Raňajky šampiónov

NEJHORŠÍ ADAPTACE KNIHY VŠECH DOB!!!!!!! Naprosté nepochopení předlohy způsobilo, že z citlivého a křehkého příběhu o lidských bytostech vznikl takřka nekoukatelný nesmyslný galimatiáš obrazů. Nejvíce odsouzeníhodné mi příjde nerespektování charakteru postav. Z Bunnyho Hoovera, tichého homosexuálního syna Dwayna Hoovera, vyrůstajícího ve vojenských internátních školách, černé ovce a vyděděnce, který se živý jako jako pianista v denním baru Holiday Innu, hrající svá blues bíleho muže a putující při tom myslí v jiných dimenzích udělal nějáký neschopný namezní pisálek scénáře rozkřepčenou "buzničku" (promiňte mi ten výraz) v sáčku posetém flitrama,naivního hošana bez přesahu. Francina Pefková, Dwaynova milenka a vdova, se z milující a obětavé ženy stala afektovanou husičkou, Kilgore Trout samotář, zkrachovalec a trochu podívín,přesto však bystrý člověk dívající se na věci s obdivuhodným odstupem a nadhledem, je ve "filmu" naprosto praštěný dědek, kterému opravdu kape na karbid a šplouhá na maják a mele nesmysli o výpustech. Z Wayna Hooblera naivního tichého propuštěného vězně postávající ho většinu času vzadu na parkovišti je rázem, tak nepředstavitelný prudič, že by jste mu opravdu nejradši dali přes tu jeho "černou nevymáchanou hubu", a takhle by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Vůbec je to celé tak zmatené a nanervyjdoucí (kterého idioty napadlo, že to bude mít hodinu a 43 minut?!) Důležité věci jsou zděleny neurčitě, útržkovitě a jsou vyrvané z konceptu, za to se 40% děje točí okolo transvestity Harryho Le Sabra, naprosto nedůležité a pro děj nenosné skutečnosti. Samotnou postavu Dwayna by jste nejraději sami vzali latí z metru a to je jediná věc, které "Můžete věřit" víc něz Dwaynovi!!! KONEČNÝ VERDIKT: Kdyby byl Kurt Vonnegut v roce 1999 posmrti, jistě by se otáčel v hrobě (nedokážu si představit, co dělal neboť byl ještě na živu) 1* za jedinou věc která se mi líbila, a to bylo celkem zajímavé zakomponování autorových neumělých kreseb do "děje". Důrazně varuji před shlédnutím všechny, co si chtějí udržet kapku zdravého rozumu a soudnosti a nechtějí ztratit víru v kvalitní filmařinu. (26.05.2012)

No.Zalíbení jsem v tomto filmu nenašel i když mám rád Bruce Willise.Já osobně když jsem viděl film poprvé,rozbolela mně hlava a měl jsem zkažený celý den.Pak jsem se na něj začal dívat podruhé s tím,že některé filmy vám podruhé připadají lepší.Ale bohužel.Takže jediné co mně rozesmálo byl Willis s padající patkou a snažící se o orgasmus a potom také Owen Wilson v televizi,jak uvádí nějakou televizní show a nejspíš si říká:"Proč jsem tenhle film vlastně bral? Tak velcí kamarádi s Brucem zase od Armageddonu nejsme..." (18.01.2003)

Podle vysokého hodnocení je vcelku jasné, že knihu jsem četl:), totálně mě nadchla, tak jsem se těšil i na film... No a ten byl už trochu rozporuplný. Na jednu stranu jakžtakž věrně převedený příběh (až na pár drobností a konec, ale když v tom hrál i samotný Vonnegut, tak s tím nejspíš souhlasil) a báječní herci, kteří místy přehrávají, místy tak nějak nedohrávají:) a parádně tak podtrhují absurdní a trochu zmatenou atmosféru knihy. Ona rychlost a plynulost děje je dobře převedena i do filmu, i když pochybuju, že ten, kdo originál nečetl, z toho kdovíco pochopí. No, na 5* to není, zas tak úžasná adaptace to nebyla, možná s lepším režisérem a větší angažovaností Vonneguta do projektu by to dopadlo lépe, ale na ty 4* to zase určitě je. Volba vidět/nevidět je ale jasná - zcela se totiž odvíjí od vztahu ke knize (přečetl/nepřečetl). 80%. (09.11.2007)

Na úvod dám do pozornosti, že postoj a prístup niektorých užívateľov csfd je na zaplakanie, čoho dôkazom (a filtrom) je práve profil tohto filmu. Je predsa blbosť separovať literatúru a film (tieto tendencie možno vyhľadať práve tu, v komentároch podaktorých užívateľov) – oni totižto patria k sebe, sú so sebou úzko späté a toho dôkazom môže by aj táto snímka, adaptácia prózy K. Vonneguta. ......... Preniesť dielo s obsahom a štruktúrou, akú majú práve Raňajky šampiónov, je jednoznačne veľké sústo. Adaptovať niečo také nie je dobrý, ale veľmi zaujímavý nápad a hutná výzva. Mohlo to dopadnúť všeliako, škála je široká – od úplného fiaska až po úžasný zážitok, rozoberajúci originálnym štýlom základné filozofické otázky. Pri kontakte s finálnym produktom práce možno skonštatovať, že práca sa vydarila, film sa nachádza niekde pri strede, bližšie k druhej, kladnej polovici škály. .......... Filmové spracovanie v eliptickom prístupe šikovne a s rozumom podáva Vonnegutovu prózu, základné motívy prenáša do audiovizuálnej podoby sviežo a účinne, z množstva vychytávok, detailov a kreatívnych maličkostí zostáva len výťah, našťastie dostatočne hustý, súmerný. Veľmi pekný je jasný presah charakteru obsahu do obrazu – šikmé uhly kamery, ostré farby, tragikomická cesta K. Trouta po zdevastovanom prostredí zrazu preseknutá záberom zo streštenej reklamy D. Hoovera, alebo skvelo nakrútené (nasnímané) prvé stretnutie s Waynom Hooblerom, taktiež s krásnou plynulosťou vsunuté ilustrácie z knihy pôsobia slušný divácky pôžitok, hlavne pre čitateľov, absolventov prózy. Skvelo podfarbená hra s, oproti predlohe, viac do popredia posunutou a elipsovito stuženou dejovou líniou. Expresívny trip, ktorý si užívajú najmä herci v stvárňovaní svojich "pošahaných" úlohách, často krát nie sú mimicky nič dlžný Messerschmidtovým bustám . Opozitnú stránku vytvára záver. Tu sa mohlo ubrať zo sentimentálnosti a patetickosti, s ktorou sa zbytočne ambuluje na úkor pôsobivosti záverečných, zbytočne prefarbených, minút, čo stíha mierne narušiť finálny dojem . ........ Vonnegutovej „ujetosti“ bolo učinené zadosť. V rámci možností obmedzení, avšak kde sa poskytol priestor na rozlet, tam bol aj plnohodnotne využitý, vyplnený. ......... Jednu vec majú Raňajky šampiónov v oboch formách spoločnú – tú streštenosť pevne držanú ((bez zadržania) v rozumne flexibilnej forme. Nehrozí žiadny rozpad , roztrieštenie celku a následný rozpad celého dojmu (jedine jeho čiastočné narušenia), celok sa ohýba a tvaruje, neustále pritom naberá zaujímavé tvary, aj keď nie až tak zaujímavé a unikátne, ako tie knižné. V istom zmysle sú Vonnegutove knihy ako oblaky – unesene ich sledujete, plynú, postupne nadobúdajú rôzne tvary a formy, každý si v nich môže nájsť niečo svoje, napriek uneseniu zachytávajú odrazy bežného života spoločnosti – dá sa v nich skvelo odpútať a sledovať veci s nadhľadom. Unikátna kniha obstojne prenesená na plátno. Svieže, menej uletené, viac pri zemi sa držiaci výstrelok. (20.08.2013)

Ačkoliv se kniha může jevit jako bezdějová snůška keců, je to sranda a film je její zdařilou adaptací, obsahující jak Vonnegutovy kresby tak geniální praštěná herectví Bruce Willise, Nicka Nolteho a hlavně Omara Eppse. Ten je boží. Však kdo knihu nezná, nebo se mu nelíbila, film u něj nemá šanci. A dotyčný nemá ani šanci film dokoukat. (18.12.2008)