Sandokan

Pirát Sandokan (Kabir Bedi), poslední člen bývalé vládnoucí dynastie, bojuje proti kolonizátorům a utlačovatelům své země, aby získal pro svůj lid ztracenou svobodu… Italský seriál Sandokan režiséra Sergia Sollimy byl před pár desítkami let u nás velkým hitem a i když dnes už to taková bomba není, tak pořád Sandokanův příběh z pera Emilia Salgariho dokáže okouzlit, protože má vše co má správný dobrodružný seriál mít. Samozřejmě začít nemůžu u nikoho jiného než Sandokana, který je sice pirát, ale jinak je to (snad až na pár vyjímek) veskrze kladný hrdina, kterého navíc ztvárnil charismatický Kabir Bedi. Jeho hlavním protivníkem je pak Sir James Brooke, bílý rádža ze Sarawaku, kterého si s chutí zahrál Adolf Celi (který záporáky prostě umí), navíc Sir James není jen černobílý padouch, ale komplexní osobnost a k Sandokanovi chová velký respekt. Takže hrdinu a padoucha bychom měli, co takhle nějaká osudová žena? Jistě, není problém, tou je Angličanka Marianna v podání krásné Carole André a Sandokan se do ní pochopitelně ihned zamiluje. Tak co nám ještě chybí? Že by to nějaké to odlehčení? Tak to se musíte poptat u milovníka tabáku a dobrodruha pana Yaneze De Gomera (Phillipe Leroy), který má vždy po ruce nějaké to životní moudro (a také pistoli). To bychom tedy měli postavy a co prostředí? Samé moře, ostrovy, džungle, jasně z dnešního pohledu nic světoborného, ale svou funkci exotických dálav to stále plní. Ještě jedno Sandokana proslavilo (a je známé dodnes) a to je hudba, o kterou se nepostarali nikdo jiní než bratři De Angelis, jejichž chytlavá ústřední píseň je takřka kultovní záležitost. Ještě jsem toho moc nenapsal o příběhu, no ten není špatný, ale (především z dnešního pohledu) zároveň není nijak ohromující, některé díly jsou pochopitelně lepší, a ve finále se dočkáme několika překvapivých zvratů, ale jinak je to místy i docela nuda, naštěstí sem tam to ožije nějakou tou bitkou ať už na moři nebo na souši. Sandokan je tak seriálem, který není úplně dokonalý a krapet nám zestárl, ale pořád se jedná o zajímavý a poutavý výlet do Malajsie, 19. století. (31.10.2016)

Sandokana jsem nikdy nesledoval, tričko s ním neměl, takže nejsem nikterak zatížen. Samotný seriál jsem teď shlédl na levných dvd a není to tak úplně hrozné. Jen je škoda soubojů, ty jsou trapně odfláklé. Na druhou stranu exteriéry, nebo některé záběry lodí jsou pěkné. Nad ostatní se také vyjímá podařený dabing, v čele s Viktorem Preissem. (05.06.2009)

To je v poslední době druhý seriál z dob mého dětství (ale Sandokana jsem na rozdíl od Tajuplného ostrova považoval za ptákovinu už tenkrát), u kterého mě po letech zaujalo, jak mezi vším tím amatérismem ční úroveň hudební složky. Holt to asi bude tím, že seriálové médium bylo tou dobou v plínkách a málokdo pořádně věděl, co s ním, zato muziku už lidstvo přece jenom pár staletí dělalo. A ještě k té ptákovinovitosti – pár životných postav (Yanez, Brooke) i pár působivých momentů (v druhé polovině) se tam najde, ale jako celek to bylo skrz celkovou naivitu a utahanost k neukoukání už tenkrát, natož dnes. (15.04.2015)

Je to prostě můj oblíbenej seriál už od mala. Hele vemte si, že román Tři mušketýři taky nemaj celkem žádnou uměleckou hodnotu, propracovaný zápletky jsou fajn, ale hrdinové se nijak nevyvíjej. (Taky co čekat od továrny na romány jako byl Dumas, ale to jsem moc nepatří, takže jenom tak na okraj.) No a Sandokan je na tom obdobně. Umělecká hodnota nulová, ale Sandokan je prostě zábavnej, exotickej, charismatickej a jednodušše klasika, takže si hodnoťte, jak chcete, ale mý čtyři hvězdičky mi neberte :D (13.01.2009)

(spoiler) Jsa příliš mlád na to, abych byl zasažen původní manií, mohu hodnotit pouze současné vyznění série. Jistěže se jedná o dosti brakovou záležitost s pochybným scénářem, ale asi není možné nepodlehnout exotickým scenériím a výborně namíchané směsi dobrodružství a romantiky. Jen ten hlavní hrdina se mi trochu nezdá: Za celou dobu nevyhrál jedinou bitvu, dvakrát se vzdal a pro zavzdychání dívky opustí své druhy uprostřed bitevní vřavy. (31.10.2016)