Samotári

„Hele Hanko, já ti musím něco říct. Já sem myslel, že teď spolu budem chodit, ale kluci z kapely mi řekli, že už jako…že už jako jednu holku mám.“ Potřeboval jsem nemálo let odstupu, abych si film dokázal plně vychutnat, ale vyšlo to. A to ať už tu ujetou a pohlcující atmosféru (spolu s výbornou hudbou), trhlé postavy a kreace jejich představitelů (Trojan, Macháček, Maciuchová či neokoukaná Mitevska), spoustu absurdních situací (některé z nich jsou navíc opravdu skvěle vypointované a pár takových se podařilo vygradovat až na hranici toho nejčernějšího humoru…třeba takové zapálení) a těžce „intelektuální“ rozhovory plné „vejšplechtů“, z nichž mě několik opravdu dostalo do kolen (nejsouvislejší „hláskovací“ pasáž je asi ta v taxíku). U pozdějšího Ondříčkova počinu Jedna ruka netleská jsem se sice smál častěji (navzdory velkému rozdílu ve zdejším hodnocení obou snímků), což bylo nejspíš dáno i tím, že tady bylo rozpracovaných až zbytečně moc dějových linek (i když propletených) a také se chvílemi hrálo více na vážno, ale i tak se Samotářům podařilo mě pořádně pobavit a těch slabších 5* nakonec přece jenom dám. „…a máš nás rád.“ – „Myslíš, že vás mám rád?“ – „Samozřejmě, že nás máš rád.“ – „Aha…“ (13.11.2008)

Sklamaný vývojom Ondříčkovej kariéry posledných rokov, ktorá prešla od úprimných generačných výpovedí, k neúprimnému zacieleniu na Českého leva, som si s odstupom snaď dekády pustil jeden z najdôležitejších filmov mojho dospievania. A mám to asi ešte radšej, aj so všetkými chybami. Aj s papierovými dialógmi (hlavne v úvode), aj s kreténom Mikim Křenom, aj s neukončeným príbehom Vesny, aj so zbytočnou vedlajšou líniou s kúzelníkom, aj s trapne ukončeným príbehom Ondřeja a Lenky. Pretože Petr Zelenka, pretože Jan P. Muchow, pretože Jitka a Labina, pretože lidi tady málo hulej. Niektoré tie postavy a hlášky, spolu s celou tou dokonalou atmosférou konca (resp. začiatku) milénia, robia zo Samotárov rovnako dôležitý relikt doby, ako inde Chasimg Amy, alebo Fucking Amal. Zaslúžený kult o modernej ČR, z ktorého by si všetky tie súčasné chcípácke dedinské veselohry o zemanovských ľuďoch, mali brať príklad. (04.04.2019)

1. Chladná (ako zmrzlinový pohár) ,2. Day For Night ,3. Doup Maglajz ,4. Dumb It (B.P.M. Brothers Mix) ,5. Dva živočišné druhy ,6. For That Moment ,7. French Connection ,8. Got To B ,9. Ja, ty a moj brat ,10. Lucky Boy ,11. Never ,12. Over & Over ,13. Qué Pasa ,14. Ráno ,15. Smoke Under Water ,16. So Beautiful ,17. Sun-Ba! ,18. Tokyoman ,19. Up To Ground Czechoslovakia ,20. Wounds On A Cherry Tree, (20.07.2011)

V české kinematografii výjimečný počin. Zásluhou skvělé režie, precizní technické stránky věci, patřičně haluzovitého poněkud povídkového scénáře a hlavně skvělého obsazení hlášky z filmu zlidověly, a neváhal bych říct, že role Jiřího Macháčka se stala kultem. Ani ostatní herci a herečky nezůstávají ve svém umění nijak pozadu a jako jeden celek dávají divákovi darem skvělý zážitek... Doufám, že jde o něco víc než o generační záležitost té věkové skupiny, do které patřím. P.S. Nejlepší scénka rozchodu i návratu, jakou jsem kdy viděl... PS2: Film neselhává ani po víc než deseti letech od svého vzniku, a to jsem se od té doby docela změnil;) Samotáři jsou prostě jedineční - svojí podobou odtažití a chladní a přesto vtahující a plní emocí. Velmi komplexní dílo bez slabých scén, jedinečná atmosféra místy bere dech. Protože jsem v nich zase objevil něco nového, za což mohou události těch posledních deseti let, a proto, že se mi tím pádem jinak, ale tentokrát naprosto přesně trefili do nálady, dávám tichou stovku. (01.08.2003)

Ať si kdo chce co chce říká, film Samotáři prostě zkultovněl. Alespoň pro jistou generaci. Film pojednává o třicátnících, ale paradoxně si jej vzali za své teenageři, do kterých se Petr Zelenka společně s Ondříčkem nějakým záhadným způsobem převtělili. A to tak přesně, že teenageři už i v normální mluvě používají věty z tohoto filmu. To se o většině snímků říct prostě nedá. Vynikající soundtrack doprovází přesně stylisticky nastavené záběry, ve kterých odehrávají své party herci, kteří se při natáčení očividně náramně bavili, a možná proto je jejich podání realistické a uvěřitelné. Ano, možná se takhle třicátníci nechovají, ale teenageři...? Rozhodně. (19.01.2003)