The Bloody Truth (E06)

Finále ma nepotešilo a asi preto by nebolo od veci prečítať si knižnú predlohu. Tvorcovia seriálu sa mohli viac vynájsť. Záver bol síce logický a napätie držalo celých 5 a ½ epizódy ale prepálená záverečná naháňačka bola zbytočná. Túto časť nehodnotím lebo sme zvyknutý na neustále napätie, fantastickosť a dokonalosť. Zabudli sme že Nikola jednoducho zvolila dobro pred zlom ale aj tak „to mala vedieť“. Každopádne obsadenie a výkon Granta veľmi zaujal a The Undoing je podľa mňa najlepší seriál roka. (01.12.2020)

Za mne poslední díl je velkým zklamáním. Za prvé, vůbec jsem tam nikomu jeho úlohu ani chvíli nevěřila, za druhé sociopat by neskákal ani manifestačně, nemá na to naturel. Jistě, může být nervák, nebo naopak kliďas, ale v základu ho neovlivňují emoce z venčí. Buď by klidně a pragmaticky kalkuloval, což dělal doposavad, nebo by reagoval agresivně, ale závěr jaký nám předložili tvůrc,i je značně nereálný. Upřímně čekala jsem více, ani ne tak stran motivu, ten byl zřejmý, jako více se věnovat duševnímu rozpoložení. A když už zapojili syna, okořenila bych to nějakým minimálně duševním zvratem z jeho strany. 50% (03.12.2020)

Bohužel zklamání. Všechny předchozí díly dobře nastartovaly možnost překvapivého, nečekaného a přitom logického vyústění. Ale přitom přišel na závěr nenápaditý, divný, z hlediska stavby příběhu nemotorný konec. Psycholožka by za 17 let společného života musela opravdu vědět, že Jonathan není schopen vraždy. Hádka mezi ním a Elenou byla zbytečná, křečovitá a nevěrohodná. Vyústění, že Jonathanovi "ruplo v hlavě" je nejlacinější variantou, k níž se autoři příběhů uchylují z nouze Ještě fakt, že lékař zabil matku vlastního dítěte, je divný. Magoři, blázni, úchylové, to jsou všechno hodně neprofesionální a otřepané závěry. Tolik z literárního hlediska stavby příběhu. Daleko elegantnější by bývalo bylo, kdyby se zjistilo, že pro Miguela byla Elena macechou a Miguel ji viděl s milencem, a protože bezmezně miloval otce, v rozhořčení by macechu zabil. A že Jonathan ze strachu z obvinění ukryl kladivo. Zprvu skvělý thriller bohužel prokoučoval svůj potenciál. (30.11.2020)

„A držte se sakra za ty ruce!“ Tak nějak nám bylo všem asi jasné, odkud nakonec vítr povane. Takové nemotorné završení. Dvakrát v myčce umyté sochařské kladivo může znamenat konec. Etická ega musejí jít stranou. Na řadě je Jonathanův výslech. A nejen jeho. Naplno se ukazují Graciny protichůdné motivace. Nevinná trpitelka, ve které se obtížně čte. Může být psychoterapeutkou pro druhé, ale sobě nikoliv. Obzvlášť v situacích, které ji chtě nechtě emočně pohltí. Nepotřebuji šokující překvapení/rozuzlení za každou cenu, ale nějaký „trest“ i pro ni přijít měl. Zklamání asi převládá. Nejen pro ty těkající pohledy nebo ve výsledku vyprázdněné dialogy. I od jiných indicií jsem čekal víc. Dosud skrytý rozměr zločinu nečekejte. Nějaká snaha (snad) o hlubokou socioekonomickou analýzu je rovněž lichá. Ani opakované muzejní zírání Donalda Sutherlanda na obraz nakonec nemá žádný význam. Mohl bych pokračovat. Osudová hádka s Elenou nakonec křečovitá a nevěrohodná. Asi jsem se namlsal moc a poslední dva díly čekal jiné. PS: Narcis by přeci neskočil. (01.12.2020)

Záver tohto suspense seriálu sa nesie skôr vo vyšľapaných koľajách, tvorcovia sa nehrajú na prekvapivé zvraty, ktoré by všetko otočili o 180 stupňov. To by sa ale nedalo, keďže tých podozrivých bolo zopár, vrátane tých, ktorých nikto nepodozrieval. Hrá sa tak viac na psychologickú strunu a otázku toho, čo je to rodina a či v skutočnosti nejde len o našu predstavu o nej, pritom žijeme roky iba vo vlastnej fantázii. Keďže je to nakrútené opäť bezchybne, tak priemerný scenár dostáva nakoniec mierne nadpriemerné hodnotenie. (30.11.2020)