Nikdo se nebude smát

Brilancí a hloubek knižní předlohy to (pochopitelně) nedosahuje, zato se k ní (nepochopitelně) přibližuje. Formálně experimentální, hudebně odvážný a po všech liniích hravý Bočanův debut přinesl životní roli pro Jana Kačera (mimochodem jeho fyziognomie vykazuje značnou míru podobnosti s MK) a pro mě osobně jedno z největších překvapení roku. S českou novou vlnou jsem sice rámcově obeznámena, ale tahle anekdota-tragikomedie-ironická hříčka a následné nutné zaplacení účtu v době uličních výboru, schůzí politbyra a všeobjímací kontroly velkého Bratra v podobě malého českého souseda mrazí, baví, okouzluje. Lehce amorální a těžce lehkovážný profil hlavního hrdiny je vytěžen v komických situacích jak vystřižených z amerických screwball comedies, v romanci i ve společenské ironii, jíž tenhle kunsthistorik proplouvá, dokud nenarazí na osudové jméno Záturecký. Pravda zraní, lež vás může zničit a žert dokáže oboje. Publikum v Ponrepu se smálo. A jedna starší dáma to kvitovala nelibě: "Spratkové jedni, nevědí, čemu se smějou. " (29.03.2008)

„Ten člověk je prostě debil. Malej, nenápadnej, ale snaživej debil. A strašně spolehlivej.“ __ Sžíravá satira, kde jedna absurdita střídá ještě větší (hospoda!!!), aby pak vrcholila dokonalou scénou schůze uličního výboru, která dokonale zobrazuje atmosféru sousedského soužití za socialismu a společenských poměrů obecně. Kafka by tleskal. Netlačí se tu humor na sílu, prostě máte pocit, že něco podobného by se mohlo stát i vám. Jednoho takovýho snaživýho hloupýho vola máme i u nás v práci. A Jan Kačer byl takový náš malý český Robert Redford 60.let, svým charismatem a úsporným herectvím, kdy jedním pokrčením obočí dokázal říct vše. Škoda, že mu po ruské invazi komunisti zatrhli tipec. (27.04.2023)

Nejlepší film o tom, že lhát se prostě nemá. Nesmyslnost a vlastně zbytečnost hrdinových počátečních banálních účelových lží ho nekazí, naopak pěkně umožňuje vnímat ho jako tragickou frašku o lži jako fenoménu (jehož různé formy jsou ve filmu všude a nejde jen o hrdinovu spirálu), takže nevychází buď jako pouhá moralita nebo jako pouhá hra o obludných důsledcích zanedbatelných příčin nebo pouhá bajka o srážce s blbcem nebo pouhé pranýřování společenských (a odtud narážkově politických) poměrů, jakkoli tím vším tento film také je. Režisér sice nejspíš tyje z práce tvůrce předlohy, resp. z jeho posedlosti dokonalou a dokonale provedenou koncepcí vlastních literárních děl, ovšem bez ohledu na předlohu (kterou ostatně neznám) vytvořil krásný film. Bočan evidentně patří k tvůrcům, s nimiž se s příjezdem ruských tanků muselo stát něco hrozného. Komentáře: Ony, Matty, Šandík (jemuž ovšem doporučuji Bočana s Formanem a spol. prostě nesrovnávat a nudu si prostě zakázat). Vysoce vyvinutý smysl pro vypíchnutí hlášky, která nesmí zapadnout, tradičně prokazuje NinadeL, zatímco mchnk nabízí výstižná slovní spojení ("stereotypní cynik a kunsthistorik, volnomyšlenkářská slečna, která má jasný profesní cíl, veřejné schůze, předsudky a jeden otravný grafoman" a "maloměšťáctví a soudružství dohromady"), nad druhým z nichž, jakkoli zní banálně, stojí za to se hlouběji zamyslet (nikoli z hlediska etického, ale čistě historického a sociologického). (18.08.2016)

Zfilmovaná literatura často ztrácí na kvalitě děje i plasticitě postav, v našem případě je tomu však naopak. 1) Spoiler. Zatímco v Kunderově podání je asistent Klíma intelektuál, jakýsi spisovatelův komplic, kterému autor a potažmo i čtenář rozumí a s nímž sympatizuje (a jehož názory jsou tedy i názory všeobecně platnými, např. na úroveň Zátureckého práce), tak ve filmu tomu tak zdaleka není. Bočanův a Jiráčkův lektor je bohorovný mladík (žádný plachý, jak praví oficiální text distributora), který jen nerad říká jasné ne. Ve své posedlosti neodmítnout jde pak dál - vymýšlí si, lže, dokonce obviní Zátureckého ze sexuálního obtěžování své milenky. Sám se chová namyšleně, není schopen jednat ani, pravda, s primitivy z uličního výboru, klame svou milenku, kašle na svého přítele malíře a chová se (nejen na fakultě) jako rozmazlený fracek._____ 2) Spoiler. Hloupý grafoman Záturecký se ve filmu pak mění v troubovitého pracovitého a poctivého neumětela, jehož hlavní přednosti, vytrvalost a poctivost, mu v souboji s přezíravým intelektuálem nakonec získávají i část diváckých sympatií._____ 3) Díky poctivě rozpracovanému scénáři se tedy obě hlavní postavy posunuly z lehce načrtnuté jednobarevné karikatury do plastičtějšího charakteru._____ 4) Další rovinou filmu je společenská reflexe. Nejlépe je to vidět na práci na silnici, kdy několikaminutová sekvence obcházení výkopu řekne o povaze režimu a života v něm více, než mnohostránkový popis. Jednání uličního výboru je další praktickou ukázkou, jak socialistický životní styl fungoval._____ 5) 27letý Hynek Bočan dosáhl ve své filmové prvotině na jeden z vrcholů svého filmařského umění. Jistě k tomu přispěl i scénárista 30letý Pavel Juráček a 29letý Jan Kačer v hlavní roli. (13.10.2016)

"Buď jste lhal jemu, nebo dnes lžete nám…" Na začátku všeho byla asi poměrně pochopitelná snaha docenta Klímy v podání Jana Kačera se vyhnout tomu, aby musel napsat nepříjemný kritický posudek na špatnou knihu jednoho dotěrného postaršího člověka jménem pan Zátorecký. Taková docela absurdní banalita či groteska. Podobná jiným absurditám z knih Milana Kundery (viz třeba Žert). Podobné je to i s důsledky. V tomto případě jsme svědky toho, jak se na jednu lež nabaluje další a další, až se z "oběti", která je vystavena něčemu, co by se dalo v dnešní terminologii nazvat skoro až "stalkingem", stává nakonec "pachatel". Obvinit někoho ze sexuálního obtěžování je docela síla. Klíma si ale zdá se z toho nic nedělá. Ani v okamžiku, kdy od svého profesora na fakultě slyší velmi moudrou myšlenku: "Vyvracet fámu, to je stejně nemožné, jako kdybyste chtěl věřícímu vymlouvat neposkvrněné početí" A tak vše končí až velmi absurdní stranickou schůzí, kde se ve velkém "pere špinavé prádlo". A vlastně ani tam ne. Možná to vše končí až v okamžiku, kdy Klímovi jeho (teď už vlastně bývalá) milá říká další moudrou myšlenku: "Už nikdy nelži, protože člověka, který lže, si žádná žena nemůže vážit". Pokud jde o samotné filmové ztvárnění jedné z povídek Kunderových Směšných lásek, je třeba Bočanovi vyseknout poklonu, jak se tohoto úkolu zhostil. Pokud je samotný Kunderům námět groteskně absurdní, tak obdobný dojem si může divák odnést i z tohoto filmu. Některé scény jsou přitom přímo k popukání (viz třeba scéna z hospody, jak se Klíma snaží schovávat před Zátoreckým). Pokud jde o ztvárnění této postavy Janem Kačerem, musím přiznat, že mě zde zaujal o trošku méně, než v jiných jeho filmech z 60. let (např. Návrat ztraceného syna nebo Údolí včel). Ale rozhodně nezklamal. Stejně tak jako rozhodně nezklamal celý tento film. (03.08.2017)