VFW

Obdiv ke Carpenterovi je zde více než patrný a jako pocta tomuto hororovému mistrovi, respektive jeho klasice přepadení 13. okrsku, funguje film dobře. Potěší brutalita i slušné gore, ale ve chvíli, kdy akce ustane, jsou viděl velké tvůrčí rezervy se hrou s postavami. Ale Lang se snaží a myslím, že by si zasloužil více podobných rolí. (17.10.2021)

Veterans of Foreign Wars vs. Army of Braindead Animals. Už podle názvu týmů atraktivní utkání, které skrz syntezátory Stevea Moorea a komunitu bojující o život na malém prostoru připomínalo Carpenterův nešťastný Precinct a prostředím baru pro vybranou klientelu a Fredem Williamsonem zase Rodriguezovo mexické krocení upírů mimo čas slunečního svitu. Gore staromilsky šťavnaté, akce často chaoticky sestřihaná a kmet-vet Stephen Lang tak ostrý, že se na něm členové zfetované hordy krájejí jak gothaj.. (25.03.2020)

Joe Begos je evidentně hodně velký fanda Carpenterova Přepadení 13. okrsku (což je samozřejmě dobře) a jeho parta veteránů je super. Ale asi by to chtělo trošku víc peněz, protože akce je sice hodně šťavnatá a grindhouseovsky drsná, ale taky dost pomalá. VFW nakonec funguje líp v těch momentech, kdy Lang, Williamson, Sadler, Kove a ostatní sedí v hospodě a vzpomínají na dobu, kdy bojovali za lepší svět než když musí krájet armádu zfetovaných magorů, co jim chce vyrabovat lokál. Ale jako vzpomínka na osmdesátková béčka je to velmi fajn. (03.04.2020)

Boz má drogy. Lucy nemá drogy a chce je. Boz zabije Lucy. Lizard, sestra Lucy, vezme Bozovi drogy. Lizard se schová v hospodě VFW. Veteráni z Vietnamu a Korey se postaví za Lizard, a tak musí čelit Bozovi a jeho armádě zfetovaných zombií. Masomlejn. Dvě třetiny filmu zabírá boj o hospodu, kdy létají ruce, nohy i hlavy. Pokud se dříve chodívali lidé uvolnit na veřejné popravy, pak dnes mohou místo toho sáhnout třeba po VFW. Žádný originální scénář plný neuvěřitelných zvratů nečekejte. Pokud máte rádi šťavnatou vybíjenou a při tom necháte mozek vypnutý, pak jde o správnou volbu. A budete-li alespoň trochu fandit dědkům nad hrobem, užijete si i chvilky napětí. Nic víc, nic míň. „Na Abeho!"„A kdo říká, že jsem mrtvej, kurva!" (26.03.2020)

Joe Begos s tímto snímkem docela patrně jede na vlně Přepadení 13. okrsku Johna Carpentera, což je dost znát už podle stylu úvodních titulků a volby hudebního motivu, nemluvě o prakticky totožné dějové premise, zde jen ladně převedené do baru pro americké veterány, který je obklíčen drogovým gangem a hordou vymletých feťáků. A jatka můžou začít. Na rozdíl od Bliss, Begosova druhého snímku roku 2019, zde film táhnou veskrze sympatické postavy v podání hereckých veteránů (nejen) béčkových filmů a na jejich dialogové interakce bylo zábavné se koukat. Patrně si natáčení všichni do jednoho docela užili, v některých scénách to dokonce vypadá, že jejich chvilková vyprsknutí smíchy a kroucení hlavou byly spontánní reakcí na dění na place a zběsilé over-the-top herectví kolegů. Pokud bych měl Begosovi něco vytknout, je to opět až přehnaný důraz na styl. Potemnělá kamera a modro-červené nasvícení v některých scénách působí až nadbytečně a chvílemi je kvůli tomu akce vcelku nepřehledná, ačkoliv chápu, že se tím na druhou stranu dal zakrýt nižší rozpočet a třeba krev díky tomu vypadá jako krev. V každém případě takovýhle typ béčkové zábavy si rád nechám jednou za čas líbit. (20.02.2020)