Karel, já a ty

Překvapení, znejistění a nakonec zájem. A navíc, možná to je cesta, po které by (znovu)zrozený český film mohl jít. Karáskův film zobrazuje obecné a běžné problémy spojené s "erotickým marketingem", ale i každodenní problémy se životem samým. Měl jsem pocit, že jsem o generaci omládnul a nemohl jsem, než porovnávat: témata táž či hodně podobná, ale vlažná gesta, hovory vedené v rámci "politické" korektnosti, slušně (pár sprostých slov tu zněla nemístně a jaksi s přemáháním), krev stydla, kde by v našem mládí vřela, a tři piva stačí na opičku. No jo, "for the times they are a-changin'." (03.04.2020)

Kecy, kecy a zase samé kecy. Konverzačná dráma, ktorá má v mojich očiach ale takmer nulovú výpoveďnú hodnotu. Ako absolvenťák na FAMU ok, ale utratiť za toto svoje peniaze v kine už trochu zamrzí. Navyše ani spracovanie obrazu sa mi nepáčilo, keď už takto máme hladieť na takmer 2 hodiny plkov, tak by mi vyhovovala kamera ála Bergmanových filmov. (17.04.2020)

Chci to vidět znovu.. Po Hastrmanovi je to další z českých kousků, který mě oslovil a dostal.. Bohdan Karásek vnímá partnerské vztahy srdcem, citlivou duší a umí dané problémy pojmenovat, vyobrazit a co je na tom ze všeho nejkrásnější - nabízí řešení.. Prostě pecka s podmanivým hudebním podmazem, tvůrce zaslouží velikou pochvalu. (01.09.2020)

Pro diváka lačného filmu, v němž se toho hodně stane a vyřeší, může být sledování Karáskova zdařilého pokusu o český mumblecore, v němž se stane málo a nevyřeší v zásadě nic, frustrující. Karel, já a ty ovšem i tím, jak málo je naplňující, věrně odráží, jak žijí a přemýšlejí dnešní mladí městští intelektuálové. Film vzdor svému minimalismu a omezení záběru na malý vzorek příslušníků generace Y zároveň podobně jako filozofující walk-and-talk filmy Erica Rohmera či Richarda Linklatera otevírá řadu univerzálních témat. Tím klíčovým je nepolevující existenciální úzkost z toho, že se stále míjíme se svým „správným“ životem.___Nejistota je duševní stav zažívaný ve filmu s krátkými pauzami nepřetržitě takřka všemi postavami. Trvalému porozumění se jim paradoxně nedaří dosáhnout kvůli neustálému hledání jistoty, kterou vztahy z vlastní podstaty vylučují. Kvůli svému nastavení nedokážou některé skutečnosti v zájmu vlastního štěstí prostě ignorovat. Neumí tak být spolu, ani bez sebe, zas a znovu se scházejí a rozcházejí, hledaje sebe samé i člověka, po jehož boku budou moct sebou samými pohodlně být.___Trvalá nespokojenost kvůli nepřehlednosti bytí člověka sice vysiluje, ale možná i díky ní neustává ve snaze přesáhnout sebe samého a dál se vyvíjet. Nepřetržité kritické zkoumání vlastních stavů a vztahů, v jejichž pojmenovávání jsou hrdinové podstatně úspěšnější než v jejich řešení, je ostatně i hlavním hybným prvkem vyprávění. Karásek vystihuje nestálou povahu (nejen) partnerského života jednak nenucenými dialogy, prozrazujícími výjimečný cit pro rytmus a nuance lidské řeči, jednak přirozenou návazností přesně odpozorovaných situací. Dějí se jedna za druhou bez vykonstruovaných dějových zvratů, velkých konfliktů či složité vztahové kombinatoriky. Karel, já a ty zachycuje život postav zdánlivě bezprostředně, bez ohledů na požadavek pevně strukturovaného dramatického útvaru s vyvíjejícími se charaktery a silnou pointou. Ke spontaneitě a nahodilosti, které brání tomu, aby se téměř dvouhodinový film stal předvídatelným a těžkopádným, přispívá také natáčení v autentických pražských lokacícha přirození herci, obtiskující do rolí kus ze sebe samých.___Samotné dosažení opravdovosti, jaká je v české kinematografii ojedinělá, představuje výjimečnou hodnotu. Karel, já a ty u ní ale nezůstává. Věrná nápodoba skutečnosti Karáskovi slouží k tomu, aby mohl bez okatého předkládání velkých životních pravd přesně vypovědět o pomíjivosti vztahů, nenaplněných očekáváních a věčně se opakujících životních cyklech. Ve své jednoduchosti jde o neobyčejně promyšlený film. 80% Zajímavé komentáře: Hwaelos, zencitizen, elgreco, Syndrom, Marthos (17.11.2019)

[KVIFF 2019] Nečekal jsem experiment. Rozhodně ne takovýhle. V podobě střihu, kdy režisér a všeumělec Karásek asi nedostal v první třídě nůžky na svou preferovanou ruku. A od té doby to s ním a se střihem šlo z kopce. Poté přichází kamera. Zde je vinen někdo jiný. Nedokážu uvěřit, že je film dejme tomu rok starý. Vypadá totiž v některých případech jako kdyby ho někdo vytáhl z trezoru a neměl sebemenší práci a snahu ho restaurovat. Zvuk je další kapitola, kdy scéna z bazénu je v rámci dialogů slyšet jako cvrček v prdeli. A pak přichází i odhalení, že všeumělec si střihl vlastně i vedlejší roli. Dochází do případu, kdy scénář působí filozoficky, ale já už to svým asi trochu chorým mozkem nedávám. Najdeme spousty skvělých hlášek, člověk se dokázal pobavit. Ale ty přeskoky v příběhu, postavy, které si dělají co chtějí bez ohledu na charakter. A tak dále. Karel, oni, všichni ostatní. Bez Karla za Karlem bez Bohdana nikdo nesmí stát. Nejsem bohužel jeden z těch vyvolených, kteří do filmu vidí. Ve skutečnosti se jen divím, že jsem z filmu neodešel v půlce.Není to můj styl. Ale i tak, nemohu udělit 3, protože by to byla urážka pro Tiché doteky, které byly asi dvacetkrát lepší podívaná. (07.07.2019)