Srdcová kráľovná

Ze zdánlivě poklidného rodinného příběhu se postupem času vyvine tísnivé psychologické drama, z něhož mrazí. Seveřané by si podobné filmy měli nechat patentovat, jak bravurně se s temnými náměty dovedou vypořádat. Trine Dyrholm se zhostila eroticky odvážné titulní role s nebývalou přesvědčivostí, lépe už snad ani necitelnou Annu ztvárnit nemohla. Nutno podotknout, že Gustav Lindh a Magnus Krepper s ní po celou dobu drželi krok a rovněž podali výborné herecké výkony. (85%) (13.08.2021)

„Asi bychom toho po něm měli chtít víc. Teď tu bydlí jak na hotelu. To není moc konstruktivní. Musíme ho víc vtáhnout do rodiny.“ A jak řekla, tak udělala aneb následky některých činů mohou být nedozírné… Je pravda, že explicitnost „oněch“ scén mě ve filmu tohoto ražení docela překvapila, ale to ještě neznamená, že bylo mělo být v případě Srdcové královny nějak samoúčelné. A hlavně to o filmu nic nevypovídá a byla by škoda, kdyby to snímku zanechalo nálepku, kterou si nezaslouží. Jde totiž o kvalitní drama, které vtáhne, a diváka skutečně zajímá, kam až je hlavní hrdinka (ztvárněná skvělou Trine Dyrholm) ochotná zajít. A že mi z jejího bezskrupulózního činu (pud sebezáchovy?) bylo postupně čím dál víc na zvracení. Navíc se mně dost líbilo, jak postavy bez jediného slova dokázaly přesně vyjádřit, o čem přemýšlí (ostatně i chování po „tom“ bylo zvláštním způsobem přirozené). Nesedlo mi asi jen sestřino chování, které jsem jako jediné nevěřil. Od režisérky May el-Toukhy asi v budoucnu zkusím něco dalšího, tentokrát to budou silné 4*. (04.10.2020)

Jo, jo, takhle nějak si představuji typicky severské drama; příběh se nesl ve velmi poklidném tempu, dovolil bych si odhadnout, že se některým divákům přímo vlekl, ale já si myslím, že to bylo tempo přímo ideální. Vždyť šlo přece o události z běžného života, ne? Jasně, každý má své mantinely nastavené jinak, ale člověk se v životě setká spíše s podobnými záležitostmi, jaké tady představila dánsko- švédská parta tvůrců než s tím, že ho unese UFO, nebo že vyhraje miliardový jackpot. No, a třeba můj život žádným zběsilým tempem neoplývá. Vsadil bych se, že si zastydlí puboši a skalní puritáni z celého snímku zapamatují maximálně několik scén (ti první, aby nad nimi ...., a ti druzí proto, aby usilovali o zákaz tohoto jednoznačně pornografického braku), přičemž jim dokonale unikne, o co vlastně šlo a co chtěli tvůrci divákovi sdělit. Za mě šlo o skvěle zpracované téma, v němž Trine Dyrholm zazářila v roli chladnokrevné manipulátorky, a když si člověk uvědomí, čím se její Anne živí (a co zřejmě bere i za své životní poslání), zanechává snímek ještě mnohem nepříjemnější dojem. A teď, když to tak píšu, ještě pro svou spokojenost a angažovaným puritánům navzdory přihodím i pátou pěticípou. / Poučení: Každé jednání má své následky. No jo, ale když na jednoho přijdou touhy... (15.07.2023)

Zprvu mi u snímku chybělo takové to moje "severské koření", které si rád hledám ve snímcích produkovaných severskými zeměmi, kór když se jedná o Dánsko a Švédsko. Začátek filmu mi připadal spíše, jako taková ta klasická americká telenovela, kde se postarší žena snaží svést nevlastního syna, protože se jí její muž nevěnuje, tak jak by potřebovala. Příběh ukazuje emotivně rozloženou ženu v postarších letech, která postrádajíc sexuální vzrušení svede nevlastního náctiletého Gustava. I přes počáteční nepřízeň spolu postupně prožívají veškerá sexuální vzrušení, kterých nakonec Gustav využívá ve všech chvílích, dokonce i v těch, ve kterých to není úplně vhodné. Celý příběh graduje postupnou nedůvěrou v obou milencích, až ve chvíli kdy musí Gustav opustit rodinu. Bylo hezké sledovat, jak herečka nedává příliš najevo soucit ani pocit viny, za její činy, které spěli k takovému konci. Film krásně zakončila atmosféra, která v kině panovala až do konce titulků a rozsvícení světel - takový tichý odchod všech sledujících z kina jsem ještě nezažil. / režie 90% / scénář 70% / kamera 100% / hudba 100% / herecké výkony 85% / napětí 75% / střih 90% / kostýmy, masky 75% / // celkové hodnocení 92% // (viděno: kino) (20.01.2020)

Ani nevím, koho mi ve filmu bylo nejvíc líto. Jestli stárnoucí Anne, která zase po letech našla lásku a špatně to dopadlo. Nebo jejího muže, který nebyl žádný anděl a chvílemi byl i dost macho a hrubý. Nebo jeho nezletilého syna, kterého Anna skutečně svedla a který se z toho docela pomátl. Ke konci jsem stále čekala, kdy a jak to celé praskne a ono to dopadlo docela jinak a nečekaně. (16.05.2020)