Forman vs. Forman

Časosběr o jednom z našich nejlepších filmových režisérů. Helena Třeštíková sice jen sestříhala již známé dokumenty a televizní či filmové záběry, ale i tak je to povedený souhrn. Forman se neomrzí, potěší Havel, spolužák z poděbradského gymnázia, zavoní svoboda, ústřední Formanovské téma... Poklona, Mistře! (28.10.2019)

Zrovna dneska jsme seděli s kolegou Malarkey na břehu Cidliny, pili pivko a vzpomínali na Miloše Formana a shodou okolností večer zapnu TV a hle on tam dokument o Milošovi, takže bylo rozhodlo co budu sledovat v TV. Bohužel připadal jsem si jako v Jeříkově vidění, v dokumentu se prakticky opakuje to co už bylo řečeno v jiných dokumentech s jedinou vyjímkou a to jsou některé archivní záběry přímo od Miloše. Tady je docela fiasko, jak pro pani Treštíkovou končí tvorba Miloše Formana filmem Lid versus Larry Flint a to ještě z rychlíku. Miloše mám rád, ale tohle je podle mě parazitování na jeho jméně nic jinýho, všechno už jsem slyšel od pana Formana v jiných dokumentech a mnohem do větší hloubky. To hodnocení tady je zvláštní, spíš se mu usmívám a jak mám Miloše rád, tak sorry, ale tady nemám jediný důvod proč to s hvězdičkama přehánět a i tak si myslím, že dávám víc než bych měl jen kvůli osobě o které dokument je. (26.10.2019)

Výborný dokumentární obšírný přehled o kinematografii a názorech zesnulého Miloše Formana. Byla opravdu slast to vidět, a to i přes to, že řada zajímavostí nebyla zmíněna a vše spíše než o kvalitativní stránku jednotlivých projektů, se jede o kvantitativní souhrn všeho podstatného. Což samozřejmě není špatně. Jako úvod k tvůrci jménem Forman je to pro neznalé ideální. Pro ty ostatní by se musel z tohoto počinu stát seriál v němž by každý díl obsahoval jedno konkrétní dílo. Každé totiž má svůj specifický osobitý příběh, jak ohledně realizace, tak ohledně životní etapy Miloše Formana. 80% (27.10.2019)

Charismatický Forman nepoužívá fráze ani sentiment. Nesnášel nudu. Pobavilo mě, jak popisuje hippies jako ty, kteří se jen válí na karimatkách, kuří trávu, čumí do stropu se vypotácejí do ulic jako zombie a somrují nějaké drobáky, aby si koupili housku, něco na jídlo a pak sebou zase plácnou na karimatku a čumí do stropu. Nebo proč dával přednost komerčnímu tlaku před ideologickým? „Raději být vydán na milost divákovi než idiotovi.“ Objev představují zahraniční záznamy: rozhovor s mladým tvůrcem Lásek jedné plavovlásky, reportáž z natáčení Hoří, má panenko i záběry z festivalu v Cannes, po němž přišla ruská okupace a Formanův odjezd do Států. (22.04.2020)

Své časosběrné dokumenty označuje Helena Třeštíková za sázky na nejistotu. Forman vs. Forman je oproti tomu sázkou na jistotu. Formana je radost poslouchat, ať mluví česky, anglicky nebo francouzsky. Vypráví ale známe příběhy, které jsou například v jeho životopise zaznamenány obšírněji a které zde nedoplňují hlasy nikoho dalšího. Ozvláštnění představují zejména některé méně známé záběry z různých zahraničních zdrojů. Obdivuji práci nutnou k jejich dohledání, k zajištění práv a k sestříhání do poměrně uceleného, byť tematicky rozbíhavého tvaru (podle Třeštíkové je ústředním tématem hledání svobody, ale nepřišlo mi, že by jej film rozvíjel soustavněji než jiné motivy). Nemohl jsem se ale zbavit pocitu, že kdyby bylo k dispozici víc peněz, lidí a času, mohlo to být i při stávajícím mramorizačním pojetí mnohem vyladěnější a reprezentativnější. Celý dokument působí dost uspěchaně a náhlý konec budí dojem, že tvůrcům došly prostředky. Některé Formanovy filmy jsou opomenuty zcela (Kdyby ty muziky nebyly, Muž na Měsíci, Goyovy přízraky), o jiných padne sotva pár vět. Chápu, že je možná brzo na revizionistický pohled, ale ocenil bych alespoň více vtahující dramaturgii, zohledňující ono „versus“ z názvu. Ve stávající podobě ve filmu žádný konflikt mezi různými Formany (Čech a Američan, rodina a kariéra, kolektiv a jedinec) přítomný není, vyznívá jako poměrně přímočarý a smířlivý příběh o sirotkovi z Čáslavi, který překonal několik (vnějších) překážek a dosáhl amerického snu. Uvození dokumentu Formanovou poznámkou o tom, že se nerad soustředí na sebe a analyzuje, mi přijde jako alibistická omluva toho, že film nejde víc pod povrch. Pro srovnání doporučuji třeba Diega Maradonu od Asifa Kapadii, jehož vyprávění je dynamizováno právě střetáváním se dvou protichůdných sil v jednom člověku. 65% (18.07.2019)