Death Mills
Obsahy(1)
Propagandistický snímek slavného hollywoodského režiséra Billyho Wildera Mlýny smrti je jedním z prvních dokumentů otevřeně ukazujících nelidské zločiny páchané v koncentračních táborech. Krátký film měl sloužit jako instruktážní video pro německou veřejnost, která často odmítala připustit podíl viny na holocaustu. Billyho Wildera vedly k jeho natočení i osobní pohnutky - v koncentračním táboře v Osvětimi zahynuly jeho matka i babička. (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (13)
Pri pozeraní krátkometrážneho dokumentu o HOLOKAUSTE mi úplne stačili dve desiatky minút, aby som sa cítil totálne MIZERNE, keď „navštevujem” najznámejšie koncentračné tábory, kde vidím na vlastné oči množstvo mŕtvych, ktorí sa ocitli v nesprávnej dobe na nesprávnom mieste... A každou uplynutou sekundou sa zábery čoraz viac zintenzívnia, čistý a surový NATURALIZMUS, aký nemá obdoby, ktorý sa v skutočnosti stal, že sa mu nevyrovná ani najdesivejší HORROR všetkých čias. Toto bolo peklo na zemi ! ()
Skvělý dokument. Silný, jasný, s obrovskou výpovědní a emoční hodnotou. A to možná vůbec nejpalčivější si nechal nakonec, čímž mě utvrdil v plném počtu. A ať už bylo Wilderovo zapojení jakékoliv (prý se pořádně angažoval až ve střižně), do těch 22 minut se podařilo nacpat vše podstatné a přitom nic nepřebývalo. ()
Billyho Wildera viedli k natočeniu tohto strašného dokumentu osobné dôvody. Vzniklo dielko, ktoré je holou obžalobou fašistického systému a pichľavým spôsobom zobrazuje hrôzy koncentračného tábora. Desivé obrazy sú v ostrom kontraste s hajlujúcimi prívržencami režimu. Wilder použil túto sekvenciu úmyselne, aby zvýraznil nevedomosť obyčajných nemeckých občanov s udalosťami vo vyhladzovacích táboroch. V konečnom dôsledku bol jeho propagandistický snímok určený predovšetkým im. ()
zásadní dokument o nejstrašnější kapitole lidkých dějin. nabízí se srovnání s resnaisovým snímkem noc a mlha, jehož emocionální účinnost je poněkud otupena autorovými estetizujícími tendencemi. mlýny smrti naopak staví na maximální autenticitě, s níž se dá srovnat snad jen návštěva skutečného koncentráku. ()
Viděl jsem nemálo dokumentů o šoa či nacismu, ale autenticita těchto záběrů je i při strohém komentáři silnější než jakýkoliv komponovaný dokument... Zajímavé je, nakolik se film věnuje tvářím - mrtvým, umírajícím - jejichž výraz je nejsugestivnější a pod nimiž člověk (na rozdíl od těl) skutečně vidí lidi a které zůstávají v paměti i po odchodu z kina. Ten kontrast, kdy ze sálu vyjdete na náměstí, kde hraje moderní hudba a lidi sedí v kavárnách a u stánků s klobásami je... děsivý. (LFŠ 2013) ()
Galéria (1)
Fotka © 39. Letní filmová škola
Reklama