Agatha Christie's Poirot - Season 5 (1993) (séria)
Zrcadlo mrtvého muže
Dead Man's Mirror
Réžia:
Brian FarnhamScenár:
Anthony HorowitzHudba:
Christopher GunningHrajú:
David Suchet, Hugh Fraser, Tushka Bergen, Philip Jackson, Emma Fielding, Jeremy Northam, Richard LinternObsahy(1)
To staré zrkadlo sa Poirotovi pozdáva viac ako dosť a tak na aukcii neváha zvyšovať ponuku. Je tu však aj obchodník s umením Gervase Chevenix, pre ktorého je zrkadlo ešte cennejšie a suverénne aukciu vyhráva. Za istých okolností je však ochotný Poirotovi zrkadlo prepustiť. Chevenix verí, že bol podvedený architektom Lakeom a pani Chevenixová tvrdí pre zmenu ešte čosi bláznivejšie. Jedna záhada strieda druhú a keď za zatvorenými dverami zaznejú výstrely, Poirot je presvedčený o tom, že tu sa žiadna samovražda nemohla prihodiť. Okrem vraha je tu však aj úloha vypátrať zodpovedajúci motív... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (36)
Klasická Poirotovská zápletka. Rozuzlenie pomerne prekvapivé, prichádza až potom, čo sa zdá, že je všetko uzavreté. Pripomenulo mi to jednu časť Perryho Masona. Z atmosféry sa však dalo vyťažiť viac, je škoda, že je to proste iba ďalší nevyčnievajúci kúsok do televíznej seriálovej skladačky. Potešila ma ale zase stopáž, keď nič nie je príliš naťahované, akoby tomu bolo u potenciálneho celovečerného filmu. Škoda, že trik so šampanským je dnes už tak otrepaný, potom nemôže správne fungovať ani pri adaptácii z roku 1993. ()
Přišlo mi to jako malinko slabší díl, i když ono je to celkem vynahrazeno tím, kdo je vlastně vrahem. V podstatě kdokoli jím mohl být, což se nakonec potvrdilo. Vrah mě snad nenapadl. Je to hlavně proto, že díl je plný stop, které ukazují na všechny možné postavy. Tím se tu celkem dobře udržuje napětí. ()
Tak toto je rozhodně lepší díl a 4* hvězdy mnoho neschází. Všechno je velmi dobré, atmosféra díky excentričnosti oběti velmi hustá, nechybí autorčina záliba v odkládání dětí a záhada zamčeného pokoje (u Agathy neobvyklá) je pak třešničkou na dortu. Paráda! Jenže pak přijde závěr, který je myslím v režii Anthonyho Horowitze a Briana Farnhama a nikoli autorky předlohy samé. A to je takový průšvih, až se chce člověku praštit ovladačem. Manipulativní hlas ze záhrobí nevede k autorčině tolik oblíbené sebevraždě, ale malé šedé buňky zabíjí spolehlivě. ()
V téhle detektivce opět defiluje pestrý výběr detektivkářských klišé nejen Agathy Christie. Nechybí záhada zamčeného pokoje, utajená svatba, nová nepodepsaná závěť, falešný výstřel, falešné obvinění, falešná sekretářka, fingovaná sebevražda a fingovaný dopis na rozloučenou. Ta fingovaná sebevražda je pochopitelně Poirotem okamžitě odhalena neboť zavražděný podle všech dobrých pravidel žánru třímá vražednou zbraň v nesprávné ruce. Kupodivu se v příběhu nevyskytují žádné falešné vousy, tedy zdá se... Celkově je ovšem zápletka (přes všechna ta klišata a obvyklé mlžení, jehož smyslem je pochopitelně vrhnout stín podezření na každého s výjimkou skutečného vraha) poměrně mazaná, i když její filmové zpracování v celé nahotě odhaluje značnou krkolomnost dosti překvapivého rozuzlení. Taky ta scéna s obrazem matky právě ztrácející své dítě jakožto jeden z klíčů k případu je pravděpodobná asi jako povodeň na Sahaře. Filmové zpracování je ovšem standardně dobré, takže pod čtyři hvězdičky jíti nelze... Celkový dojem: 75% ()
Hercule Poirot tentokrát řeší skutečně otřesný případ! Jen zvrhlá mateřská láska se může uchýlit k zločinu a dokonce k vraždě! Jaký propastný rozdíl mezi takovou zločinnou matkou a francouzskou královnou Blankou, která svému synovi sv. Ludvíkovi říkávala: „Můj synu, raději bych tě viděla mrtvého ve svém náručí nežli ve stavu hříchu!“ Jaká veliká láska z ní mluvila! K synovi i k Bohu! ()
Reklama