Přítelkyně z domu smutku

Román Evy Kantůrkové má stejnou strukturu jako Hellerova Hlava 22. Je to série portrétů vězenkyň, které se v autorčině cele vystřídaly, a její vlastní příběh zůstává v pozadí. Nelze bohužel říct, že neskromně. Paní Kantůrková se místy líčí až nelidsky kladně. Takže rizikem dramatizace se mohlo stát totéž, co později ve Zdivočelé zemi, kde se tvůrci nespokojili s prostým vyprávěním strhujícího příběhu Jiřího Stránského, ale "pro sichr" udělali z hlavního hrdiny plakát věčně mudrujícího, neomylného pana Spravedlivého. O to víc si cením Přítelkyň. Podobné banalizaci se vyhnuly už ve scénáři, ale hlavně zásluhou inteligentní Ivany Chýlkové. Troufám si spekulovat, že 9 z 10 hereček by Martu interpretovalo jen povrchně jako trpělivý hromosvod cizích emocí. Ta role k tomu svádí - častěji než aktérkou je posluchačkou a pozorovatelkou výlevů ostatních, herecky nepoměrně vděčnějších postav. Ale všimněte si, jak jemně, někdy sotva postřehnutelně, svou roli "polidštila". Jako politická vězenkyně mezi zlodějkami a mordýřkami jim někdy "nahazuje repliky" mírně arogantně, elitářsky. S odstupem člověka, který nepřestává věřit, že Spravedlnost není slepá a že ji do tohoto očistce uvrhla jen přechodně. Každým nonverbálním projevem, ať už svrchním tónem řeči nebo uzavřeným posedem při čtení, si až štítivě vymezuje osobní prostor, i tehdy, když se slovy projevuje opačně - ze slušnosti. Vlastností velkých hereckých osobností je, že nám přiblíží postavu více podvědomou než přímočarou akcí. Přesně to Ivana Chýlková dokázala. Ironií osudu je, že paní Kantůrková se pak vyjádřila v tisku nespokojeně, že prý herečka nic nepochopila, že opravdu trpěly atd., jako by to snad Chýlková popírala. To je, myslím, velmi český přístup. My prostě chceme ty plakáty. Ale já s dovolením ne. 100% (12.01.2007)

Herecké výkony jsou výborné, slušná hudba, ale přeci jen zůstanu za většinovým názorem. V první řadě mě totiž nenadchla kamera, ač chápu, že natáčet v tam malém prostoru je složité. Dále pak zobrazení, které působilo hodně archaicky. Můžeme ocenit mnoho osobních příběhů a osudů skutečných lidí, přesto si myslím, že by se seriál dal vcelku smrsknout do jednoho většího filmu. Pokud se vězenkyně netahaly o cigarety, tak spolu bojovaly o prostor a chvilku klidu. Tedy nic, co bychom nečekali, že se ve vězení neděje. I přes výrazné herecké výkony herečky mnohdy neměli co hrát. Ivanu Chýlkovou jsem hodnotil už v Perfect Days, kdy jsem tvrdil, že role vyzrálých žen jí sednou nejvíce. A tady je další důkaz, že tomu tak bylo již před mnoha lety. A nakonec jak moc je děj roztahaný do čtyř epizod, tak moc je zase useknutý v závěru. (22.06.2020)

Tak do domu smutku bych se dostat nechtěl. Ivana (Ú)Chýlková je fakt v této roli dobrá. Vlastně se mi líbilo herectví i dalších jejich spoluvězenkyň (hlavně paní Bohdalová a Růžičková). Vtipnej byl pan "princ" Dlouhý a "španěl" Trávníček. Z dozorkyň paní Černá a Žilková. Chvílemi mi atmosféra vězení připomínala doby, kdy jsem jezdil na tábory a taky bydlení na kolejích :-D (26.11.2011)

Československý čtyřdílný televizní seriál natočený podle stejnojmenného románu E. Kantůrkové, jenž se odehrává v ženské věznici Praha - Ruzyně v roce 1981. Autorka v seriálu líčí své zážitky z roční vyšetřovací vazby, jež na ni byla uvalena z politických důvodů za psaní protirežimních knih a jejich distribuci do zahraničí a její osobu představuje hlavní hrdinka Marta v podání výborné I. Chýlkové. Postupně se divák seznamuje s Martinými spoluvězenkyněmi sdílející s ní její ubohou celu a také s jejich retrospektivními životními příběhy, přičemž tyto ženy byly zoufale nízké inteligenční úrovně a tvořily tak s Martou znatelný kontrast. V rolích Martiných nedobrovolných společnic se objevily psychicky nemocná A. Geislerová, I. Blanarovičová, celoživotní recidivistka s nechutnými stravovacími návyky J. Bohdalová, nasazená provokatérka H. Růžičková, morálně opovrženíhodná Z. Hadrbolcová, totální psycho P. Mourková a V. Cibulková. Velmi zajímavou postavu zvanou Andy vytvořila J. Boušková a v jejím případě mě zaujal její smutný životní příběh a soužití s nechutným alkoholikem V. Kratinou, čemuž dominoval brutální, takřka apokalyptický výjev z jednoho takového společného večera. Uvězněná spisovatelka docházela často k výslechům, jež vedl mladý vyšetřovatel a právník M. Dlouhý, jehož andělský vzhled ostře kontrastoval s jeho necitlivostí a touhou dostat od obžalované doznání. Nutno podotknout, že první tři díly hodnotím mnohem výše než díl závěrečný, kdy se Marta dostala z neznámých důvodů na prostornější celu pro šest osob a síla vyprávění tím citelně poklesla. Tuto větší celu s Martou sdílely kromě už zmíněné H. Růžičkové přitažlivá L. Krbová, S. Stašová s lesbickými sklony, přátelská V. Jeníková a neznámá tupá maďarská prostitutka. Režisér H. Bočan natočil vysoce nadprůměrné dílo, odehrávající se většinou v uzavřené cele, kde je velice sugestivně popisována ztráta základních lidských práv v bezútěšném špinavém prostředí, naprostá ztráta soukromí a důstojnosti a následné nevyhnutelné psychické vyčerpání spojené s morálním úpadkem a zkázou. Nebýt posledního slabšího dílu, který byl alespoň zpestřen několika nahými scénami, ale bez plnohodnotného konce, hodnotil bych dozajista tento seriál plný mrazivých scén maximálním počtem hvězd. (12.03.2018)

Naprosto skvělý seriál.Moc jsem se na něj netěšil, adaptací děl známých disidentů bylo v 1. polovině 90.let jako much na moskevské tržnici za Gorbačova, a málokterá dopadla slušně. Ale tohle byl skvělý seriál. Nejlepší dílo v kariéře Hynka Bočana. Největší hvězdou seriálu je ale pro mne Helena Růžičková.Málokde měla takovou příležitost dokázat, jak skvělá byla herečka. Tady ji dostala a využila do mrtě. Jeden z nejlepších ženských hereckých výkonů v dějinách české televize. (31.12.2008)