Zvrat Šťasteny

Spousta parády a výsledek nic. Čekala jsem něco velikého, nějaký úžasný příběh plný geniálních hereckých výkonů. No, Jeremy Irons pro kterého mám slabost, je perfektní v roli Clause, tak jako v každé jiné roli. Ostatní účinkující ani nijak nemusím. Co měla ale dostalo, byla naprostá nelogičnost posledního rozuzlení. Dobře, Clause všichni nesnášeli, protože měl peníze, milenku, dělal si co chtěl, a byl arogantní a cílevědomý. Ovšem oproti němu mi Sunny nepřipadala o nic lepší! Nebyla to žádná úžasná žena před kterou bych padala na kolena, takže jsem neměla žádný důvod nadržovat ani jedné straně. Ovšem pokud všichni věřili že ji Claus zabil, proč tedy když nastražil mrtvolu, dokonce ji upravil vlasy, ji v tom případě neupravil noční košili? Když se tak snažil a měl to naplánované tak dlouho? Ještě ji upravoval do přiměřené pozice a košili nechal vykasanou? No promiňte ale to je blbost. Když film nestojí na pevných logických základech, nemá ani cenu ho sledovat. Takhle já věřím v to, že Claus byl nevinný. Nestotožila jsem se s žádnou postavou, s nikým jsem nesouhlasila, a neudělalo to na mě absolutně žádný dojem. Marné volání s křivou morálkou o podivuhodné spravedlnosti. (29.04.2012)

Jeremy Irons sice hraje skvěle, ale to on hraje takřka vždycky, čili nic nového pod sluncem. Glenn Closeová část filmu "prospí", takže její výkon se hodnotí o to obtížněji, nicméně předvádí také slušný výkon, ostatní herci (až na Rona Silvera) mají trochu méně "místa na place" a jejich herectví nedostane příliš možnost vyniknout. Bohužel dle mého názoru nevynikl nijak zvlášť ani scénář a také režie mi připadala průměrná, jako by Barbet Schroeder nechal hercům volnou ruku, což sice u zmiňovaných veličin neuškodilo, ale jako celek to filmu IMHO moc neprospělo. Celkový dojem je veskrze průměrný, příběh samotný není nijak zvlášť zajímavý a ani dobří herci jej nedokáží "kosmeticky vylepšit". Prostě za tři. (30.08.2004)

Zatímco úvodní titulky s průletem nad „chudinskou čtvrtí“ na pobřeží Rhode Island naznačily, v jaké společnosti se budeme pohybovat, následující kóma-voiceover rozehrál dlouhou hru s divákem, v níž se má přehodnotit míra viny člověka odsouzeného za pokus o vraždu. Schroeder se snaží, ale potřeboval by lepší scénář s naléhavější snahou o dramatizaci i vygradování. Herecky však není co vytknout, především Irons si roli mírně cynického slizouna náležitě užívá. Člověk u něj celou dobu neví, jestli to sebevědomí pramení z pocitu nadřazenosti a nedotknutelnosti, či zdali mu jej dodává neochvějná jistota vlastní nevinny. Pravda, ani jeden z manželů von Bülow by neměl házet kamenem (ostatně, vegetativní stav to ani nedovoluje), ale to kyj spravedlnosti v rukou právníků a soudců zas až tak nezajímá... (10.07.2013)

V přepychových interiérech natočené psychologické krimi drama, v němž trošku pokulhává scénář, který zahlcuje vyprávění spoustou podrobností, jež je zbavují spádu a znepřehledňují. Glenn Close a Jeremy Irons ovšem dodávají celkovému vyznění tolik, že už kvůli nim by si film i zde snad zasloužil vyšší hodnnocení. (01.02.2013)

Velmi zvláštní film, který uvízne pod kůží. Claus Bülow je obviněn z vraždy své manželky. Je to temný, slizký, citově inertní člověk (Jeremy Irons si svého oscara zasloužil) o jehož vině nikdo příliš nepochybuje. Jeho obhajoby se nakonec ujímá židovský profesor práv. Sice je mu Bülow z duše odporný a vůbec si není jistý, že je nevinen, ale přesto jeho případ vezme, protože mu jde o vlastní právo na obhajobu. Zřídí ve svém bytě štáb a zapojuje do akce své studenty. Jde o střet dvou světů. Bülow, který je svým vzezřením i chováním typem slizkého nafoukaného nácka je obhajován vřelým a veselým židáčkem. Proč? Odpověď je možná ukrytá na počátku filmu, kde profesor říká svůj vtip o Hitlerovi: „Zavolá mi Hitler, abych ho obhajoval. Vezmu to? Ano, obhájím ho ... a pak ho udám ...“ (16.02.2005)