Diagnóza smrti

Prů...švih ve všech směrech. Temné, realisticky pojaté detektivky z let šedesátých plné napětí si tento kašírovaný normalizační dovětek nezasloužily. Major Kalaš jen bezmocně statuje v neživotných dialozích, které šroubovaně spojují práci kriminalistů a lékařů (jeho rozhovory s lékařem u vína jsou opravdu tragické a člověk oba herce lituje a zároveň obdivuje, jak se marně snaží dát postavám hloubku), čemuž odpovídají přepjaté herecké výkony (jak na vesnickém jevišti) a natahované dialogy s dramatickými pauzami skoro po každém slově. Celý film připomíná delší díl Malého pitavalu z velkého města, ovšem tentokrát s výjezdem do přírody. (09.09.2010)

Jasně nejslabší kalašovka. Je až k neuvěření, že Diagnózu smrti režíroval a hlavně napsal stejný Petr Schulhoff, který dal vzniknout dnes už legendární volné sérii pochmurných černobílých detektivek s majorem Kalašem v hlavní roli. Fuč je magie a uhrančivost černobílého obrazu (přechod na barevný film atmosféře hodně ublížil), stejně jako až depresivní vyznění, o které se nyní stará už jen silně expresivní hudba. Vjem ruší také mizanscéna, dobová realita normalizovaného Československa diváckému zážitku věru nepřidá. (Místy mi skoro přišlo, že Schulhoff dostal ideologický úkol propagovat úspěchy socialistického zdravotnictví a coby úlitbu režimu cosi takového do svého krimi filmu infiltroval.) Co ovšem schází oproti předchozím dílům kalašovek nejvíce, je napětí a nepředvídatelnost, když je neustálým exponováním dotyčné postavy zhruba od poloviny filmu zjevné, kdo je vrah, musí ono udivené ,,Opravdu?" vycházející z Kalašových úst zahrát jedině takový herecký velikán, jakým byl Rudolf Hrušínský, který jediný film drží nad vodou, jinak by vyznělo skoro až směšně... (24.07.2015)

Solidní kriminálka, ale hlavně tísnivý nemocniční horor. Vždycky se mi u toho filmu svíral žaludek. K atmosféře temného příběhu přidává i na první pohled neskutečně unavený Rudolf Hrušínský, který oproti předchozímu dílu hodně zestárnul a pak též tíživá hudba, která je skvělá a stylem by zapadla někam k Leningradské od Šostakoviče. P.S. Vzhledem k tomu, že jsme od té doby dodnes (40 let!) nenatočili kvalitnější krimi film, který tak musím dát ještě o hvězdičku více. (09.02.2021)

SPOILERY Vidět strhanou Kalašovu tvář v barvě navozuje ještě jaksi bezútěšnější atmosféru, než jak tomu byla v předcházejících instalacích Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve. Vlastně té barvy ani není moc: aseptické nemocniční prostory, parkoviště smogem prosycených sídlišť, vybrakované konzumy. Budiž, trochu toho příměstského lesa. Z pokusu o propagaci socialistického zdravotnictví mi bylo úzko víc, než z celého toho ospravedlnitelného mordu. Detektivka trochu strádá absencí Kalašova temperamentního protipólu v osobě Brzobohatého Vargy, nutno jí ale přičíst body za několik odvážných kroků. K zavraždění dochází vlastně až v poslední čtvrtině filmu (na oběti se nejdřív musí vyřádit lapiduchové) a Schulhoffovi se daří dokonale mást diváka, kterého obratně vede k dezinterpretaci chování některých klíčových postav. Možná už senilním, ale překvapen rozuzlením jsem byl i napodruhé :-) (07.11.2021)

Nic moc díl, kdy se bloumalo od ničeho k ničemu. Vyšetřovatelské žezlo samovolně převzala aktivní paní manželka poškozeného. Pořád jde ale o lepší díl, než byl předchozí, protože opět nastoupil do hlavní role pan Hrušínský, který se umí chovat a je o dost sympatičtější. Zápletka byla nezajímavá a vražedné atmosféře nepomáhal ani fakt, že se už jednalo o barevný snímek. Naplno tak vynikla krása a příjemné prostředí komunismu.  Škoda, že tato kriminální série skončila tak nudným případem. (16.10.2023)