Zakliate pierko

Lidi, co brbláte? Chápu, že Troška nikdy nebyl nějaký přelomový režiśer a pravděpodobně už ani nebude, ale vždycky jeho filmy měly jeden účel-pobavit. Zakleté pírko má určitě chyby. Pár momentů je trapných, pár rozhodnutí nedává smysl, ale sakra, je to pohádka a ne žádné promyšlené bezchybné drama. Pavlásek mě dokázal rozesmát, což s mým opravdu divným humorem je zázrak. Ostatní herci jsou v pohodě, dvě sestry sice přehrávaj, ale to je prostě potřeba pro určitou pohádkovou atmosféru. Anastasia je samozřejmě pěkná dívka (Na toto je tu poznámku skoro každých 10 minut!) a tu roli zvládá. Konec byl pro mě trošičku hektický, ale šlo vidět, že Trošku tlačí čas, a tak se s tím popral jak snad nejlíp mohl. A mimochodem ti, co si stěžujou na určitou pasáž, co sice nehraje moc velkou roli, tak ta byla podle mě fajn, jen v tom lidi nesmí hledat každou chybu. Zkrátka jde o klasickou Troškovinu, která není ničím víc než filmem, při kterém se sejde celá rodina pohromadě a užije si společný čas strávený právě sledováním Zakletého pírka, které je příjemným začátkem letošního roku. (07.01.2020)

Sranda, když Troška vykrádá sám sebe. To figurkaření v pohádkách totiž od Jasněnky nezměnil, snad v každé musí být dvě žvatlající kravky roztomile záporné. Tady toho hodně stojí a padá na komičnosti a bezprostřednosti Lukáše Pavláska. Jemu lze odpustit i výrazivo, které prostě do pohádek nepatří, nebo je alespoň na hraně. Co Troškovi nelze upřít, je výběr herců. Anastasii už jsem chválil dříve (no tvl taková kočka se jen tak nevidí), Sara je i v malé roli sexy jako blázen. Pro menší role překvapivě došli výrazní herci, nebo zkrátka nikoho známějšího neobsadil, trochu škoda. Co se ale současné pohádce zoufale nedostává, je nápad. Tenhle pel mel od Rumburaka, Sněhurku, Jeníčka a Mařenku (jasně, ten je tu trochu z hecu jako parodie) a kdoví co ještě, nemá to patu ani hlavu a bezradný scénář si pak musí pomáhat živou vodou. Lepší ústřední nápad, aspoň trošku! Petr Urban byl předabovaný? Znělo to totiž hrozně! (17.04.2020)

To je ale patlanina. 1)  Z pohádkového telenoveloidního rozpláclého kýče made by Troška si odnáším nejedno poučení. Tak například, že spolupráce s vodníkem se vyplácí._____ Zaujal mě životní styl prince Vítka z Heřmánkového království - lov, koupání v jezeře a rybaření._____ S hereckými manýry ze Slunečné si vystačíte i v pohádce - viz 33letá Lucie Polišenská (Boubelína) či 24letý Marek Lambora (hrabě Jaromír)._____ Získat pozornost mladé zlé čarodějnice lze velmi snadno - stačí nabídnout věneček z lučního kvítí._____  2)  Jako obvykle v Troškových filmech i zde jsou výborně vybrané lokace._____ 3)  Svěže zapůsobil 21letý přitažlivý Antonín Mašek (kupecký tovaryš Šimon) v malinkém štěku. (14.06.2022)

Troškovi se podařil husarský kousek. Převést klasické literární pohádky na filmové plátno. Výsledek je bohužel děsný. Spousta fanatickýh knihomolů sice bude prskat vzteky nad faktem, že ne za všechny špatné převody kniha/film mohou režiséři s filmovým štábem a že viníkem je také mnohdy samotná předloha, ale tato pohádka to ukazuje v celé své nahotě. Ono totiž hrozně hezky zní, když jste od maminek před spaním slýchávali to typicky pohádkové: "Devatero lesů a devatero hor jsem přešla, devatero řek překročila, abych tebe, svého milého já našla." Jakmile to ale slyšíte a vidíte vyřknout filmovou postavu, zní to hrozně debilně. A i ten děj tolik typický pro ty  knižní pohádky: Daenerys Targaryen kráčí světem, potká vodníka, skamarádí se, přijdou do království, kde mají nemocného syna, který potřebuje léčivou vodu, tak Daenerys najde v lese pramen, vodník ho očaruje, dají princi napít a ten je vyléčený a jdou dál... A daleko víc takových scén. Při téměř každém dialogu a každé "neakční" akci jsem cítil tu atmosféru knížek. Ale na plátně je výsledek šíleně unylý a senilní. A vy si zpětně uvědomíte, že senilní je i ta kniha, jen to holt přes to psané slovo tak nebije do očí (uší), protože vaše fantazie si ten výsledek, který čtete, nebo slyšíte, přebere k obrazu svému a chyby prostě ignoruje, nebo úplně vypouští. A ne, že ne. Dalším problémem je obsazení Lukáše Pavláska. Jeho neherectví by tolik nevadilo, kdyby se jednalo o nějakou moderně pojatou pohádku. Takhle on říká moderní hlášky, jako třeba: "Doma mi říkají tydýt". Nebo: "Serdel to zní jako prd..." a do toho starobní: "Koupila jsem si na trhu prstýnek. Dala jsem za něj zlatých peněz pět." Prostě bizár. V kině jsem trpěl, což podtrhovala nudou se vrtící dcera a taky dvě holky, co za náma v poloprázném kině asi v půlce filmu prohodily: "Baví tě to?." "Hmmm, moc ne..." Byl jsem rozhodnutý tomu fláknout nekompromisní odpad, ale nakonec se mi to rozleželo v hlavě a je fakt, že se Troška alespoň pokusil to uchopit jinak, než je zvykem a snaha se cení, ale příště prosím, pane Troško, raději toho hyperaktivního čertíka, kterej je sice malej a šikovnej (a otravnej), ale aspoň akčnější. (20.06.2021)

Neměl jsem co dělat a tak jsem dětičky doprovodil na film. Chtěly vidět tu ,,novou pohádku s Pavláskem''. Já jsem kdesi četl, že je to nejrozporuplnější pohádka letoška a dávám tomuto označení plně za pravdu. Na jednu stranu nechybí pohádce poctivé kulisy venkovské chalupy, letních luk a lesů - tedy až na ubohé digitální efekty a ještě strašnější syntetizátorovou hudbu Ko-kokošky, tou horší částí je prapodivná dějová linie. Příběh je takový nemastný, neslaný jakoby splácaný z několika pohádek. Zprvu jsem měl dokonce dojem, že pohádka bude veršovaná soudě dle mluvy hraběte a vůbec volba jazyka navozujícího dojem staročeštiny dle mého názoru do pohádky pro děti nebyla to pravé. Něco jiného je, když mlynář Švehlík mluví v Princezně ze mlejna nářečín a něco jiného bylo zkrátka zde. Co jsem ocenil byly zpívané dvě staročeské lidovky. Naše děti je prakticky neznají a proč do pohádek hrdinům skládat nové písně, když lze využít a zároveň připomenout klasiku. Aninka mi byla moc sympatická a jako by vypadla z oka Élišce ze mlejna .-). Ta hlavní moviestar celé pohádky vodník Pavlásek byl takový prostě zelený Tydýt. Pavláskovo neherectví spojené s jím prezentovaný stojákovým typem ňoumy se v kině líbilo dětem, pro dospělé to bylo takové afektované ochotnictví. U nových pohádek, kde nevím na čem vlastně jsem se svými pocity po jejich konci si často říkám. Hele, seš starej. Tvoje doba pohádek je pryč. Tohle je digitální svět, buď rád, že někdo těm malejm točí tohle a ukazuje jak se žilo ve staré chalupě, jak vypadá koza a jak kokrhá kohout. Že dobro vítězí a síla vždycky není před rozumem všechno. Nejsi cílová skupina. Kapišto ? Tímto uchlácholen, si pak říkám asi jo. Ušlo to. Jenže pak vzpomenu na Anděla Páně nebo Čertí brko, tedy pohádky z nichž jsem byl nadšen a říkam si a ne. Jde to natočit i tak aby se i dospělý doprovod bavil. Aby řekl stejně starému fotrovi jako je on sám, hele na to jděte všici, je fakt super ! No a to u Zakletého pírka s čistým svědomím říci nemohu. Takže dávám za dvě kapky z vodopádu zdraví či co to bylo. * * (05.01.2020)