Tenkrát poprvé

Perfektní lék na tvůrčí krizi, ideální na vypnutí a restart. Seriálů z americké střední není nikdy dost a vtípků na adresu kulturních rozdílů (amerikanizovaní Indové) a korektnosti taky ne. Protagonistka má sympatickou bitching personality, občas se chová jako kráva, ale to je na tom boží, neboť – ruku na srdce – kdo z nás se na střední nechoval jak kráva? Když v druhé sérii Darren Barnet přehrává Magic Mikea při hoblování dřeva, bavila jsem se nesmírně vesmírně. A nakonec přiznání jedné dívky: dala jsem si jeho fotku na plochu počítače (a že jsem si těch printscreenů udělala hodně, haha). What the hell, tetelila jsem se u toho jak tele a nestydím se za to. 💁🏼‍♀️ Jo a navíc se člověk přiučí anglické hovorové mluvě dnešních teenagerů, takže to má velký vzdělávací aspekt! (05.08.2021)

Školní komedie, které jsem viděl, bych napočítal na prstech jedné ruky a stejně bych si nevzpomněl na jejich jména, a snad proto jsem si Never have I ever užil s nadšením hormonálního puboše, který myslí na svůj první sexuální styk s Paxtonem. Tento seriál v sobě kombinuje nadsázku s "opravdovými" strastmi středoškolského života, jízlivou parodii s mistrným začleněním dnes tak přirozených a přesto kritizovaných prvků jako je inkluze nebo LGBT+ a drsný fat-shaming s roztomilých pojetím seriálu. UN jako United nations či spíše Unfuckable nerds je zlaté, pokousání kojotem super a narativ vedený zdánlivě náhodným sportovcem či jinou veřejně známou hvězdou je k nezaplacení. Kromě toho je cholerická hlavní postava hraná sympatickou Indkou, jejíž jméno nevykouzlím ani po pěti plasťáčcích babiččina punče, byla prostě skvělá a za její mírně přinasralý adolescentní pohled by se mělo platit zlatem (či aspoň dvěma kravama). I druhá série je pekelně dobrá, děj s nepopulární šprtkou brouzdající se výsluním se zde pohybuje na tvrdé hraně a vznětlivá hlavní hrdinka je mi stále tvrdě sympatická. Bohužel se obávám, že se možné další série budou více klonit k žánru těžké soap opery, což by mně imponující školácké srandě mohlo ubrat. Ostatně i The Big Bang Theory začínalo s nešukatelnými nerdy a končilo svatbami. A já nechci svatbu, já se chci bavit. (08.11.2021)

Ukázka toho, že i tak jednoduchá a klasická zápletka může stále ještě bavit a fungovat, a to i po tom, co jsme tohle známé klišé o školním hezounovi a nevýrazné chytré studentce viděli nesčetněkrát v mnoha podobách. Devi je většinu času opravdu na proplesknutí jak ze strany rodiny, tak ze strany kamarádek a spolužáků, nicméně stále si dokáže zachovat jakousi sympatii, díky které nutně potřebujeme vidět, co ještě přijde a trochu ji i fandíme. Celou dobu se točíme kolem klasických dramat, které najdeme v každém filmu a seriálu z prostředí střední školy, ale tady si s ním poradili zase úplně jiným způsobem a po svém, s jiným stylem humoru a jistou nadsázkou, která to celé zaobalila do takové zvláštní bubliny. Ale i přes tu lehkost doprovázející i závažnější témata, než jsou vztahy a sex, to dokázalo nakonec dojmout. Téměř jsem se nemohla odtrhnout a zhltla to za dva večery. Nejvíc ze všeho se mi ale líbil originální styl vyprávění z pohledu Johna McEnroea, to byla prostě pecka. Kdyby se další sezóna vydala stejným směrem, bylo by to fantastické. (01.07.2020)

Po prvním díle jsem byla vyloženě zhrozena a chtěla tento seriál "zahodit". Jenže jsem si řekla, že přeci nemůžu hodnotit celý seriál podle prvního jednoho dílu a tak mu dala šanci "ještě jeden díl a jestli to bude stejně hrozný, vypínám to a najdu si něco lepšího." No a po druhém díle mě to vyloženě chytlo :D perfektní odreagovačka, 4 série utekly jako voda a ještě je mi smutno, že už je konec :D (27.01.2024)

Středoškolské prostředí je na seriálovém poli hodně oblíbené a tím pádem i tuctové téma, takže je třeba takový projekt uchopit osobitým způsobem - ať už jako pestrobarevný muzikál (Glee), mysteriózní thriller (Proč? 13x proto), fantaskní horor (Vlčí mládě), či sondu do LGBT dospívání (Já, Victor) - aby se neztratil v tom velkém přehršli "hájskúlových šou". Tenkrát poprvé se to naštěstí povedlo a seriál se rozhodně jen tak neocitne pod vrstvou (tuctového) prachu. Mindy Kalling se svým tvůrčím týmem divákům naservírovala sympaticky napsaný multi-kulti coming-of-age komediální seriál, který si milým a korektním způsobem dělá srandu z kulturních rozdílů (USA x Indie), osidel dospívání a prvních lásek, a zároveň prezentuje i několik vážnějších témat (ztráta blízkého, deprese, úzkost, anorexie, šikana, nazírání menšin), která se sice najdou v ledasjakém seriálu (nejen) ze střední školy, ale jsou natolik aktuální, že je o nich třeba mluvit, ať už veřejně, nebo v uměleckém zpracování. Komediální složka však naštěstí převažuje, a že Tenkrát poprvé umí opravdu hezky polechtat bránici. Sem tam člověka trochu štvalo jednání některých postav a jejich prudké změny v chování, ale jedná se koneckonců o středoškoláky, kde jsou ty vzájemné rozbroje a emocionální výkyvy na denním pořádku. V neposlední řadě je asi zbytečné zmiňovat, že ne všechny postavy vypadaly úplně na 15-18 let (proto bylo místy náročnější se vcítit do jejich "středoškolského ducha"). Nicméně - seriál jsem si ve výsledku náramně užil. Plusové body za komentář Johna McEnroea a množství popkulturních odkazů. (26.08.2022)