Chalupári

Možná, kdyby to nebylo každé léto pořád dokola...a kdyby ten "laskavý humor" z toho až neodkápaval...a kdyby ty postavy nebyly tak nesympatické...a tak dále. Ale tohle všechno v tom je, skutečnost, že tento seriál má 84 procent, mě nutí k zamyšlení, jestli se mýlím já, nebo ti ostatní. A jako obvykle se dostanu k závěru, že ti ostatní :-) Nemám rád "laskavý humor", humor může být ledasjakej, ironickej, morbidní, vulgární, inteligentní, britskej, vymyslel bych desítky dalších adjektiv, ale laskavej? to ani náhodou. Divák se na to podívá, řekne si, jak je krásně na český vesnici, a jde spát. A to už vůbec nemluvím o nesympatických postavách, jedné vedle druhé. Takže jakmile každou neděli večer slyším z otevřenýho okna, jak nevadí, že do ní fičí, když máš v chalupě orchestrion, pouštím si britcomy, horory nebo péčko, podle toho, na co mám náladu. A jsem si naprosto jist, že dělám líp. (12.08.2012)

Podle mě je tenhle seriál strašně přeceňovaný a osobně se k němu stavím více než vlažně. Některé díly mi přijdou takřka nesledovatelné, jak jsou komunistické / nudné (Chudák dědeček, Zasloužilý všeumělec, Kapřín), postava Humla mě v Sovákově podání nesnesitelně iritovala a nepochopil jsem, proč zde Schmitzer hraje jeho vnuka, když to byl ve skutečnosti jeho syn a věkový rozdíl mezi nimi byl jenom 29 let (celkově mi přijde, že ten seriál dělal ze Sováka s Kemrem strašný dědky, přitom Sovákovi bylo 55 a Kemrovi 53) - podobných nepochopitelných momentů tam ale je víc, jako například Skořepová s Lackovičem nabarvení načerno (přišlo mi to podobně trapné jako Polívka s Labudou v Romingu), nebo zavádějící titul seriálu, který reálně o žádném "chalupaření" není, protože místo dvou chalupářů sleduje osudy celého defilé postav, a to, že dvě z nich spolu bydlí zrovna v chalupě, je pro seriálový děj veskrze zcela podružný detail, a Evžen s Bohoušem by mohli bydlet v podstatě kdekoli jinde a vyšlo by to nastejno - humor je zde založen na psychologii jednotlivých postav a jejich konfrontaci, což je univerzálně přenositelné do libovolného prostředí (v té souvislosti mě napadlo, že mi přijde zajímavé, že si zde Kemr rok před Menzelovou komedií Na samotě u lesa zahrál takřka totožnou postavu starého muže (!), kterého si koupí noví majitelé i s chalupou a musí se pak s ním sžívat). Líbilo se mi jen pár epizod (Kapr, Romeo z autobusu, Režisér, Náhradník) a malá Mahulena Bočanová, která je zde neuvěřitelně roztomilá, jinak je mi podobná normalizační produkce obecně veskrze protivná, a to jak poplatností době, tak popularitou u mainstreamového publika a notorickým reprízováním v televizi. (22.06.2021)

Nějak mě tenhle seriál nikdy úplně neuchvátil, navzdory přítomným hereckým esům. Spousta řečí a málo děje. Snad je to dáno nižším věkem, kdy jsem seriál sledovala, nejspíš bych si to měla zopakovat a pochopila bych víc. Třeba jednou, zatím však zůstanu s hodnocením při zemi: 61%. EDIT 2012: Ale jo, s věkem si "Chalupáře", jejich hlášky a lehce komické situace, užívám víc a nebýt toho občasného protivného budovatelského podtónu, asi bych čtvrtou hvězdici přihodila. Střet venkovského buranství, městského snobství a dědkovského cholerismu má své kouzlo, nicméně pořád nejsem nadšená. 69% (20.10.2009)

Do falešného pokusu o idealizaci vesnice se stejně (snad ani ne úmyslně) dostaly obrazy ze skutečného života. 1) Seriál je zručná řemeslná práce ze strany scenáristů a režiséra.. Hraje v něm herecká špička a zachmuřenost doby se snaží přehlušit kašírováním, pěkným počasím a vesnickou pohodou. Odtud zřejmě pramení jeho silná obliba u části naší populace._____ 2) Cholerický nesnášenlivý dědek Sovák žije s vesnickým trubkoidem Kemrem pod moudrým vedením bodrého předsedy Větrovce. Na svém lovu ženicha je navštěvuje Bohdalová. Jejich počínání komentují klasický závistivec Beyvl, který je opravdu na zabití a jeho duševní souputník Hlinomaz. Po světě (rozuměj do Prahy) všechny vozí cholerický mačo Menšík s milenkou v každém přístavu, promiňte, u každé zastávky autobusu a trápí tím svou krásnou ženu Vránovou. Obrázek dotváří pražský taxíkář Vinklář, který, pravda, není zelinář nebo řezník, ale jako by byl. Na doplnění ansámblu tu hraje i Hlaváčová, Maciuchová, Zázvorková či Skořepová. Každý sám ze jmenovaných by mohl být zárukou kvalitní podívané. Mohl by, ale není._____ 3) Příběhy se odehrávají v 70. létech, kdy nejhorší bída vesnice byla už překonána, excesy padesátých let (oficiálně) pozapomenuty a lidé žili něčím jiným než povinnými dodávkami a rozkulačováním. Vidíme křupana z vesnice, který si přežívá na svém dvorku a vymezuje se vůči svému okolí. Absence propagandy je jen zdánlivá. Seriál ukazuje jakýsi ideál reálného socialismu - polotupé pasivní občany, kteří se zajímají maximálně o komunální záležitosti, jsou cele stravováni svými vlastními animozitami a požírají se navzájem - to celé v milém lehce přátelském normalizačním kabátku._____ 4) Ovšem i tak, záměrně nebo nezáměrně, těžko říci, pronikla na povrch chvílemi omezenost a tupost "bodrých" venkovanů. Závist lze vysledovat téměř v každém díle (nejvíce snad v 5. pokračování nazvaném Zasloužilý všeumělec) a dochází i na anonymní udání._____ 5) O popularitu se bezesporu zasloužil i osud znělky. Po emigraci Waldemara Matušky v září 1986 byly, jak bylo v podobných případech obvyklé, staženy z vysílání všechny pořady s ním, desky se přestaly prodávat. Tento osud měl potkat i Chalupáře. Nakonec to v televizi vyřešili šalamounsky: znělku přetočili jako orchestrálku a Matuškovo jméno z titulků vyškrtli. Možná i proto získal seriál jakýsi nádech něčeho zakázaného či přinejmenším censurovaného._____ 6) Po pozorném opakovaném zhlédnutí musím prohlásit, že se ztotožňuji s pregnantním odhalením ideologické úlohy seriálu, jak je prezentuje komentátor Marthos**._____ 7) Co dodat? Když máš v chalupě orchestrión / nevadí že do ní fičí / Naráz přestanou zloby a shon / i ten kůl v plotě zas vzklíčí / Štěstí nekoupíš za milión / a přece všem na dosah leží / Když máš v chalupě orchestrión / přeslechneš rád i hodiny na věži / Když máš v chalupě orchestrión / nevnímáš jak ten čas běží. (06.09.2021)

Chalupáři jsou prostě terno. Několik let dokážou zalepovat díry v chatrném letním programu všech českých televizních stanic a přitom nikdy neomrzí! To se divím, že to vůbec říkám, tohle jsem totiž vždy odmítal a vnitřně mě to iritovalo. „Už nám zase cpou socialistický Chalupáře! To tam, do psí pochvy, nemáme nic jinýho?“ Letos jsem si ale konečně na to udělal čas a začal to se zájmem sledovat. S odstupem času a především odprostěním od tendenčního vyznění jejich tzv. politické současnosti, která tam prostě musela být, ale dnes rozhodně nevadí (přinejmenším aspoň pobaví), jsem objevil vysoce humornou grotesku napadající maloměšťáctví ve všech svých podobách. Pravda humor se po tolika letech objevuje i v místech, které prvoplánově sloužily jiným účelům, ale o to víc je seriál takříkajíc nadupaný srandou. Plejáda tehdejší herecké elity tomu jen napomáhá. Současně také Chalupáři nabízí jakousi sondu do tehdejší doby, malinko zkreslenou, ale pořád interesantní. Seriál je o to zajímavější, že zobrazuje Jiřího Sováka takového, jaký doopravdy byl. Jeho prchlivý romantik Evžen je navíc mnohem zábavnější postava, než třeba romantik krotký, pan Bouvard z Byli jednou dva písaři, jeho další neméně slavná seriálová postava. Ostatně valná většina dalších „chalupářů“ stojí také za zmínku, přičemž na samotném vrcholu proklamované pitoresknosti je agilní submisiv Bohouš Císař v podání Josefa Kemra. Kemr zde přináší postavu vesnického exota a všeuměla, který se do všeho montuje a za dva špekáčky nebo lahváče tu opraví pračku, tu vyčistí okap apod. Vždy a rád každému pomůže a je tak vzorem komunistického kapitalismu, resp. toho jejich socialistického podnikání. Firma Brouk Pytlík - práce všeho druhu - makáme zdarma pro dobro socialistické vlasti. Úplatky bereme jen v podobě naturálií. Ostatně humor je v seriálu různý, od prostých gagů a prvoplánových vtipů, přes promyšlené a chytré dvojsmysly, až po, k dokonalosti dotažené, momenty, které bezpochyby musely uniknout i tehdejším arbiterům na morálku. Nejvíce legrace si divák ale užívá až s invencí samotných herců v hlavních i vedlejších rolích, kteří podle mého museli mnohokrát na danou situaci improvizovat. Ze seriálu totiž úplně na diváka stříká, kdy se jede podle scénáře a kdy si herečtí mistři jedou své. Závěrem přihazuji takovou jednu scénku, která humor seriálu může docela dobře charakterizovat. - V čekárně střediskové ordinace visí plakát s nápisem: Tloustnout znamená stárnout. Stella Zázvorková si vleze ze zvědavosti na váhu a se zarděním konstatuje: „Tak jsem zas o tři kila starší.“ (09.07.2012)