Napoleon

Čtyři týdny jsem čekal, až ohodnotím tenhle film. Během nich mě napadlo hodně připomínek i chvály. Všechno jsem to zapomněl. Takže asi takhle. FILM: 4X95 minut je podle mě buď trošku příliš, nebo trošku málo. Bitvy a události jsou brány často polopaticky a nezáživně, z toho najednou film graduje, že nemůžete odtrhnout oči - viz.Napoleonův návrat ve čtvrtém díle. Kostýmy jsou dobré, ale lidí se zdá pořád nějak málo. Některé bitvy dokonce vypadají, jako by tam bylo dvacet lidí. Proto jsem se občas ptal, kam se podělo těch 47 milionů eur, které na rozpočet padly. Ale situaci zachraňují HERECKÉ VÝKONY: Samotný Christian Clavier podává nejspíš životní výkon a působí přesvědčivě. Občas si sice asi každý vzpomene na Návštěvníky, ale to je jedno. On je zkrátka tahounem filmu a dává to znát. Isabella Rossellini už není tak hezká, jak bývala, ale na charakteru jí to vůbec neubralo. Spíš naopak. I přes všechny milenky zůstává Napoleonovou životní láskou. John Malkovich si roli jako vždy nechutně vychutnává a jako "lejno v hedvábných punčochách" je fantastický. A Depardieu ? Toho si v celé sáze užijeme takřka 15 - 20 minut, takže nemá shola co nabídnout. Tak nebo tak, šlo to, mohlo to být lepší a čekám na velkolepější, kterého už stářím propásl Danny DeVito:) Mimochodem, čtvrtý díl byl nejlepší. 70% (27.10.2004)

Ta úporná snaha natočit největší národní spektákl všech Francouzů je v tomto snímku opravdu dobře patrná. Bohužel to ale vypadá směšně, zaprdle, lacině a provinčně, protože evropská kinematografie prostě nedokáže natočit historický velkofilm tak velkolepě a úchvatně, jak to dokáží Američani. K tomu přispívají i komické exteriérové scény (nerealistická bitva u Slavkova) či patetické hlášky herců. S herci jsem měl trochu problém, protože Clavier je především komediální herec a každou chvíli jsem čekal, kdy se začne pitvořit a dělat tajtrdlíka, má na to holt ksicht. Depardieu mě zase zaujal tím, že v roce 2002 ještě vypadal celkem šik, kdežto deset let poté už z něj bylo otylé, alkoholické, rusofilní prase. Navíc jsem film viděl v českém dabingu, který je tradičně otřesný a odfláklý, a přestože vím, že to není chyba filmu, dost mi to celý zážitek pokazilo. (15.09.2015)

Jednotlivé části tohoto seriálu asi zhodnotit nedokážu, protože každá z nich nabízí vyvážený počet bitev, zvratů, Napoleonových pádů a vzestupů, takže každý díl je něčím výjimečný. Možná kvůli této neměnnosti to jako celek působí lehce zdlouhavě, ačkoliv zde byla Napoleonova kariéra zkrácena jak nejvíc to šlo. Ale i přesto je to velkolepé dílo, které slouží ať už jako výborný učebnicový podklad, tak i jako příjemný miniseriál na sledování, u kterého jsem se jen málokdy nudil. Co se týče hereckých výkonů. Depardieu ani Malkovich mě nikterak neohromili, ale Christian Clavier po celý seriál předvádí, že to není jen známý francouzský kašpárek, ale že se umí chopit i těžké a historicky velmi významné postavy, Napoleona. Národnostně, velikostně i vzhledově se na něj dokonale hodil, opravdu perfektní herectví, řekl bych, že je to jeho životní role a větší už nebude. Ostatní, jménem neznámý herci také drží seriál na velmi dobré úrovni. Úsilí tvůrců o mistrovské dílo nepřišlo nazmar, skvělá, avšak lehce zdlouhavá podívaná. 80 %. (21.11.2014)

„To je politika.“ – „Nie. To je nenávisť.“ Pôsobivá televízna mini-séria, na ktorej sa nešetrilo. Množstvo bojových výpravných scén, obrovských exteriérov, do seba zahľadených opulentných interiérov, samozrejme obrovský, naprieč rokmi idúci, príbeh. Zaujímavá lekcia histórie, ktorá môže, na rozdiel od školských učebníc, aj baviť. K definitívnemu nadpriemeru snímku dotvára nielen doteraz skôr komediálny Clavier ako Napoleon, ale i jeho silní spojenci či súperi (policajný šéf Depardieu, chladná manželka Rosselliniová, hovno v drahej pančuche Malkovich). (30.10.2004)

Mnohokrát lepšie než paškvil Ridleyho Scotta, hoci môžu byť spory o úplnej historickej presnosti, o tom, že sa značná časť materiálu venuje ľúbostnému životu, že je Napoleon vykreslený buď príliš dobre, alebo príliš zle (záleží od uhlu pohľadu hodnotiteľa). Avšak Clavier si s vážnou rolou poradil mimoriadne dobre, no a zvyšok treba nechať na historikov, seriál ale pokrýva dejinný vývoj dvoch desaťročí dobre a zrozumiteľne, hoci nie sú ukázané tie veľké pozitíva, ktoré svojou vládou zanechal a to v kultúrnej či právnej oblasti, z ktorých čerpáme dodnes. Nech už je postoj k francúzskemu cisárovi akýkoľvek, nikdy nechýba husia koža pri jeho návrate z Elby, víťazstvo bez jediného výstrelu, ktoré je jedinečným v celosvetových dejinách a nevyrovná sa mu ani žiadny útek z väzenia, ktorý nám ponúkli filmoví tvorcovia. A stojí tiež za zamyslenie, že ak by sa podobná situácia opakovala s akýmkoľvek politikom aj dnes, koľko pušiek by ostalo nemých? V súvislosti s touto udalosťou spred viac než 200 rokov sa dá ešte poukázať aj na to, že už vtedy a asi kompletne v dejinách, "novinári" písali tak, ako vietor fúkal.  Titulky parížskeho denníka Le Moniteur Universel zneli nasledovne: 9. marec 1815: „Ľudožrút unikol zo svojho brlohu.“ 10. marec: „Korzická obluda pristála pri pobreží Golfe-Juan“ 11. marec: „Tiger je v meste Gap. Jednotky sú už na ceste, aby zastavili jeho postup. Svoje nešťastné dobrodružstvo zavŕši ako utečenec v horách. 12. marec: „Netvor sa dostal do Grenoble.“ 13. marec: „Tyran je už v Lyone. Strach a hrôza zachvátili ľudí.“ 14. marec: „Uzurpátor smeruje k mestu Dijon, ale statoční a lojálni Burgunďania ho masovo obkľúčili zo všetkých strán.“ 18. marca: „Bonaparte je vzdialený niekoľko dní pochodu od Paríža, mal to šťastie, že unikol prenasledovateľom.“ 19. marec: „Bonaparte sa náhlivo blíži, ale jeho vstup do Paríža je nemožný“ 20. marec: „Napoleon bude zajtra pri našich bránach.“ 21. marec: „Cisár Napoleon je v Paríži.“ 22. marec: „Jeho Veličenstvo oslávilo svoj príchod do Paríža. Všeobecná radosť je neopísateľná.“ (20.03.2024)