Company

Chybí tomu dramatičtější prvky. Až na 2 zranění se vlastně nic vzrušivějšho neudálo, romantická linka naprosto mdlá, spory mezi tanečníky a jejich nadřízenými bez potřebné gradace, takže zbyl jen pohled do zákulisí (kde jsem čekal trochu více rozvedené téma soutěživosti, nevraživosti, konkurence, čehož se mi moc nedostalo) a pak samotné zkoušky, představení. Výborně odtancované, několik dobrých choreografických nápadů a vůbec celý Modrý had působil vcelku zajímavě. Bohužel, i přestože se neřadím mezi odpůrce baletu, k jeho fanouškům rozhodně nepatřím, a tak jsem se místy docela nudil. 2*, věřím, že obdivovatelé tohoto umění si nějakou tu hvězdu přihodí. (02.09.2012)

Další ze zajímavých Altmanových kolektivních portrétů mě zavedl do světa, o kterém naprosto nic nevím. Malcolm McDowell tedy všechny buzeroval za něco, co bylo z mého pohledu dokonalé. Tak trochu navíc mi přišla romantická linie s Jamesem Francem, možná by bývalo bylo lepší se zaměřit na další ze členů souboru (např. na Aleca). Neve Campbell balet nezapomněla a zřejmě to profesionálním tanečníkům nekazí. A taneční čísla jsou v tomhle filmu to nejlepší. (05.03.2010)

Je to vlastně moje vina. Už po několikáté jsem se střetl s Altmanem a opět mě (jako vždycky předtím) téměř unudil xmrti. Těch 112 minut nechápu, protože se během nic nestane vůbec nic zajímavého. Půlku filmu tvoří baletní (taneční) vystoupení, která nejsou choreograficky špatná, ale já baletu moc nehovím, takže to tak nedokážu ocenit. Druhou půlku tvoří "romantický" příběh mezi Neve a Jamesem, který jak už naznačují uvozovky nestojí za nic. Nevím, jestli jsem to už náhodou nepsal někdy dřív, ale nechápu tu auru kolem Altmana. Vždyť ten chlap za celej život natočil tak dva tři kvalitní filmy, zbytek jsou sračky nebo průměr. No a tohle se řadí k těm sračkám. (14.06.2014)

Další skupinový portrét pod taktovkou legendárního Roberta Altmana. Bohužel fungující spíše jako akademický vhled do mikrosvěta proslulého baletního souboru The Joffrey Ballet Company z Chicaga. Ten je i hlavním hrdinou vyprávění. Působí jako jeden organismus, který tepe vlastním životem a kdo jeho zákonitosti nehodlá respektovat (nebo na to nemá), musí z kola ven. Altman si všímá jen několika málo postav, rezignuje na standardní příběh, nezamýšlí se vlastně ani nad fenoménem tance a jen tak skáče od zkušeben na jeviště, z jeviště do soukromých bytů tanečníků a zpátky zase za lopotnou dřinou. Až si divák klade otázku, zda-li to takhle uctívaný režisér původně vlastně chtěl. Když už se na nějaký příběh zaměří (nejvýrazněji v případě nastupující tanečnice Ry v podání Neve Campbell), těžko z něho vyvodíme nějakou pointu, ba dokonce hlubší emoce. Někde v pozadí je rozhodně cítíme, ale to je málo. Dle mého zbytečně potlačuje veškerou identifikaci diváka s dějem, ač je třeba přiznat, že taneční výstupy jsou pozoruhodné. A právě o to tu jde. Bolest, vyčerpání, slabost, úspěch, uspokojení.. vše, co může tanec přinést. Kolem něho se vše točí, on je světobodem vesmíru. Na mimořádně čisté taneční sekvence se dívá moc hezky, ale když je kolem citová prázdnota, je už to menší problém. Raději bych akceptoval nějaké to klišé spojené s tanečními (baletními) filmy, nějaký ten uslzený závěr, než-li emočně prázdné experimentování ve vysoce profesionálním prostoru. Přesto potěší hlavní hybatelka projektu, herečka Neve Campbell, která látce, které je spoluautorkou, bezmezně věřila, snímek produkovala a zároveň v něm zúročila svoje letité taneční kvality. Bohužel ale ani její postava nemá žádný vývoj, nikam nesměřuje, nic nenabízí. Nicméně Altmanův předposlední snímek, který měl těžkou cestu nejen na plátna kin, má i přes odcizující vlastnosti své nesporné kvality!! (07.09.2009)

Nemusí vadit, když pohled na jeden mikrokosmos nemá žádný děj. Ovšem to, že jednotlivé prvky zkoumaného světa neprožívají žádné příběhy, že tu nejsou žádné emoce, to je bohužel fatální chyba. Ukázky choreografií jsou dechberoucí, jenže mezi nimi... zkoušky, večírky, rodiče, potřeba kondomu, všechno podané a zahrané jako na nějakém homevideu. McDowell jako ředitel-diktátor má sice dost prostoru, ale i on je jednorozměrný a bez života. (31.07.2012)