Zneuctění

„Schovejte zbraně! Možná to tak nevypadá, ale jste u soudu. Spravedlnost nepotřebuje budovu a jiné vybavení.“ *** Jsem konsternován! Ještě jsem snad žádného herce z éry černobílého Hollywoodu neviděl ztvárnit postavu tak fascinujícím způsobem, jako Paula Newmana v Zneuctění. Ten svoji kreaci v roli divokého bandity doprovází s obrovskou živočíšností naprosto neotřelým hlasovým projevem (ten přízvuk, ta intonace!) i expresivními výrazy v obličeji až na hraně tragikomedie (ty divoké pohledy, ty grimasy!) a zároveň s přesnou psychologii postavy (např. během soudu u řetěze). Za mě se jedná zatím o nejzajímavější Newmanův výkon, jaký jsem viděl, a který možná překonává i slavného Hazardního hráče (1961). * * * * * Neprávem podceňované soudní drama zasazené do jednoho divokého mexického údolí se může pýšit rovněž úžasně realistickou kamerou a ojedinělým způsobem vyprávění příběhu v několika vrstvách a verzích současně. Silně umělecký snímek se dost vymyká tradiční hollywoodské produkci a pojímá původně japonský námět zcela ve vlastním stylu, jenž ve svém bohatém repertoáru proměn nachází zalíbení v brilantně vykřeslené psychologii stejně jako jindy v dlouhých akčních scénách. Martin Ritt se nebojí upustit na výrazné ploše i od přítomnosti hlavní postavy a s pravidelným přesouváním dění mimo centra do opuštěné želeničné stanice (atmosféricky silně umocněné věčným deštěm) tak nabalit na ústřední příběh další rozměr s hlubokou úvahou nad spravedlností a lidským konáním. Byť samotná stylizace možná bude pro nejednoho současného diváka dneska již náročná a odrazující, vyřčené myšlenky o tom, že „často říkáme lidem to, co chtějí slyšet a pak čekáme, že shora přijde svěcená voda a všechno smyje“ jsou při tom nesmírně nadčasové. Western, který mě nadchl natolik, až jsem během jeho sledování zapomněl, o jakýže to žánr tady vlastně mělo kráčet... 90% (28.12.2020)

Výborné. Mnou předpokládaný běžný western se kouzelným proutkem proměnil ve výborné psychologické drama neobvyklých rozměrů v černobílém provedení. Jeden mrtvý, jedna zapomenutá železniční stanice, tři čekající cestující a jimi analyzované výpovědi či vzpomínky pěti účastníků dramatu vás vtáhnou naprosto dokonale do neuvěřitelně zajímavého děje. Sledujete, vnímáte, domníváte se, aby jste v průběhu filmu opakovaně zjišťovali, že pravda je někde úplně jinde. A kde vlastně je pravda? Zná ji někdo? Jak se to vlastně všechno stalo? Tyto a mnoho jiných otázek si můžete položit, ale na konci zjistíte, že pravda je pouze a jen v každém z nás. Ten film ani tak není o tom, co se v něm děje a jak to skončí, ale je o nás. O svědomí každého z nás. Jsem obdivovatelem Paul Newmana jako herce i jako člověka. Mexického banditu v tomto dramatu zahrál v pravdě dokonale, naprosto odlišně a k nepoznání s jeho budoucími rolemi. Roli zahrál natolik profesionálně, že jsem měl zpočátku problém přesvědčit sám sebe, že toho "smradlavého mexikána" Juana Carrasco hraje skutečně Paul Newman. Film bude přínosem a skvělým zážitkem především těm, kdo chtějí od westernu poněkud více než pouhé střílení a romantiku Divokého západu. Tento příběh by se klidně mohl odehrát kdekoliv jinde, než v prostředí mezi kaktusy a divokými pistolníky. Kdo tedy chce shlédnout klasický western, nechť se poohlédne po jiném titulu. (30.05.2009)

K snímku som sa dostal obyčajnou čírou náhodou, lebo som sledoval, na akých snímkoch MAKAL môj obľúbený, pôvodom čínsky kameraman, James Wong Howe, ktorého považujem za mimoriadneho odborníka !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! AKIRA KUROSAWA musel byť v HOLLYWOODE veľmi populárny, keď sa jeho filmy REMAKOVALI o dušu ! Prednedávnom vznikli Siedmi Statoční, čo je prerábka Siedmych Samurajov, a teraz pre zmenu ďalší, t. j. - RAŠÓMON, pre zaujímavosť, nakrútenie tohoto snímku bolo skôr, pričom remake prišiel neskôr. Paul Newman zastúpil Toširó Mifunea. Zmenilo sa aj pôsobisko, keď si Paul zahral mexického banditu JUANA CARRASCOA. Počkal si na manželský párik. Žienku domácu znásilnil, chlapa priviazal o strom, aby ho prinútil pozerať sa. Dýka sa objavila v jeho hrudi. Kto ho zabil ? Jestvujú 3 rôzne VERZIE, ako sa to stalo, pričom rysuje sa aj štvrtá, ktorá povie PRAVDU. Na začiatku som na EXTRA ufňukanej, zapadnutej vlakovej stanici, kam prichádza spoj, raz za uhorský rok, aby som počul rozprávania Reverenda s kamarátom, starým dedom, ktorí povedia TRETIEMU chlapíkovi Edovi Robinsonovi túto HISTORKU, z viacerých uhlov pohľadu. Brilantný a nápaditý snímok, ktorý nezaostáva za svojim obdivovaným originálom. Herecké obsadenie, je na JEDNOTKU. Laurence Harvey, aj Claire Bloom, sa obdivuhodne snažia. Známy Kirk zo seriálu STAR TREK, alias William Shatner, si zahral uhrančivého reverenda. Ja predovšetkým vyzdvihujem do nebies perfektnú kameru Jamesa + réžiu Martina Ritta, ktorý sa s Jimom dobre pozná ! Bravo všetkým !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (18.11.2016)

Japonské prehrávanie vo filmoch Kurosawy nebývalo nikdy handicapom, zvýrazňuje sa tým emocionálne hľadisko a poetická zapamätateľnosť, ktorá stupňuje mrazivý dojem. Keď ale afektujú Američania s priemerným tvorcom a s prikrášlenou zápletkou fantastického Rašomóna, výsledok je mechanicky strohou komikou, kde logika si vzala 90 minútovú dovolenku. Newman nie je Mifune, síce od pohľadu rovnako hypnoticky cynický, avšak keď otvorí ústa snažiac sa obohatiť svoju postavu lámavým mexickým nárečím pripomenúc inú výstrednosť ázijského matadora, katastrofa. Aj pri práci s plynulým obrazom nestačí mať napozerané Akirovo remeslo, kde každý moment (dážď, podhľad lesov) má svoje jedinečné miestečko. Aj keby bolo toto nedajbože originálom, spôsob, akým prezentuje svoj štýl západného prerozprávaného príbehu mrhajúc skvelý námet, trestuhodne zlyháva na plnej čiare lacným amerikanizmom. A môže byť rád, že nemám ešte zlú náladu. I keď nemám k nej ďaleko, lebo aké nezmysly tu čítam o údajnej „nedocenenosti“, grciam. V tomto žánri sú nedocenené úplne iné filmy. (30.06.2014)

*** No páni drazí, klobouky dolů. Podobenství jako Hemingwayův Stařec a moře, kdyby ho napsal Dürrenmatt. Fraškovité divadlo na divadle, jako od Shakespearea Toma Stopparda. Deadman, kdyby William Blake měl sžíravý ostrovtip Josepha Hellera. Skrz naskrz prosáklé romány Thomase Hardyho z pera Jaroslava Haška. Etc. *** Paul Newman mě čerstvě po Paris Blues nanovo rozsekal, a to jsem si myslela, že už jsem viděla všechno, co dokáže. Jak se tu variabilně šklebí, jak intonuje, válí mexikánskou angličtinou, ohrnuje pysky, a jak smyslně vede koně proti té vyděšené holubičce, hravé šelmičce, prohnané lasičce, jako by tančili paso doble. *** Geniální kamera. Fyzično, prašno, hmatatelné dobývání scény, surová, tělesná realita, se kterou se v řeči a skrze lidské slabosti, ješitnosti a malichernosti provádějí nejrůznější čachry. Když ale například mrtvý muž líčí svou sebevraždu, a vy později zjistíte, že to není zahanbená konfese, ale hrdé překrývání mnohem ubožejší varianty, zamrazí. *** Od v nejjemnějším žertu vycizelovaných náznaků, že se manipuluje s vyprávěním, s narůstajícím počtem vypravěčů se příběh převléká přes hořkou ironii a výsměšný sarkasmus až do sžíravé burlesky, a na samém konci moralitka jako třešnička na dortu. *** Na výsost. *** A také hudba! *** Myslím, že dnes jsem objevila nejpřehlíženější majstrštyk století. ***A mimochodem, když se sami sebe zeptáte, kde se tam vzalo to dítě, dojde vám, že tahle story má přinejmenším ještě pátého vypravěče. Kněz má také svoji verzi příběhu. (20.11.2012)