Osamělá holubice

Chtěl jsem se podívat na jeden z pověstných velkých televizních projektů před-quality TV éry, abych si potvrdil, že velké románové vysokorozpočtové produkce imitující kinofolmy vznikaly už hodně dlouho. A je to opravdu působivé, rozmáchlé, vtahující dílo. Neduhů tu pár je. Časové skoky jsou občas trochu nepřehledné, několik týdnů někdy přeskočí ze střihu na střih, aniž by stihla dohrát hudba z předchozí scény. Popřípadě je scéna koncipována tak, že se s postavami loučíme na začátku nějaké jejich cesty (a scéna je skutečně emocionálně koncipovaná jako opouštění těch postav), ale hned v další scéně je sledujeme přijíždět na místo. Je naprosto patrné, že původně měla být mezi ty dvě scény vložena nějaké sledující jinou dějovou linii. Vzniklé zmatení určitě není záměrné - na takhle nákladné a náročné produkci je podivné, že její střih nedokáže následovat základní pravidla. A druhá věc je, že děj trpí na neuvěřitelná náhodná setkání, divoký západ jako by byl dvacet lidí, kteří se neustále potkávají. Ale to jsou celkem méně důležité nebo snadno odpustitelné věci - jinak to je velmi příjemné pokoukání, které se nebojí několika nečekaně tvrdých zvratů. A emocionální nálož čtvrtého dílu, který přitom zvládá nesklouznout ke kýči (protože nikdy zcela nepodléhá westernové sentimentalitě - naopak se ji nebojí napadat) je určitě jeden z televizních vrcholů. Je to jeden z těch filmů/seriálů, které dokážou vtáhnout tak moc, že člověk ten svět a ty postavy nechce opustit (přesto se rozhodně neplánuju koukat na žádný ze sequelů ani prequelů, ten silný dojem může jít jedině dolů). Už dlouho se mi nestalo ten pocit u něčeho cítit. 4 a 1/2 (22.08.2021)

Po prvním dílu jsem si vůbec nedovedl představit, že nakonec dám 4*. Úvod seriálu mě zklamal, obsahoval spoustu pasáží, kdy jsem se nudil. Ale protože Zlatý glóbus (dokonce dvojitý: nejlepší televizní minisérie a herec Robert Duvall) je cena, která tradičně vypovídá o kvalitě víc než mediálně silnější Oscar, rozhodl jsem se dát seriálu ještě šanci. A dobře jsem udělal: od druhého dílu až do konce to bylo nesrovnatelně lepší. -------- V titulcích (všech čtyř epizod) seriálu uvedeno: rok výroby 1988. (05.01.2021)

Jelikož znám velice dobře knižní podobu (autor Larry McMurtry za ní dostal Pulitzerovu cenu), musím uznat že jsem od seriálu nečekal mnoho. Přesto se však tvůrcům nějak podařilo poměrně dobře zachytit drsnou realitu (ale ne zas tak moc). Skvělá hudba Basila Poledourise mě nepřekvapila jako spíše to, že si od filmu odskočil k seriálu. Jen škoda, že OST se tak špatně shání. (19.01.2006)

Ty nejlepší westerny mohou být v jádru duchovní záležitosti, ať už jde o motiv putování do zaslíbené země, nebo o kristovskou postavu jezdce z neznáma, který znovunastolí spravedlnost (a buď přitom umírá, nebo opět někam mizí), mohou být společensko- kritické, vynikat přesně prokreslenou psychologií, odrážet obecné vzorce lidského chování atd. Tímto žánrem není radno pohrdat a Osaměla holubice v sobě sčítá tolik kladů, že mě jen udivuje, proč jsem projekci tak dlouho odkládal. (24.06.2020)

Na televizní poměry učiněný zázrak. Ten kdo očekává kolty proklatě nízko, bude asi zklamán. "Osamělá holubice" obsahuje spíše dlouhou úmornou cestu, drsný zarostlý chlapy, kovboje, který se nevědomky otočí ke koni zády a ten ho kousne, řeku plnou vodních hadů, psychopatického indiána a hlavně tvrdou realitu. Atmosféra je jako vystřižená z McMurtryho předlohy, za kterou právem dostal Pulitzerovu cenu. Herecké obsazení je také velmi kvalitní, na televizní poměry nevídané. Vynikající westernová série a zároveň nejlepší western 80. let. (28.07.2006)