Réžia:
Romola GaraiScenár:
Romola GaraiKamera:
Laura BellinghamHudba:
Sarah AnglissObsahy(1)
Bývalému vojákovi, žijícímu v ulicích Londýna, je nabídnuto ubytování v chátrajícím domě s mladou ženou a její umírající matkou. Mladý pár v sobě brzy najde zalíbení a společně pracuje na opravě domu. Ani jeden ale nemůže ignorovat fakt, že se v domě děje něco zlověstného. (Veto_01)
Videá (1)
Recenzie (32)
Po přečtení anotace jsem nabyl dojmu, že mě čeká standardně přímočaré, nenáročné, mozkovýplachové béčko. Ale šeredně jsem se spletl. Jak už naznačila úvodní nevšední hudba, jedná se o výrazně... nevšední béčko. A jeho vstřebání si bude vyžadovat vaši důkladnou pozornost. Takže když u jeho sledování budete co chvíli čumět do mobilu a dělat ještě několik jiných dílčích činností, tak jako já, tak si možná zčistajasna uvědomíte, že vám pointa trochu uniká, a budete se muset vrátit kousek zpátky a dát si repete, tak jako já. No, ale nejsem si jistý, jestli vám to bude něco platné, tak jako mně... Ale pokud tenhle trochu bizarní a trochu artový film pojednává o jakési strašlivé metafyzické ženské pomstě na násilnických mužích, tak jsem ho snad nakonec přece jenom tak nějak pochopil. Sakra, měl bych asi zůstat u těch standardně přímočarých, nenáročných, mozkovýplachových béček. ()
Za své činy musíme nakonec zaplatit. Dva příběhy se vzájemně proplétají a v závěru se spojí. Tomas utrpí úraz a na ulici ho zachrání řádová sestra. Ta mu následně nabídne, zda by nechtěl vypomoci s opravami chátrajícího domu - za stravu a nocleh. V domě žije dcera s matkou, o niž se stará. Tomas postupně cítí, že dům je prosycen čímsi temným a že matka nebude tím, kým se zdá být. Druhý příběh sledujeme prostřednictvím Tomasových snů a zdá se, že jsou to jeho zážitky z války. Film má sice pomalejší tempo, ale jsou z něho cítit tajemno a neklid. Nejedná se vyloženě o artový snímek, avšak využívá postupy takových filmů - delší záběry, prostřihy, až jakési surreálné vize, smysl pro detail, optické efekty. A rozsypaná skládačka je znovu sestavena až v závěru. Temná postava je fajnová, ještě více potěšila Imelda Stauntonová a její proměna. Nic pro milovníky řadových hororů a snímků nabitých akcí. Tohle ponuré vyprávění s chladnou atmosférou osloví menšinové publikum. Já byl navzdory nízkému hodnocení velmi spokojen. Jo a les nemá chybu! ()
Tohle byl nepříjemný film, své hlavní poslání ale rozhodně splnil. Nikdy neznásilním ani nezabiju žádnou ženu, protože nechci rodit ošklivé netopýry. Příběh by potřeboval v mnoha ohledech doladit, protože se mi děj místy táhl takovým způsobem, až mi způsoboval dlouhou chvíli, a já jsem se v těchto momentech převelice nudil. Snímek se mě snažil hororovat psychologicky, aby vzápětí přišel s nějakými těmi nechutnostmi, takže jsem si jej zařadil do škatulky psychonechuťáren. Největším problémem byl pro mě u tohoto filmu fakt, že se mi na něj nedívalo dobře. Já tedy nejsem žádný zjemnělý estét, ale příští týden mě čeká výměna oken a malování a tento snímek mi to neustále připomínal. To byla samá plíseň a odlupující se malba a mně už po těle vyrážel studený pot. Aby těch nepříjemných podnětů nebylo málo, ani herci nepatřili mezi dekorativní typy, takže jsem teď po estetické stránce poněkud vyprahlý. / Poučení: Co sám nechceš, nečiň druhému. 2*+ ()
„Človek nemusí vždy ísť len dopredu.“ Režijný debut herečky Romoly Garai, ktorú môžete poznať zo silných rolí v dráme Pokánie a sci-fi hororu Posledné dni na Marse. V Amulete nehrá; „iba“ ho natočila (podľa vlastného scenára). Mrzí ma, že nemôžem udeliť 4*. V mnohých ohľadoch je to skvelé, temné, atmosférické. Inšpiratívne. No práca s postavami nie je dovedená do ktovieako zaujímavého konca. Proste sú vám postavy ukradnuté. A to napriek snahe scenáristky a hercov (ktorým nepomôže ani prítomnosť „ružovej učiteľky“ z Harryho Pottera). Občas je to divné a čiastočne nudné. „To, čo chceme, nie je vždy to isté, čo potrebujeme.“ ()
Bývalého voják přežívajícího jako bezdomovec se ujme jeptiška a zařídí mu ubytování v polorozpadlém domě, kde se dcera stará o svou umírající matku. Vzápětí se ukáže, že není něco v pořádku. Ono to takhle vypadá jednoduše, ale Romola Garai svojí prvotinu pojala poněkud artově, což se sice pozitivně odrazilo na vizuálu a atmosféře, který byl v některých momentech lahůdkový, ale zároveň díky tomu příběh působil i přes pomalé tempo hodně zmatečně a na konci zůstala spousta otazníků, které prostě nelze přehlédnout. K alespoň průměrnému hodnocení mě nakonec dotlačila ústřední dvojice, která zahrála parádně. O to je ale větší škoda, že to dopadlo takhle. 50% ()
Reklama