Asi to ukončím

Naprosto neuvěřitelný film, totálně mě rozsekal. Věčný svit neposkvrněné mysli vedle toho vypadá jako narativně nekomplikovaná (a veskrze optimistická) milostná storka. Wordsworth, Wyeth, Blakelock, Tolstoj... Kaufman to sype z rukávu s neskutečnou snadností, myšlenková hutnost toho filmu a prošpikovanost různými citacemi a odkazy dosahuje takřka nesnesitelné míry, navíc to co se tam děje, je takové psycho a peklo, že to není možné - ten film je brutálně zneklidňující, výsostně intelektuální, herecky geniální. Dobře, na rovinu, zcela jistě jsem tam nepobral všechno, protože to se podle mě snad ani nedá, a posledních 20 minut (to "muzikálové" finále ve škole) mě už moc nebavilo, podobně jako mi moc nesedl ten otevřený závěr, ale všechno co tomu předchází je tak mimořádné, inspirující a jak z jiného světa, že jsem z toho úplně paf. Kaufman je neskutečný borec, i když s jeho filmy musím opatrně, protože mi rozbíjí psychiku. Myslím, že se nenajdou 2 lidi, kteří by ten film interpretovali stejně, a rozhodně to není podívaná pro každého, ale za sebe rozhodně říkám, že intenzivnější filmový zážitek jsem zatím na Netflixu neměl. A rozhodně si chci přečíst knižní předlohu, abych ji mohl srovnat s filmem. UPDATE 25.12.2020 - Je to zajímavé, ale české vydání Reidovy stejnojmenné knihy mě dost zklamalo. Kaufmanova adaptace ji překonala a obsahuje toho výrazně víc, než je v předloze (od které se v některých drobnostech odklání). Takže většina toho, co je na tom filmu dobré, je zásluha Kaufmana, nikoli Reida, což je dobré vědět. Kniha je podle mě typický americký bestseller pro nenáročného čtenáře hororů, po němž za chvíli neštěkne ani pes, kdežto tenhle film bude stát za vidění i po letech. (15.10.2020)

Ty vole jeden, jak jsi starej, tak jsi blbej, říkal jsem sám sobě už po pár minutách, nicméně na druhou stranu se musím upřímně pochválit, že jsem tohle neuvěřitelný PEKLO dal na jeden zátah. Co jsem každopádně mohl čekat od Charlieho Kaufmana? Že se změní a napíše, respektive natočí stravitelný film? Každopádně to má vážně příznačný název, jelikož kolikrát jsem si během těch více než dvou hodin!!!!!!!!!! říkal, že to asi ukončím, snad ani nelze spočítat. Ty dvě hodiny nicméně trvaly spíš jako hodin šest, a například popsat nějakým smysluplným způsobem, čeho jsem byl během nich svědkem, prostě nedokážu, jelikož jsem za celou dobu absolutně nepobral, co tím chtěl pan Kaufman vlastně říct, co to mělo celé za význam, naprosto jsem nechápal jednotlivé scény, jako třeba onu návštěvu u rodičů hlavního hrdiny, a o závěru ve škole pak ani nemluvě, to jsem jakoukoliv snahu o alespoň nějaké to porozumění definitivně pohřbil a už jsem to jen krutě protrpěl do závěrečných titulků, kdy jsem to měl upřímně také chuť sám se sebou ukončit, protože tohle bylo skutečně nekompromisní filmové inferno, před kterým musím každého potenciálního diváka VAROVAT! Abych ale nebyl úplně až tak zlý, tak herecké obsazení tu je velmi výrazné a působivé, jen vzhledem k veškerému obsahu a zpracování onoho filmu ale zároveň i zcela zbytečné. Zkrátka, již nikdy nic takového! ODPAD!!! (31.01.2022)

"I´m Thinking Of Ending Things" bude asi jeden z najzaujímavejších filmov, čo som videl za posledné roky. Skutočne fascinujúce sledovať. Ak by mi ale niekto napísal alebo povedal, že väčšiu blbosť nikdy v živote nevidel, tak by som tomu totálne rozumel. Myslím si, že kto to nevypne po desiatich minútach má istým spôsobom môj obdiv. Ja hovorím, že sledovať našu dvojicu je celkom fascinujúce. Chcel som vedieť kam sa to vyvinie, chcel som to vnútorne pochopiť a snažil som sa to celé nejako vstrebať. Nebudem hovoriť k čomu som dospel, aby som tu nepísal spoilery, no viac-menej som dokázal veci odhadnúť celkom dobre. Najviac mi to asi pripomenulo film "Bottom Of The World". Podobne bizarné a otvorené k rôznym interpretáciám. Niektoré veci sú tam jasné a potom je tu niekoľko scénok, ktoré sú skutočne veľmi znepokojivé. Herecké výkony sú absolútne excelentné. Veril som to úplne všetkým. Dali do toho absolútne maximum. Toni Collette a David Thewlis sú veľmi zaujímaví. Počas celej tej časti keď sú naši hrdinovia na farme som sa vnútorne snažil nejako pochopiť čo sa deje a sledoval každú jednu momentku. Osobne by som prijal iba keby tam bolo viac thrilleru. Je to síce veľmi chladné a mrazivé, no chcelo to mať trošku väčšiu dávku thrilleru alebo nejakú reálnu hrozbu. Pretože vnútorne film vnímam ako psychologickú drámu. Čo som sa pozrel tak kniha je vraj ešte temnejšia, no tú nehodnotím. Z pohľadu filmu ide o fascinujúce dielo. Ale nie je to niečo, čo môžem odporúčať bežnému divákovi. Lebo skôr si myslím, že mnohí film vnútorne nebudú schopní stráviť. Mne problém ale nerobil. Hodnotenie: B (06.09.2020)

Sousloví 'nenávidět či milovat' už dlouho žádný hollywoodský filmový projekt tak nevystihovalo. Kaufman odmítá tendenční lineární vyprávění, přimyká k postavám, které v autě vedou intelektuální rozpravy, udržuje pozornost snovým asociováním různých obrazů a daří se mu zvláštním způsobem podněcovat zvědavost, jak to celé vlastně dopadne. Stále zřetelněji přitom dává najevo, že zde nepůjde v prvé řadě o složitou romanci, nýbrž startuje působivou časoprostorovou deziluzi a pokládá interpretačně silné otázky, jejichž zodpovězení se odsouvá a vlastně nikdy diváka prahnoucího po vysvětlení zcela neuspokojí. Do popředí vystupuje kromě dalších filozofujících či sebeuvědomělých rozprav milenecké dvojice hlavně hra s filmovými žánry, které pomáhají zpřehlednit a definovat každý z jednotlivých dějových bloků - návštěva u rodičů je v podstatě zkouškou Formanovy trapnosti a hororové paranoie, rozhovory v autě inklinují spíše k povídkovému podobenství a v závěru se dostává i na tolikrát vzývaný muzikál jakožto čiré filmové vyjádření, v němž se realistické hledisko již zcela rozpadá. A úplné finále nabízí až surreálné uchopení myšlenek a otevřeně apeluje na diváka, že je pouze na něm, aby si udělal v hlavě pořádek a předchozí dění zkusil individuálně dešifrovat. ___ S vědomím, že jednoznačná interpretace zkrátka není na skladě a že tenhle spíše pocitový než dějový snímek naštve mnoho sledujících, musím Kaufmanovi vyseknout uctivou poklonu. Neřadím se sice k nadšeným divákům, ne vždy jsem jevil stoprocentní zájem o to, co si postavy vlastně povídají, a samotné formální uchopení závěrečných klíčových minut mě poněkud minulo, ale v průběhu jsem pociťoval velký a upřímný respekt k filmaři, který se nebojí jít proti proudu a točit snímky s matoucím a záměrně nedivákým uspořádáním, jaké vznikaly v dobách uměleckých autorských osobností. Asi to ukončím apeluje na vaše nejniternější cinefilní i smyslové buňky, a přestože se vždy nesleduje úplně pohodlně a divákovi se spíše škodolibě posmívá, tak klíče k vlastnímu pochopení jsou rozesety doslova ve všech koutech a určitě není vyloučené, aby zcela obyčejný divák nemohl tenhle intimní zážitek o ztrátě identity, stárnutí a vnitřním psychickém souboji plně a zúčastněně procítit. Mně se to celkem povedlo a asi se nebráním dalšímu setkání, které může být zase úplně jiným filmem. 75% (19.09.2020)

daptace, která se hodně drží předlohy, jenom to ukazuje trochu jinak, a v trochu jiném pořadí (aby to příjemnější v rámci jiného média). Což je největší slabina filmu. Protože divákovi možná až moc rychle dojde, co se tady děje. Ale i tak si myslím, že se závěrečná půl hodina hodně povedla. Tam jsem totiž měla obavy, aby to bylo správně uchopené. Přeci jen, z adaptace je úplně vystřižená debata, která se táhne celou knihou, kterou lze zasadit po skončení děje knihy, a je tam jako "nápověda", o co šlo, kdyby to někomu ušlo. Což je škoda. Protože během sledování filmu mě napadla pouze jedna možnost, o co jde. A obávám se, že by mě to napadlo i v případě, když bych předlohu nečetla (tam mě napadly postupně tři!). Škoda, že si scénář víc nepohrál s divákem. Ale na druhou stranu. Ta jediná varianta je zpracovaná krásně a citlivě. Takže oceňuji práci se scénářem, na kterém lze poznat, že Charlie Kaufman knihu opravdu četl, protože je tam dost úplně stejných pasáží včetně doslovně vedených dialogů. A do toho krásně zakomponavé to, co Kaufman přidal sám. Přesto je konec geniální, že si člověk může (vlastně musí) tak jako tak dost věcí domyslet a propojit sám. Nedostane nic zadarmo. V kombinaci s vizuálem, perfektní dílko. ***** Ráda bych zmínila technickou stránku, která je luxusní. Dost děje se odehrává v autě během jízdy za sněhové vánice. Takže je tam spousta odrazů, pohledů a nekončící zvuk drnoucích stěračů, který přidává dost depresivní atmosféru. Moc jsem si zamilovala práci s kamerou. To bylo super. Jessie Buckley byla dokonalá. Za mě táhla celý film a neskutečně jsem si jí užívala. ***** Krásný film, který vám buď řekne všechno nebo nic podle toho, jestli ho pochopíte. Což se odrazí od hodnocení... (31.01.2023)