Atlantída

Další z řady snímků,který Vám dopřeje nerušený spánek,když nemůžete zabrat.Snímek asi vystihne nejvíc,že je to jen nuda, nuda, šeď, šeď.  Snímek co natočíš za 20 minut jako krátkometrážní,natáhneš jako celovečerák za nesmyslnou minutáž,abys ty diváky zazdil do peřin.Je možná pěkný,že statická kamera nechá pracovat pozadí svým životem,ale po čase se to neustále opakuje jak kolovrátekt,že po chvilce zas  hodíš šlofíka.O Ukrajině zas víme to,co každý,silnice pěkný,který už máme taky.Lidi co žijou,protože už jsou zvyknutý a co dál?Romantika na konec bylo jak péro do zdi.Se divím,že jsem tenhle buržoázní skvost dojel.Pravda,na konci už můžeš časově přejíždět,protože zde se skoro nemluví,tedy kromě toho,že patalog Slavíček Vám odkřene u mrtvoly i pravou chlopeň a olivový svetr.15% (08.07.2021)

Do posledního detailu propracovaná filmařina, smutný příběh válečného veterána protloukajícího se zničenou krajinou, který neumí odejít, protože již neumí normálně žít. Převážně statická kamera se stává značně dynamickou při pomalých zoomech. Především sekvence příjezdu auta s označením 200 až po otevření zadních dveří je nasnímána naprosto fantasticky. Překonává úvodní scénu, v níž kamera odmítá připustit jinou variantu, než že byl pohřben živý člověk. Atlantida naoko ukazuje poválečné rány v krajině, ale ve skutečnosti se soustředí především na rány v duších lidí, lidí kteří doma opustili piano, vzali pušku a šli do války. (02.04.2022)

„Šel jsem do války a myslel že něco změním….Pořád jsou to kovaní Sověti. Chtějí, aby přišel car a vyřešil problém." Málo který film je asi tak příhodný k současným událostem na Ukrajině jako právě tento snímek odehrávající se v blízké budoucnosti (po skončení války na území Donbasu). "Stovky min v zemi, zničené továrny, znečištěná voda," to je realita, kterou asi přináší každá delší dobu trvající válka, tak se člověk může jen modlit, aby to nebyla realita i pro dnešní Ukrajinu. Bohužel ten film nic moc jiného než takto depresivní obrázek na válkou zničenou zemi (s  pohledem na hnus exhumovaných obětí válečného konfliktu) nenabízí. Skoro zde není srozumitelný děj (s nějakým vývojem postav) a i ta jakási "romantická" linka v závěru (s dosti explicitní sexuální scénou) jako by neměla žádné jiné srozumitelné opodstatnění než to, že autoři do té vší depresivní šedi chtěli dát aspoň něco atraktivního. Někteří zde oceňují pomalou filmařinu, no já nevím, ale když se tu nic neděje, tak ani sebe lepší kamera to podle mě nemůže zachránit. PS: Zkouknuto na počest všech ukrajinských obětí putinovské agrese.  (25.02.2022)

Pro Ukrajince bolestivý film o realitě všedních ukrajinských válečných dnů. Pro ostatní, především nevědící nic o tom, co se na východě Ukrajiny děje, je takové vnímání daných skutků spíše odtažité. Daná atmosféra a veškeré dění je z období roku 2025, představující rok po pravděpodobném konci války. Právě v oblasti východní Ukrajiny. Z kontextu je patrné, že je vítězství právě na straně Ukrajiny. V Donbasu je ale návrat do předválečné doby velmi těžký. Všude obrovské škody na majetku i na přírodě. Zničené továrny, zatopené doly, otrávena voda včetně půdy. Co scéna, to dramatický a extrémně traumatizující okamžik v jednom záběru, který vyvolává dojem, jakoby nechtěl nikdy skončit. Ono je to něco jako hyperrealismus silně prorážející pancíř možného odcizení. Divák se tak více zapojuje do každičkého dění, takže jakoby tam byl svým způsobem přítomen. Tím je každá scéna, představovaná statickou kamerou zjišťující vyobrazenými postavami vztah světového názoru, nemálo přesvědčivá, což překračuje hranice veškeré propagandy a spekulací. Realita je prostě jiná, než jak spousta idealistů očekávala. Dalo by se i říct, že je tak vlastně vyobrazena postapokalyptická obtížná materialita v čase mezi strašlivou minulostí a nejistou budoucností. Tento snímek se tak pokouší vyobrazit ukrajinský svět po rusko-ukrajinské válce, a to vcelku odvážně daleko před jejím skutečným koncem. Tím se snímek naprosto vymyká socialisticko-realistické tradici v zobrazení poválečného období. Infračervená kamera na samém začátku zobrazuje odkrývání lidských těl v dané oblasti, čímž se divák připravuje na realismus se sci-fi přístupem k daným okamžikům. Na začátku se tak vyobrazuje vražda a zakopání těla. Na konci milostný pár, který našel vzájemnou lásku na beznadějném místě. Když se tyto dvě scény spojí, danou myšlenku nechť s každý vyobrazí sám. Všichni žijeme v beznadějné době a když se podíváme na zpravodajství plné válečných obrazů přikrášlené emocemi, i to je jen další nástroj manipulace. Mějme oči otevřené. Realismus opravdu někdy dokáže šokovat. A tento snímek to dokazuje mistrovsky. (19.06.2022)

Film s poměrně zřetelnou myšlenkou, která prosakuje i do vizuální koncepce snímku. Obrazy jsou nakonec to, co vám z filmu v paměti nejspíše zůstane. To vše snesitelné na max 70 minutách, 106 tomut filmu opravdu nesluší a patnáctiminutový záběr na přerovnávání kostiček by mi býval stačil jednou. Filmům, které naprosto rezignují na jakoukoli diváckou stravitelnost, nemůžu dát z principu víc jak 3 hvězdy. (15.08.2020)