Bod zlomu

Skvělí Swayze s Reevesem, vtipný Busey a hlavně úžasně natočené surfování, podbarvené éterickou Ishamovou hudbou, zajímavě kontrastující s živelnou akcí, kde i kultovní skok bez padáku pumpuje do diváckých žil litry adrenalinu, nutí člověka říkat si, jak to ta Kathryn Bigelow dělá. Tahle ženská prostě musí mít koule, tak pulzující akční filmy netočí v Hollywoodu půlka chlapů. (29.06.2008)

Někdy nerozumím tomu proč tenhle jedinečný, originální a kultovní film nebyl asi nikdy řádně doceněn. Uběhlo již 16 let a já stále marně čekám na podobný nářez. Film, kde lupiči v maskách bývalých prezidentů USA vykrádají banky, surfují a skáčou padákem, prostě musí být něčím jedinečný. A zde jsou mé důvody: 1. Nádherné záběry surfujících borečků. 2. Životní role Patricka Swayzeho (čert ví proč se pak tak vytratil). 3. Začínající Keanu Reeves. Tohle prostě byla jeho životní role. 4. Nádherné a dechberoucí akční scény včetně zapálení auta u benzínové pumpy a následný úprk až po střelbu do vzduchu. 5. Filmy o loupících Exprezidentech mě vždy braly. 6. Ta závěrečná scéna s obří vlnou nemá prostě chybičku. Atd. Těch důvodů by bylo velmi mnoho. 100% (17.10.2007)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Agent FBI Johnny Utah (mladičký, výborný, ale ještě Matrixem neprofláknutý Keanu Reeves) pátrá po bandě bankovních lupičů skrytých pod maskami ex-prezidentů. Lupiči by mohli být surfaři a mezi ně se snaží Utah infiltrovat při snaze se naučit umění surfu. Postupem doby však začíná mít respekt a obdiv k jejich vůdci a duchovnímu guru Bodhimu (pro mne ne zcela přesvědčivému Patricku Swayze). Loupeže však pokračují a možnost ohrožení svobody se blíží, o to více se zvyšují i adrenalinové orgie např. při nočním surfování nebo při seskoku padákem. Ve špičkové poslední části filmu střídá jedna náročná akce druhou ve vysokém tempu. Kathryn Bigelow zvládá režii na výbornou (stejně jako později např. ve filmu K-19: Stroj na smrt). Nadprůměrný akční film. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=AVk3mR2UhgI (09.03.2009)

Bod zlomu je tak trochu hračkou své doby a duch počátku devadesátých let na nás sálá z každého druhého záběru, bohužel je dobová atmosféra podpořena i spoustou klíše a do logických děr v jednání FBI by se dali chytat mamuti. Režisérka Kathryn Bigelow se nepouští do nijak velkolepých akční scén (přestože akci zvládá velmi slušně), zato se víc (a úspěšně) zaměřuje na emocionální působení snímku a vztahy mezi jednotlivými aktéry. Dnes už Bod zlomu část svého dřívějšího lesku ztratil, ale i tak se jedná o rozhodně podařenější počin než jiné, modernější variace na totéž téma, jako je kupříkladu Rychle a zběsile, jejichž lesk je zcela umělý a nebude mít dlouhého trvání. (30.12.2007)

Právě jsem pochopil, proč mi nesedl Hot Fuzz. Označovat tuhle Bigelowovsky "tradiční" podivnost jako kult je totiž tak ujeté jako její opakované pokusy o artové uchopení "mužského světa". Faktem je, že první hodina Bodu Zlomu je vcelku slušná undercover akcička, které se daří udržovat fluidum místních nekonformních hrdinů, a v podstatě velmi zdařile přesvědčovat, že surfing je magie sama. Tomu dost pomáhá hudba Marka Ishama - v podstatě jakákoliv scéna s detaily surfařů v moři je snová jak co do obsahu, tak do hodnocení. Jenže pak se to najednou zlomí, a zčistajasna se dozvíte, že Bodhi je new age zhulenec, který právě v přímém přenosu "propálil kotel", díky čemuž se začne chovat jako naprostý idiot, a stráví tím každou svou zbylou vteřinu na plátně. Konec už je pak naprosto k smíchu... Jako celek je to prostě taková trefná zkazka o přelomu osmdesátých a devadesátých let:) 60% (14.05.2016)