Válka barev

Až dosud jsem neměl možnost tento film vidět - a po pravdě mi to ani moc nechybělo, protože jsem o něm nikdy neslyšel nic dobrého. Když jsem však zjistil, že to bude po letech reprízovat Dvojka, a v televizní ukázce jsem zahlédl mladého Hanáka a Geislerovou, zatoužil jsem to ze studijních důvodů vidět. Což se mi nyní jeví asi jako jediný rozumný důvod, proč tuhle blbost zhlédnout - občas asi neuškodí si připomenout, jak děsivé filmy u nás tehdy vznikaly a kdo všechno si v nich zahrál (čti: kdo se ztrapnil až na půdu). Ale tím to hasne: veškerý můj zájem a potenciální sympatie k tomuto filmu vyhasly v momentě, kdy jsem zhnuseně seznal, že je to ubohá vykrádačka Lynche a Antonioniho (dokonce i tu scénu s tenisem bez míčku ze ZVĚTŠENINY si Renč neodpustil vykrást, bože!). Herecké výkony jsou směšně trapné a posouvají film do roviny bezděčné směšnosti s náběhem až k parodii. (Potěšil snad jen Honza Svěrák coby reklamní režisér). Soukupova hudba by byla supr, kdyby to pro změnu nebyla vykrádačka Badalamentiho. Celkové technické provedení působí nevalným dojmem a film po letech nejvíce zaujme coby ohlas starých dobrých analogových časů, kdy se ještě fotilo na kinofilm a vlastnictví mobilního telefonu bylo vyhrazeno jen pár vyvoleným (a kdy se mimochodem platilo i za příchozí hovory). Uvážím-li, že se v české společnosti dodnes pohlíží na většinu podnikatelů jako na kriminálníky a mafiány, nikdo mi nevymluví, že na tom mají podíl i podobné filmy, jako je VÁLKA BAREV, které tento mýtus vydatně přiživily. Samozřejmě nechci relativizovat tehdejší skutečnou hospodářskou a další kriminalitu, ale nikdo mi nevymluví, že tento film má k jejímu reálnému postižení na míle daleko, a představuje mnohem spíše idealizovaný a naivní pohled někoho, kdo o tomto světě nic nevěděl - Renč podle mě v té době neměl ani náhodou na to, aby natočil nemilosrdnou sociologickou sondu ze světa podsvětí a velkých peněz, jak se snad pokoušel - třeba jen ty všechny kamerové tríčky s počítačovou grafikou apod. musely snad už tehdy působit jen otravně a samoúčelně - a scénář je celkově prostě špatný a nepřesvědčivý. Závěrečné rádoby překvapivé rozuzlení tak vyznívá spíše naprázdno a člověk se prostě neubrání pocitu, že všechno v tomto filmu je zkrátka špatně a nepřesvědčivý závěr tomu jen nasadil korunu. Jednu hvězdu ze soucitu a nostalgie k devadesátkám... (24.07.2014)

Hm, tak jsem si při (ze studijních důvodů tedy protrpěném) televizním repete s odstupem všech těch let zase uvědomil, jak z celé tehdejší rádoby artistnosti a pseudonezávislého rebelství zbyla po šestnácti letech jen otravná manýra. Šaškující, přehrávanící a kraviny z tlamek deklamující pražská čudlárna, dnes si sice furt hrající na velký šoubyznys, ve skutečnosti pak jen namrdaná na erár a veřejné zdroje, bez kterých by to stádo >artistů< až na výjimky dávno pochcípalo hlady... %-/ . . . Ty dvě hvězdy, co jsem kdysi nadělil, tu tedy se sebezapřením nechávám, protože je fakt, že doba zkrátka byla taková a i >mistr< Renč už dávno dělá daleko větší sračky... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách premiérových se značnými rozpaky a rozčarováním v kině, hodnocení 11.12.2005, komentář zde po repete 19.9.2011 na >tv blablandoff< jako otrávený čtyřicátý - 20.9.2011) (19.09.2011)

Tohle byl pro mě zatím asi umělecky jeden z nejrozporuplnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Začátek mě nudil, první třetina mě vyloženě obtěžovala, otravovala, nudila. Zdlouhavé nudné záběry o ničem, které by tam vůbec nemusely být. Chápu, že se autor snažil proplétat občas umělecké prostřihy pohledem feťáka, ale mě to film neskutečně kazilo. Jediné co mě na začátku donutilo film nevypnout a nevyhodit z okna byl okamžik, kdy hlavní hrdina fotil z letadla ony kritické záběry. Potom mě film už jen rozčiloval. Z hlavního hrdiny dělá autor místy totálního naivního idiota, poté zase naopak těžkého paranoika. Nevadí mi, co autor s hlavním hrdinem provádí, ale to jak moc přehnaně to je vylíčené. Takže střihem i přes českého lva mi to připadne spíš jako experiment než jako kvalitní dílo. Na druhou stranu na konci filmu zpomalené záběry příjezdu policie mi připadly naopak velmi nadčasové. Obsahově se mi film začal líbit až velkým překvapením kdy hlavní hrdina nalezne hlavního záporáka v kaluži krve, než se dozví "pravdu". Jinak bych film asi hodnotil jako něco mezi totálním odpadem a experimentem, na který dostali autoři filmu peníze, které potřebovali vyčerpat. Na tento film musíte mít specifickou náladu, já ji asi dnes při shlédnutí neměl. Každý kritik si na tom filmu něco najde, kdo se nebude snažit, najde jen to záporné, kdo se rozhodne vyhodit svůj čas nad tímto filmem, chce si najít i nějaké světlejší okamžiky na filmu. Film hodnotím i pozitivněji díky tomu, že má dobrý konec, jaký jsem od filmu chtěl. Neříkám jestli jsem ho očekával, ale chtěl. Tento film bych shrnul jednou větou. "Dostaneš to co od toho filmu chceš." Moc jsem toho nečekal, občas jsem se nechal mile překvapit, když už se objevilo nějaké nadšení, tak bylo ihned zadupáno do země nějakou hloupostí, nebo nesmyslným záběrem na "umocnění dojmu z filmu". Dám tomu 50% s těžce odřenýma ušima když budu optimista. Okem pesimisty tomu dám 30% za vcelku dobře zvládnuté role. To že hlavní hrdina je chvilku těžce naivní, potom zase těžce paranoidní není vinou herce, který roli zvládnul dle mého názoru nadprůměrně. Záporák byl krásně zahraný. Falešný mafián, kterého jsem si zaškatulkoval prvních 5 vteřin, co se objevil v záběru. To se autorům skutečně povedlo. (18.06.2014)

Ani bych neřekl, že je to guláš, je to spíše dort, ovšem od pejska a kočičky. Taky by se dalo říci, že je to postmoderní, což se dá říci o všem, o věcech dobrých, zajímavých, i o tom, co je jenom blbé a vydatně se tváří že jako je něco. Tot je podle mne ten druhý případ. Mix barev uvedených Kodakem, zoufale se potácejícího Mejly (čí to byl proboha nápad?), Dagmar Ďáskové s Aňou, Jana |Svěráka ve společnosti Viléma Rubeše, pokud se nemýlím, Adélky G (ještě že Agáta Hanychová byla moc malá, jinak by se tam velice hodila a FR by ji jistě režijně zvládl levou), . Děsivý jakoscénář dvou homogenních tvůrců, obvykle rozbitá jakorežie, kostýmy ve stylu Eliška má ráda divočinu (i když paní Pecharová jinak umí), No a přidá se trocu odvaru Zvětšeniny, aby si intoši přišli na své a mohli to mediálně zviditelnit, je možno se odkázat i na Davida Lynche, tomu taky skoro nikdo nerozumí. Panáčkova poznámka o narcisovi bez talentu je docela přesná. Nejlepší byl když v roce 1979 vystřihl malého a roztomilého chlapečíčka Julia Fučíka, to byla bomba. Nebo bombička? Asi bych to nazval Jak je zbytečné míti Filipa. (13.09.2010)

Každý režisér by si měl natočit svou Zvětšeninu. Ať ofiko jako film pro masy, nebo neofiko jako amatérské porno. Filip šel ofiko cestou a ještě než se sám odepsal podporou pana prezidenta, natočil poměrně zábavný kousek. Jedna z mých gylty pležr. Soundtrack je skvělý (na české poměry). (27.10.2021)