Réžia:
Ivan OstrochovskýKamera:
Juraj ChlpíkHrajú:
Samuel Skyva, Samuel Polakovič, Vlad Ivanov, Vladimír Strnisko, Milan Mikulčík, Tomáš Turek, Vladimír Zboroň, Martin Šulík, Vladimír Obšil, Zvonko Lakčevič (viac)Obsahy(1)
Píše sa rok 1980. Michal a Juraj sú študenti kňazského seminára v totalitnom Československu. Vedenie fakulty sa zo strachu pred zatvorením školy snaží formovať seminaristov do podoby vyhovujúcej režimu. Každý z mladých bohoslovcov sa musí rozhodnúť, či podľahne pokušeniu a zvolí si ľahšiu cestu kolaborácie, alebo cestu svedomia a dostane sa tak pod drobnohľad cirkevného odboru Štátnej bezpečnosti. (Filmtopia)
(viac)Videá (1)
Recenzie (72)
Tak tento pokus o art film nevyšiel. Dobrá téma zabitá zlým a nudným spracovaním a prázdnymi obrazmi bez vyznenia. Problémom bolo aj otrasné ozvučenie, nehercom ani hercom nebolo rozumieť, musela som zastavovať film a dávať naplno pomaly, aby som aspoň niečo zachytila, naopak hudba úplne zbytočne revala. ()
Otrasné. Ak by som tento film mal k niečomu prirovnať, tak k tomu najpomalšiemu slimákovi, ktorý sa ešte k tomu všade a pri všetkom nepodstatnom zastavuje. Ako keby ste nudnú krátkometrážnu pätnásťminútovku natiahli jak nedovarenú špagetu do hodiny a pol. Spolu s tým najnezrozumitelnejším šepkaním, mrmlaním či bľabotaním (alebo čo to bolo) väčšiny postáv (česť jednej výnimke - učitelovi s dvoma vetami) to mňa - najkľudnejšieho človeka na svete privádzalo do šialenstva a zúrivosti. Ak by som za toto mal platiť, asi hneď dávam reklamáciu. Nabudúce sa poriadne predabujte a keď nie tak radšej robte čiernobiele fotky a niekde si ich vyčapte, ako okrádať ľudí o čas! Hlavne že nalievanie chlastu a jeho zretelne krásne a čisté žblnkanie do pohárikov tak bohovsky prehlúšilo oné tiché a nezrozumitelné vety! Babráci. ()
Vítězství formy nad obsahem, to bych napsal na úvod tohoto komentáře, věřit v nesouměřitelnost (protikladnost) obsahu a formy, takhle však – věře, že v těch nejlepších filmech formální prostředky zakládají (předurčují) obsah (fabulí), a naopak; vztah těchto dvou konceptů je pro mě tudíž komplementární – si musím postesknout, že je škoda, že ke krásným obrazům (záběrům) nepřibyl pozoruhodný (tj. emočně vzrušující a strhující) obsah. A musím říct, že se jedná o škodu přímo dvojitou, přihlédneme-li k tomu, že téma vztahu komunistické moci k církvi a jejím představitelům je tématem, který český/slovenský film doposavad příliš nevytěžuje (napadá mě pouze Zapomenuté světlo). Z odstupu přemýšlím pouze o tom, nakolik o tom, že tenhle film působí tak děsně unyle, distancovaně, akademicky (ano, teď to myslím pejorativně) rozhodlo to, že ho Ivan Ostrochovský natočil tak, jak ho natočil, totiž jako modelový evropský arthouseový film, a nakolik je chyba na straně scénáře. Tím, že zápletka na papíře nevypadá špatně (témata kolaborace s mocí, odvahy, vlastního svědomí jsou vždy nosná), mě to nutí do odpovědi, že to, co mělo být hlavním kladem filmu (a v jistém ohledu prostě je!), totiž příznaková kvalita obrazu, film „rozbilo“, odsoudilo obsah k úloze pouhého přívažku. Musím se opakovat, škoda. 60 % ()
[vzpomínky na LFŠ] Od prvního do posledního záběru zvláštně statický a vizuálně vycizelovaný film, který sice svádí k tomu, smést jej jako samoúčelnou obrazovou onanii, přičemž ale zvolená forma je naprosto adekvátní mikrosvětu poskládaném ze statických náboženských ikon. Služobníci jsou mimo jiné důležitou připomínkou tichého odporu v kontrastu s obvyklými panicky užvaněnými vzpomínkami na předrevoluční časy. Zvolená forma mimo jiné také skvěle odhaluje prázdnotu stranických gest (mrtvá schůze) oproti mlčenlivému, pokornému odporu v rámci vlastních mantinelů.___ Každopádně u tohohle filmu si můžeme přečíst jeden z patrně nejdebilnějších komentářů v téhle databázi (a že je z čeho vybírat), který filmu vytýká, že si není "jistý, k čemu vlastně tenhle film dneska SLOUŽÍ" (kurva vole jakože cože?). Jak strašně se musí někdo bát o vlastní relevantnost, že se začne zahazovat touhle primitivní angažovaností? Můžete mi někdo oznámit, k čemu tenhle člověk vlastně dneska slouží? ()
Obrazově vymazlené a ta černobílá tomu hodně přidává. Zároveň ale slušně tísnivé, ústřední záporná postava zajímavé pointovaná a tak celkově šel z představitelů StB strach. K plné spokojenosti mi chybělo snad jen akorát důkladnější vykreslení ústřední dvojice, divák se o jejich motivaci dozví jen pramálo. Tenhle styl artu mě ale hodně baví, Slováci dobře! ()
Galéria (32)
Zaujímavosti (6)
- Postava kňaza Přemysla Coufara je odkaz na reálneho rímskokatolíckeho kňaza Josefa Toufara, ktorý sa stal, rovnako ako filmová postava, obeťou komunistického prenasledovania Cirkvi v Československu na začiatku 50. rokov 20. storočia. (Biopler)
- Film je veľmi úsporný čo sa týka dialógov či skrátka hovoreného slova. Ostrochovský chce formou diela dať do kontrastu realitu, v ktorej predstavitelia komunizmu mnohokrát používali prázdne frázy, ktoré masy po čase i vďaka ich odkazu ignorovali či brali s rezervou. Robí tak napr. formou zobrazenia schôdze komunistických funkcionárov, ktorú sníma bez jediného slova a poukazuje na prázdnotu, kde každý účastník poslušne zdvihne ruku. (Biopler)
- Ostrochovský čiernobielym vizuálom ozvláštňuje rozprávanie príbehu. Jednak predstavuje striedmosť ako symbol, k čomu sú vedení seminaristi počas ich cesty ku kňazstvu. Čierna i biela však symbolizujú aj dve ideológie, kresťanskú i komunistickú, ktoré stoja proti sebe, no fungujú spolu v jednom svete, tu na Zemi. (Biopler)
Reklama