Záhada hlavolamu

Nejen výborná adaptace románu, ale i skvělý seriál pro děti se srávně odměřenou strašidelnou atmosférou. Pozdější barevný celovečerák je jen hodně slabý odvar. Jen by mě zajímalo: - Proč chodili Rychlé šípy do Stínadel jen za tmy? Podle oblečení to nebylo v zimě, takže kvůli odpolednímu vyučování asi ne. - Kde byli dospělí a holky ve Stínadlech? Po ulicích chodí jen Vontové, pár dospělých je uvnitř domů, holka nikde žádná. (20.07.2007)

Jako, ne že bych Foglarovky zase tak "žral", ale tohle je prostě klasika. O příběhu nemá cenu psát, zná ho snad každý (až na Stridera, že? ;-)). Film má atmosféru a také něco (neumím to přesně pojmenovat, snad napětí, poutavost), čím mě opravdu zaujal a neomrzel. K hercům nemám výhrady (a člověk přivře oči i nad těmi trochu staršími "kluky"). (21.05.2008)

Seriál mého dětství. Pořádně tajemný, chvílemi až strašidelný s dokonalou atmosférou staré Prahy umocněné černobílými obrázky. Viděno dětskýma očima, uchováno ve vzpomínkách. Nechci si je kazit, takže znovu už se nedívám. Těšila jsem se tenkrát nedočkavě na každý díl. Hltala jsem foglarovky jednu za druhou (některé tehdy ještě vydávané samizdatem), ale dech Stínadel s tajemným Širokem byl nejpoutavější. "Losnu, nebo Mažňáka?" "Já nevím, třeba Bahňáka." :-) (08.08.2011)

Mám tenhle seroš hrozně rád. Dialogů je sice málo a většina je kostrbatá, ale ta atmosféra Stínadel...ta je prostě jinde. Vzhled postav je k předloze vynikající, vytáčí mě jenom Mirek Dušín, ten herec je nejen vzhledově úplně jiný, ale především mluví jako robot :D. Jo a taky mě sere to totálně antiklimaxové finále, kdy odejdou potom co Tleskačův ježek v kleci spadne do kanálu. V komiksech ho totiž z kanálu vytáhnou, otevřou a uvnitř najdou plánek zničený vodou z daného kanálu. Ve výsledku to tedy dopadne stejně, jen v seriálu jim spadne do vody, hledají ho asi třicet vteřin a pak odejdou jakože “bůh ví, že jsme se snažili“. Gtfo, Mirku měl si ho vylovit ty vole jeden!! (18.08.2021)

Jako pro malýho kluka pro mě byla modlou celovečerní verze z roku 1993, která mě nepřestávala mrazivě fascinovat. Seriálová verze mi naopak celé dětství unikala - nejspíš proto, že byla černobílá, televizní a že tam hráli dospělí herci. Až nyní jsem se rozhodl rest napravit a pustit si všechny díly. Zážitek byl sice poněkud uhlazenější a méně morbidní, ale na druhou stranu, seriál se může pochlubit unikátní atmosférou ateliérových stínoher a až expresionistických vizuálních náznaků a hlavně kvalitnějším hereckým i typovým obsazením hlavních postav. Zpočátku sice je trochu statičtější, s kolísavým tempem a minimem akce, ale od pátého dílu se Bočanovi podařilo dosáhnout působivého tahu na branku a velmi dobře dávkovat napětí a plnohodnotně rozvíjet dějové situace. Především epizody z vontské války, Tleskačova deníku a honu na Široka jsou na televizní produkci až nezvykle dynamické a vynikají na pozadí klaustrofobických ateliérových scén. Kultovní předloha se tak dočkala poctivého i vynalézavého zpracování s trvalou hodnotou, které oproti filmové verzi lépe odpovídá duchu předlohy (včetně mírné naivity a úsměvnosti) a méně sází na efektní pojetí a nadsazené dramatizování. To však neznamená, že bych výrazněji přehodnotil Kotkovu verzi z roku 1993, jež je pro mě stále povedenou adaptací přizpůsobenou modernějšímu a trochu odrostlejšímu divákovi i výraznějšímu tempu nutnému pro celovečerní stopáž. (29.09.2013)