Ďaleko od Reykjavíku

Pro diváka, kterého tyto zeměpisné šířky baví, příjemné nahlédnutí do jejich venkovských zákoutí. Na krávy, mléko, poctivý tvrdý sedlácký život a fungování družstva, které to s vesnicí a její nezávislostí od velkých řetězců jakože myslí dobře, ale zároveň svoji moc nad sedlákama nehezky zneužívá. Než se tomu jedna místní Rebel Woman postaví čelem. Zajímavé. Ale když z jedné pozdější scény vycítíte takové to “ejha, teď se něco stane”, nic se nestane a začnou závěrečné titulky. “A to je všechno?” (23.01.2020)

islanďani umí,ale tady jim to moc neladí.Je to sice takové standardně lehce černohumorné,ale ve chvíli kdy by se to konečně trochu rozjede a mělo by se něco začít opravdu dít se nestane vůbec nic a přijde konec.Ačkoliv konec vlastně ne,protože pod tím pojmem si představuji nějaké uzavření a to tady chybí...60% (30.12.2020)

Kapitalistická družstevní kolektivizace na islandský způsob skutečně připomíná povídku režiséra Jasného z filmu Touha (jak zmínil adaben). Zde je místo nebojácné Anděly nebojácná Ingibjörg a její zřejmě nejtěžší dny v životě, jež jsou divákovi odvyprávěny ve stylu, který z těchto končin očekává. Ano, milovníci skandinávské tvorby, je přesně takový. Starosti s hospodářstvím, tvrdá práce a splácení dluhů, každodenní všednost, která se radikálně změní a život znenadání nekompromisně naplňuje přísloví o tom, že vždy může být ještě hůř, ale přináší také známou radu, všechno zlé je k něčemu dobré, možná právě v této pohnojené mizérii je konečně čas jít cestou, které jsme se až doteď dobrovolně vyhýbali, i když jsme vnitřně cítili, že je správná, bez přetvářky a pokrytectví. Možná to bude malý začátek něčeho velkého, u čeho nakonec ani nemusíme být, ale jiskra byla zažehnuta a všemi přehlížená pravda se alespoň na chvíli stává pravdou skutečnou. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (11.02.2020)

Hákonarson bohužel navázal na svůj předchozí úžasný film Berani takovým způsobem, že v zásadě zopakoval hlavní atributy (boj místních farmářů proti určité překážce, tentokrát ne v podobě nákazy, ale zosobněné družstevním monopolem). Přičemž opět vypráví z perspektivy silné ústřední postavy, byť s odlišným vyústěním. Příběh je narýsovaný a nemá čím překvapit včetně suchého humoru, obzvlášť pokud jste viděli předešlý snímek (spolier: srovnejte situaci, kdy farmář vyklopí z radlice svého bratra před budovou nemocnice vs. situaci, kdy farmářka vystříká cisternu mléka na budovu družstva). Pořád je to poctivá filmařina s výbornými herci (Sigurjónsson tentokrát v roli záporáka), působí to celé ale poněkud chtěně. Na fantastické Berany to nemá ani náhodou. (04.02.2020)

Toto šlo bohužel spíš mimo mě, jedna dvě scény mě zaujaly, ale jako celek mi to přišlo slabší. Konflikt, který řeší hlavní postava, mi osobně přišel veskrze nepochopitelný, a způsob, jakým se v závěru vyřeší, je podle mě pro změnu dramaticky nezajímavý a odbytý (nebo jsem možná jen čekal nějaké vyhrocenější vyústění, nebo možná prostě jen nemám rád, když ve finální scéně čekáte, jestli se ještě něco bude dít nebo ne, a najednou naběhnou závěrečné titulky). A na to, že to má jen hodinu a půl, se mi to nějak vleklo. Možná kdyby tam bylo víc Islandu, a míň té ženské... koukat na tu její vrásčitou strhanost mě vyloženě nebavilo. Btw. hodně se nabízí podobnost s filmem Tři billboardy kousek za Ebbingem, na který jsem si u toho vzpomněl, ten mi ale přišel výrazně zábavnější. (15.01.2020)