Tokyo Vice

Neonové Tokyo a Michael Mann jako spoluautor a režisér pro mě znamenalo velké natěšení. O to větší bylo moje zklamání, když se z očekávaného thrilleru stal vizuálně atraktivní, ale jinak utahaný seriál o japonské kultuře a náhledu do ne úplně zajímavých životů japonských mafiánů. Čekal jsem něco úplně jiného a po prvním vydařeném díle (jediném od Manna) šla kvalita a můj zájem strmě dolů. Naštěstí je samotné Tokyo dostatečně vtahující. (13.06.2022)

Seriálu velice pomáhá neokoukané prostředí japonské kultury, díky čemuž je minimálně první část seriálu zajímavé sledovat. Jak ale čas plyne, stále více se kupí klasická seriálová klišé a postavy činí neskutečně okaté boty, které vedou k naprosto očekávatelným závěrům... Na druhou stranu, nejvíce se na seriálu chválí autenticita a je fakt, že v reálném životě asi lidé podobně jednají každou chvíli.. Když ale sleduji detektivku, chci něco chytřejšího :) (31.07.2022)

Jeden malíček Tokyo Vice upižlám hned ze začátku za to, že se nejedná o ukončený příběh, ale na rozuzlení si musíme počkat na druhou, třetí, x-tou řadu. Za neupozornění posílám starej dobrej nekudos panu Lukášovi z Ostravy Fifejd. Jinak kvituji umístění do Tokia, ale ocenil (a od Manna i čekal) bych víc záběru na Tokio jako celek a ten lidskej mumraj, co tam ti Japonci mají, abych víc nasál atmosféru lidského mraveniště, kde jeden život nic moc neznamená. Jinak je to na krimi málo krimi, na drama málo drama a celý se to tak nějak v průběhu série rozplizne, což je patrné hlavně v lince prostitutky/neprostitutky, která je mně osobně nesympatická. Že si kluci jakuzáci řežou malíčky vím už od dob Amerického samuraje a že musí držet hubu, krok a čest, to jsem taky tak nějak tušil, takže nic objevnýho a novýho seriál nepřináší. Nejvíc mě nakonec zaujalo, že hlavní hrdina všechno posere a nic moc se mu nepodaří, což je zajímavý, i když ne moc svěží, přístup. A poslední věc, která mě potěšila je, že si Josef Kubota Wladyka odskočil od výroby traktorů a šéfování vojvodství k režii. Tenhle komentář se rozplizl podobně jako Tokyo Vice, občas v něm vypluje na povrch zajímavá pasáž, ale jako celek moc nefunguje. Je tedy perfektním synonymem tohoto seriálu...stejně jako balíček karet. Tři uřezaný prsty, víc opravdu nevymačkám. Promiň, Luky. (28.07.2022)

Michael Mann první epizodou nastavil vysoký standard a TOKYO VICE i díky němu patří k těm typům pořadů, kterými se člověk mimochodem vzdělává. O japonské kultuře a tamějších mezilidských vztazích, zabíjení i zradě. Gaijin Adelstein, který si události prožil a napsal knihu, kterou jsou události inspirovány dohlíží z producentského křesla na faktickou stránku věci a neony tak svítí o trochu pravdivěji než je na americkou produkci běžné. Realistické pomalejší tempo a sledování vývoje jednotlivých postav se úročí každým dalším dílem. Akce je pomálu, ale o to je zemitější. Herecky není co vytknout. Elgort před počáteční nedůvěru přesvědčil. Kellerová je až na závěrečnou blbost výborná (piko zatemňuje mozek!) a Watababe hraje na jistotu. Oblíbencem prvního kola se však stává komplikovaný policajt Hideaki Itó, skvěle vyvažuje to dobré a zlé co policie nabízí. Skvěle rozehraná show a těším se na druhou sérii. Povstaň z mrtvých a žij! (20.05.2022)

Americký reportér vs Jakuza - velice volně dle vzpomínek prvního cizince v japonských novinách Jakea Adelsteina. Intenzivní autentický exkurz do japonské kultury devadesátých let  - práce policie, novinářů a tamnějšího organizovaného  zločinu. Scénáristicky výborné, pohlcující zážitek, naprosto výborný casting, přičemž ty ksichty japonských mafiánů naprosto exkluzivní. Po Shogunovi další reklama na zemi zapadajícího slunce.  První řada 100%, druhá 89%. (26.04.2024)