Karmínový príliv

To, co dělá z Krvavého přílivu tak velký film je jeho schopnost přenést strach z nukleární katastrofy do duší všech diváků. Skutečnost, že celý osud civilizovaného lidstva závisí na posádce USS Alabama vyvolává nepříjemně dusnou atmosféru. Oba hlavní představitelé (Hackman, Washington) ve svých rolích září a všechny dialogy jsou perfektně napsány. Ve skutečnosti osud civilizovaného lidstva nezávisí na posádkách nejmodernějších ponorek, nýbrž na obrovských skladech chemických a biologických zbraní v Arizoně a Utahu. Jestli vás problematika zajímá, pro začátek doporučuji knižní sérii Richarda Marcinka Profesionální Válečník - ale opravdu jen pro seznámení s prostředím amerického námořnictva... (29.09.2005)

Osud planéty závisí na dvoch hašteriacich sa bossoch atómovej ponorky a jednom námorníkovi letujúcom drôtiky na vysielačke. To predsa nemohli myslieť vážne. Ale ak sa divák nezaoberá takýmito detailami, môže si film s dobrými hercami a heroickou hudbou vychutnať. Aj keď mu bude pripadať čudné, že na palube atómovej ponorky jeden z tých dobrých hercov dáva po hube druhému dobrému hercovi. Asi to má navodiť dojem, že Američania sa správajú ako kovboji od ponoriek až po kozmos. (10.09.2009)

Je ukrutně nezáviděníhodnou prací zfilmovat „ponorkový“ thriller, kdy veškerá akce pramení z nervózního čekání na neviditelná torpéda blížící se mílovými kroky ke zdánlivě nedotknutelnému kolosu. Tony Scott nicméně převedl um vymáčknout adrenalin i ze záběru na růst mechorostu a tudíž si hravě poradil i s "ponorkou". Samozřejmě by nebylo tak dobrého filmu bez nepřetržitě hrajícího superakčního Zimmerova soundtracku, Tarantinových dialogů (-„Vy jste byl první na seznamu“, -„To jsem rád pane“, -„Nebyl moc dlouhej“), plného hereckého nasazení Hackmana, Washingtona i Mortensena a Gandolfiniho a množství proslovů o válce a politice. Není to film hluboký svou myšlenkou, ale spíš ponorem. Vyznačuje se výbornou gradací od pošťuchujících dialogů k přímé konfrontaci hlavní v hlaveň. Nedoporučil bych jej akčním maniakům, jedná se spíš o takový „akční film pro odrostlejší“, což tentokrát překvapivě znamená pravý opak slov „nuda k zbláznění“. Apendix: Film, po jehož zhlédnutí jsem o Scottovi definitivně přestal přemýšlet jako o režisérovi neinvenčních akčních béček. 80% (09.04.2006)

Skvěle zahraná ponorková partie pod taktovkou Tonyho Scotta s dnes již legendárním Zimmerovým soundtrackem. Mlaďas Washington jako morální kormidlo se pere o velení s Hackmanovým starým psem. Motivy spravedlnosti a argumentace proti bezmyšlenkovitému plnění rozkazů a násilí jsou jednoduché, ale funkční. Atmosféra blížícího se nukleárního holocaustu téměř hmatatelná. Přesto jsou tu i lepší ponorkové thrillery. P.S: Vsadil bych že Tarantinova úlitba scénáři je jistě v konverzaci o Silver Surferovi. (20.05.2022)

Hans Zimmer by dokázal svojí genialitou vymyslet soundtrack i k vašemu sraní, tak aby mohlo jít rovnou do kin. Opravdu neskutečný borec, který posunul tento snímek výš, než kam by sahal jeho potenciál bez něj. Není žádná prdel vybudovat napětí na pár metrech čtverečních, kde spolu soupeří černobílé duo o rasovou nadvládu v ponorce. Takže kdo čeká boj mezi USA a Ruskem, ten bude možná lehce zklamán, protože opravdový boj se odehrává uvnitř americké ponorky, kde se spolu jako již tradičně střetne nejsympatičtější negr Denzel Washington a tentokrát zcela výjimečně hrající Gene Hackman. Pohodová nepříliš náročná zábava. Za mě určitě dobrý. (09.07.2018)