Arrebato

Filmový střihač se propadá do duševního šílenství. Nejen díky ohromné spotřebě heroinu, ale i díky podivínovi s panenkou, který rád natáčí na Super 8 osobitá videa... Rozhodně nečekejte nic ve stylu Tesis nebo Angustie. Indicie a námět k tomu sice svádí, ale všechno se má trochu jinak. Né úplně snadno se však na to kouká. Ve vzduchu visí zvláštní napětí a k náladě vám nepřidá ani to nelineární vyprávění s množstvím flashbacků. Jak to jen popsat...? Možná jedině tak, že to "postrádá koule". Jop, to bude ono! Nemůže to mít koule, protože Arrebato je film pro gaye a o gayích, kterým nedělá problém ze záznamu sledovat stopořující se ptáky nebo pomalé umírání svého milence. Nebo je to všechno jinak? (06.07.2014)

Film, který se dlouho neohřál ve španělských kinech a zájem o něj neprojevil ani žádný z větších festivalů a přesto film, z něhož se stal kult a emblematické dílo madridské movidy. Film natočený lidmi bez představy o tom, jak se filmy točí a kolik stojí a přesto vypadající mnohem profesionálněji a méně lacině než cokoli od začínajícího Almódovara (čili – braková estetika nebyla pro undergroundové španělské filmaře jediným východiskem). Stejně jako jiné kulty, také Arrebato ztrácí v době, kdy je i ten nejobskurnější kinematografický počin vcelku snadno dostupný, stěžejní díl své podmanivosti. Přesto tahle netradiční upířina o pohlcující moci živých obrázků a jiných závislostech dokáže zaujmout i nezasvěceného diváka, který nemusel mnoho let čekat, až TEN film uvidí. V pofrankistické kinematografii velmi oblíbený motiv návratu do minulosti zde získal krajně subjektivizovanou formu. Trochu nesnesitelnou (do obrazu pořád někdo kecá), ale znepokojivě upozorňující na snadnou přepsatelnost dřívějších událostí. Zatímco Josého flashbacky ukazují, co se událo, v přítomnosti nahraný komentář jeho přítele zasazuje věci do souvislostí, spojuje přítomné s minulým. Protagonistovi se nabízí možnost činící tolik svůdnými právě filmy – možnost částečného převzetí cizí perspektivy. Filmy zároveň, společně s drogami, znásobují hrdinovo zakoušení reality. Vidí a cítí víc, dotýká se nesmrtelnosti, ale skutečné lidské existenci se vzdaluje. Sugestivní finále s hořkosladkou odměnou pro Josého i pro diváka chtivého naplnění žánrových konvencí, vyjadřuje ambivalentní postavení španělských umělců, kteří zrušením cenzury (rok 1977) nabyli nikým neomezované svobody, jejíž důsledky pro ně byly často zničující. Arrebato, vydatně napájené avantgardními toky, nenabízí návod, jak se v otevřeném kinematografickém moři neutopit. Už jenom skutečnost, že byl film dokončen a že dokáže diváka přes svou narativní prázdnotu a rozvláčnost pohltit, lze však brát za důkaz, že plavat se v něm rychle naučili i dosavadní neplavci. Ti pošetilejší a šílenější z nich. 75% (24.01.2016)

Španělský snímek „Arrebato“ není jednoduchým pokoukáním, není to přímočarý film, ale je to snímek, který má skvělou atmosféru, ať už hororovou nebo čistě jen depresivní, čemuž nepřispívají jen herci a příběh samotný, ale také barevné nasnímání a trochu levnější kamera. Tohle je jeden z těch případů, kdy vůbec nevadí, že je to levný film, protože mu to sluší. Škoda Zuluetova talentu. (11.09.2019)

Temný snímek, v němž jsem se chvílemi ztrácel, ale pak zase nalézal. Čtyři postavy - José, Ana, Marta a Pedro. Spojují je neviditelná vlákna, jimiž probíhají lehké výboje, co přitahují, anebo odpuzují. V určité chvíli však mohou zabíjet. Popravdě se mi všecko spojilo až ve finále, kdy zavazování očí už jasně říkalo, co bude následovat. Sex a nahota jsou jen součástí snového opojení, které kamera nasává jako houba. Zajímavý vizuál, práce s barvou, světlem a stíny, a samozřejmě hudba. Richard Wagner. Punk. Jedna skladba mi připomněla Ultravox, přesněji skladbu Hiroshima Mon Amour z roku 1977. Pokud u filmů píšu pro menšinové publikum, pak tady to platí na sto procent. A nemá cenu se příliš rozepisovat, protože interpretace je po většinu individuální. (01.04.2024)

Nepřliš dobrá nálada + špatný výkon v kulečníku + celý den pošmourno a deštivo + tisícová pokuta za překročení povolené rychlosti (63 km) + nevyžádaná a nežádoucí návštěva + Arrebato = nějak to nešlo dohromady, tohle ne. Druhá půlka rychloposuv (4x) a pak raději do postele; samozřejmě mizerný spánek. (30.09.2022)