Otázka života a smrti

Takhle by asi vypadal Nezvratný osud ve 40. letech. Smutné je to, že Nezvratný osud, jakkoli stupidní, je tak 100x zábavnější. Otázka života a smrti možná dokonale využívá filmových postupů a technicoloru, ale příběh je tak nudný a patetický, že za chvíli ty přechody z černobíla do barevna přestanete vnímat. Nejsměšnější na celém filmu je soudní proces, kde se rozhoduje o životě hlavní postavy. Žalobce je tak neschopný, že musí být všem po minutě jasné, jak to asi skončí. Hlavně mi ale bylo úplně jedno, jak to s hlavní postavou dopadne a to je asi to nejhorší, co může film potkat. (20.11.2011)

Očakával som dobrodružný boj o život s kúskom romantiky, no dostal som takmer čistú romantiku. Kvalita filmu však neutrpela. Páčilo sa mi to, v niektorých momentoch je film doslova magický, najskôr to bude scénami i atmosférou medzi nebom a zemou. Je neuveriteľné aký vyspelý a dokonalý film vznikol už v 46 roku. Navyše farebný..., možno však dodatočne kolorovaný to neviem, ale na výsledku to nič nemení. Rovnako ma však prekvapila kvalita obrazu, na svoj vek neuveriteľná, je možné, že čt odvysielala zreštaurovanú verziu inak si to neviem vysvetliť. Film neprávom zapadol prachom, málokto dnes nájde odvahu sledovať tak starý film, čo je škoda. Dnes sa často robia remaky filmov, ktoré za to nestoja, alebo filmov, ktoré to nepotrebujú. Tento by si to určite zaslúžil. 80%. (30.12.2021)

Film, ktorý je mojim rovesníkom ma sklamal. Obsahoval slušné množstvo nápadov a mnohé z nich vznikli aj počas nakrúcania. Napriek tomu celkový dojem pokazila neujasnenosť toho, čo malo byť poskytnuté divákovi. Príliš mnoho zajacov, ako sa hovorieva. Chvíľami film skĺzaval do gýču. Mizerný dabing, za ktorý originál nemohol, iba dokreslil nie najlepší dojem. Ten zachraňoval spoľahlivý David Niven. Všimol som si minimálneho záujmu o film, ktorý je tu s nami 75 rokov. Po záverečných titulkoch sa tomu ani nečudujem. (05.04.2021)

Ztracená, snad už zapomenutá perla. Mladý hrdina, letec, zázrakem (vlastně spíš nedopatřením) unikl smrti. Při pádu se nebeskému průvodci ztratil v mlze. Po probuzení na pláži se zamiluje do dívky.Hned na to ho navštíví posel, a chce si ho odvést. Jenže to se mladému pilotu nelíbí a rozhodne se odvolat u nebeského soudu. Během filmu pak sledujeme jednotlivé návštěvy nebeského posla (plné sofistikovaného humoru), ale i snažení hrdinových přátel zbavit ho těchto halucinací. Film nakonec vrcholí operací/soudem. Do detailu promyšlený scénář. Vtipný, dramatický, často překvapující. Dojemný, v neposlední řadě.Tento film byl natočen na technicolor. Toho Mike Powell využil coby způsobu odlišení scén pozemských a nebeských. Různě si tedy pohrává s barevností, a výsledek působí neotřele i dnes. Je to perfektně fungující klasika - boží mlýny melou pomalu, ale jistě – chtělo by se říct. Svým obsahem vás však přesvědčí o opaku:-) (25.11.2005)

Nebe může počkat. Filmová nebesa a jeho úředníci se v historii kinematografie zmýlili už několikrát. Poprvé to bylo v 1943 v Lubitschově Heaven Can Wait, podruhé tady o několik let později v režii Emerica Pressburgera a Michaela Powella, a nejvtipněji a stejnojmenně s prvním znovu v 1978 v režii Warrena Beattyho. Nás na festivalu Visions of light tentokrát zaujal druhý případ, velmi silně spjatý s právě skončenou válkou. Netradiční kombinace technicoloru a černobílých pasáží, zcela vážně myšlených motivů a prvků nadpřirozena spolu obdivuhodně ladí, a ani závěrečné soudní rozuzlení, jakkoliv dlouhé a z pohledu celého snímku nudné, je plně akceptovatelné. Visions of light 2011, 9. listopadu (10.11.2011)