Tajemství Ocelového města

Dnes, při zpětném pohledu na českou kinematografii i na adaptace Verneových románů ve světě, jsem přesvědčen, že jde o mistrovské dílo a společně s oběma Zemanovými filmy možná nejlepší verneovkou co kdy spatřila filmová plátna. Je jiná než fantazií okouzlené zemanovky. Je syrová, realistická, občas až depresivní, ale také napínavá a v některých okamžicích až strhující. A přestože jde o volnou adaptaci zasazení do Verneova světa je dokonalé, duch Verneovek je zachován v plném rozsahu a občas mám pocit, že je to působivější než originál. Vše jen podtrhuje brilantní obsazení v čele s hrozivým Josefem Vinklářem a výborným Jaromírem Hanzlíkem. A to poselství je pořád je tak zatraceně aktuální, až z toho běhá holomráz po zádech. (24.08.2013)

Taky patřím mezi lidi, kteří mají velkou slabost pro "Zemanovky" a "Verneovky". Ovšem tohle podání Ludvíka Ráži nedosahuje kvalit Karla Zemana, byť je to pořád dobré. Dobré je však průměr a nemohu hodnotit lépe. Překvapivé je naprosto hvězdné obsazení, byť i do rolí statistů či vyložených štěků.... například Jiří Kodet neřekne ani slovo, v záběru je pár vteřin a pouze kouří.. V tomhle snímku se snad ukázali všichni, kdo v té době patřili k české herecké špičce :) což je velmi milé. (21.10.2009)

Nedávno mi při prohlídce bohaté knihovny prarodičů padl zrak na Ocelové Město od Julese Vernea. Nešlo odolat, navíc ta předmluva jakéhosi dobového stranicky uvědomělého pisálka z roku 1954 byla naprosto úžasným způsobem k popukání. Po přečtení nijak obsáhlého dílka musím konstatovat, že ač klasické, neobstálo by filmové zpracování tohoto románu tak skvělým způsobem jako se díky panu Rážovi stalo, pokud by se jako režisér držel předlohy věrněji - jen díky režii a atmosféře se Tajemství Ocelového Města mohlo stát (jak se po těch pětadvaceti letech od vzniku zdá) nadčasovým dílkem, a to i navzdory svému až příliš haluzovitému scénáři. I dnešním dětem má co nabídnout, i když se asi z filmu nebudou klepat tak jako minulé generace. Zasloužených 80%. (14.02.2007)

Steampunk, ako sa patrí. Verneho od detstva slepo zbožňujem a prečítal som väčšinu jeho románov (ktoré nazerajú na svet z vysokej výstavnej police v mojej izbe), mnohé opakovane - a práve medzi ne sa radí aj Oceľové mesto, ktoré využíva klasické motívy Verneho tvorby ako strach zo zneužitia pokrokových technológií na vojenské účely či oslava človeka ako tvora vynaliezavého. Rážova adaptácia je stručná a relatívne skratkovitá, zároveň jej však chýba len minimum a vďaka primeranej dĺžke ani na chvíľu nepoľavuje z dynamického tempa a strháva diváka do víru pokusov, objavov, špionáže a spiknutí, ktorý nedáva vydýchnuť a rúti sa priamo do očakávaného finále. Technickej stránke by sa dalo vytknúť mnohé, ale na to, že sa jedná o české sci-fi z konca 70.-tych rokov, som spokojný. Obsadenie snáď neobsahuje žiaden slabší článok reťazca a premeny identít Jaromíra Hanzlíka sú perfektné a zatieňujú aj inak rovnako skvelého Martina Růžeka a Jozefa Vinkláře. Mohlo to byť lepšie, ale aj takto je to výborné. 80% (21.07.2014)

Můj nejoblíbenější klukovský film, tahle naprosto sugestivní volná adaptace románu Julese Vernea a jednoznačně nejlepší film ve filmografii režiséra Ludvíka Rážy, který se snad jako jediný filmový tvůrce dokázal přiblížit originálnímu uchopení Verneova světa Karlem Zemanem, Tajemství Ocelového města má mnohé z poetiky jeho filmů, i když kvalitativně je pravda na trochu jiné úrovni. Mimo dokonalého hereckého obsazení, sugestivně ponuré atmosféry Ocelového města, naprosto dokonalé mizanscény, výtvarného pojetí, zaujme především podmanivá hudební složka, bez účinku vynikajícího hudebního podkresu by bylo Tajemství Ocelového města sotva poloviční...a samozřejmostí je výrazné antimilitaristické poselství, které byl jistě i důvodem, proč tento film mohl Ráža v oné době vůbec natočit a proč prošel systémem schvalovacích komisí, modelový souboj dobra se zlem, tedy měst Fortuny a toho Ocelového, jistě nejednoho aparátčíka nenechalo na pochybách, že Ocelové město je zářným příkladem kapitalistické prohnilosti, pikantní, jak se dnes tato interpretace obrátila a Ocelové město je zřejmou alegorií totalitního státu, v kterémžto faktu je asi největší přednost a síla Rážova opusu magnum... (20.11.2006)