraktivní jako Papírový měsíc nebo A co dál, doktore?, ale jako výpověď doby je... naprosto fantastický. (30.07.2007)