Cez hranicu

Výtvarně naprosto ploché až odpudivé. Viděl jsem asi tak půlku a stačilo. Chápu, že tato technologie je na celovečerák dost masakr, ale paní režisérka by si měla být více vědoma svých schopností a do ničeho takhle dlouhého se již nepouštět. *** Viděno v Pardubickém letním kině. Smutné je, že tento samotný celovečerní film byl překonán jak krátkým animovaným předfilmem podobnou technikou od studentů FAMU nebo co to bylo (namluvil to tuším Goldflam), tak i dokumentem o vzniku tohoto celovečerního filmu samotného, ve kterém nám paní režisérka zaníceně vysvětlovala jak jsou její kraťasy oceňované a boží a proto začala točit tohle... *** Jakožto fanda animáků jsem tohle fakt nedal... když už animáky pro dospělé, tak ať to má aspoň pořádný vizuál. Vyprávět závažné téma vizuálním ztvárněním, které odpovídalo tak pohádce O ptáku ohnivákovi mi nepřijde moc ideální. (03.09.2022)

Pro animáky mám prostě slabost a častokrát mi stačí málo k tomu, abych se do nich zamiloval – zvláště pak když nesou stopy zlatých českých ručiček. Což platí i pro koprodukční snímek Přes hranici, jenž vznikal celých 12 let, jelikož využívá neobvyklou, zcela novátorskou a dost náročnou animační techniku – a tou je malba na sklo, která celému motivu útěku z domova a jeho následném hledání [jehož prostřednictvím zároveň apeluje na problematiku migrační krize] dodává nejen působivost, ale i unikátní výtvarný punc.... Tohle je zkrátka důkaz že Česko [a Evropa celkově] má jedinečnou příležitost se opět stát velmocí v produkci umělecky ambiciózních animovaných filmů – ať už kreslených, stop-motion, či loutkových (3D animáky radši nechte Pixaru). (30.12.2022)

Film sice zaujme zejména nepříliš obvyklou animací na sklo, ale vizuální stránka není jedinou silnou stránkou filmu. Autoři artových animovaných filmů jsou totiž zřejmě poslední kategorií tvůrců, kteří opravdu přemýšlejí nad každou scénou, zda je ve filmu nutná. Díky tomu film dosahuje délky pouhých 80 minut, která se povedla bez zaváhání zaplnit silným příběhem dvou dětských uprchlíků. Autorka sice vyprávění zasadila do smyšlených kulis, ale věnovala ho babičce, která jako malá utekla z Kyjeva. Český dabing je povedený. (21.12.2021)

Tenhle film je MANDALA. Prchavý příběh Kyony a jejího bratra je poutavej a snad ještě poutavější, než měl být před deseti a více lety, než se udál. Jako jejich strastiplnou cestu definuje tající sníh, tak formu výtvarnýho vyprávění určuje pomíjivost olejomalby na skle. Veškeré životní havárie hrdinů jsou zdánlivě jen okamžikem - naštěstí zaznamenaným. Smutky a touhy, naděje a zoufalství. To všechno  se rodilo a mizelo, aby ruce animátorů mohly vyprávět příběh. Příběh aktuální jako nikdy, příběh nepříjemnej, jako je současná realita... Ten film je MANDALA... A opakování je matka moudrosti! (12.12.2021)

Příběh sice není příliš převratný, ovšem silné momenty nepostrádá a dává vyniknout animaci, tedy nádherné malbě na sklo. Ta si od první chvíle bere hlavní slovo a například ve vyjádření přírodních živlů nadchne. Snad i proto považuji za vůbec nejlepší pasáže ty řekněme nevojenské, začarovaný les a cirkus. Svou jedinečnou poetiku ovšem nepostrádá nic, dokonce ani temnější, právě vojenské, části. 75% (25.11.2021)