Diego Maradona

Hezky zpracovaný příběh, který stojí na dualitě osobnosti hlavního hrdiny. Na jedné straně jemný a introvertní Diego a na druhé jeho maska Maradonu, která stále více pohlcuje starého Diega. Kdo vyrůstal na fotbale přelomu 80. a 90. let, musí si tohle vychutnat. Vytknul bych snad jen stopáž... Ale celkově se mi to líbilo moc. (10.07.2019)

Asif Kapadia tyhle životopisné dokumenty opravdu umí a po Sennovi a Amy Winehouse následuje příběh Diega Maradony. Opět opravdu velký a zajímavý životní příběh, který na ty více než dvě hodiny určitě vydá a vydal by i na více, ale takhle se alespoň udržela určitá údernost. Nejsou zde žádné mluvící hlavy a všechno je odvyprávěno pomocí tuny původních záběrů. Film se soustředí především na Maradonovo působení v Neapoli, jelikož tam se odehrává vše stěžejní a to, co předcházelo a následovalo, je uvedeno jenom v rychlosti. Jako stěžejní moment je vyobrazeno utkání Argentiny s Anglií, které perfektně definovalo Maradonovu osobnost. Dvě tváře - Diego a Maradona. Části, které spolu nemohou moc dobře fungovat, ale zároveň nemohou fungovat bez sebe. Opět velmi zajímavý a perfektně řemeslně vystavěný dokument. (31.10.2019)

Filmový životopis fotbalisty Diega Maradony v podobě chronologicky seřazených dobových filmových materiálů občas doplněné výpovědí pamětníky z okolí maestra. Nemá to vypravěče ani mluvící hlavy, ale velmi unikátní jsou záběry z jeho počátků kariéry, třeba když dostal od klubu poprvé byt, kam nastěhoval svou sedmičlennou rodinu, která do té doby žila v boudě v chudinské čtvrti. Druhými unikátními materiály jsou fotky Diega a jeho přátel z Camorry, která mu uspořádala malou rozlučku. Třetím unikátním materiálem jsou policejní odposlechy , jak si ten prcek objednává fet a prostitutky. Více než dvouhodinový dokument, který uplyne ve velmi svižném tempu. (29.11.2019)

S ohledem na hydeovskou strukturu by seděl spíše název "Diego/Maradona". Na sedmiletém neapolském období, které udělalo z Diega pojem, legendu, Boha i ďábla, Kapadia umně vykresluje osud rozměrů antické tragédie. Je v něm vše; revolta, vzestup ne na vrchol, ale vysoko nad něj, ikarovský pád, destruktivní láska (osobní i davů) a čirá nenávist (osobní i davů), ďáblovo našeptávání skrze Camorru, (ne)přející okolí, společenské, sportovní i politické přesahy, otcovský problém a jako středobod rozháraná mysl svébytného génia. Je zcela jedno, zda vás fotbal zajímá či nikoli. Je jedno zda Diega obdivujete či jím opovrhujete, zda ho považujete za politováni hodnou smažku, podvodníka a lháře či nejlepšího fotbalistu všech dob, fotbalového hračičku a bojovníka s vášní v srdci. Funguje to totiž především v univerzální lidské rovině "tragického osudu génia". A pokud vám přeci jen není fotbal jedno, tak pak to platí tuplem. Je obdivuhodné, jak se Kapadiovi bezpočetné stovky hodin materiálu podařilo vměstnat do dvou hodin stopáže, udržet jasnou strukturu, linku, obejít se bez mluvících hlav, gradovat tempo a v neposlední řadě i udivovat zrestaurovanými záběry. A to už vůbec nemluvím o tom, co pro výsledné emoce dělá Pintova hudba. Ano, dala by se tomu (stejně jako Sennovi) vyčíst určitá zjednodušující přímočarost ve vykreslení událostí z velké části zcela ignorující jiné úhly pohledu (gentleman Robson by mohl vyprávět), ale... O to tu (stejně jako ve zmíněném Sennovi) opravdu vůbec, ale vůbec, nejde. (13.04.2020)

Když má chlap to správný nabuzovadlo, tak je jednička ;) … Ne, jasně, že úplně tak jednoduché to není. Ale k filmu: Klobouk dolů. Je to výběr z dokumentů, takže ovlivněné jen tím samotným výběrem, ale bez přikrášlení a podobných kudrlinek, o které by si řekla filmová fikce. Tento dokument přesně vystihuje důvody, proč preferuji dokumenty před filmy. Je tam příběh, který nevymyslíš. Jsou tam dovednosti, které nejsou trikové. Jsou tam emoce, které jsou skutečné. Vůbec nejsem fotbalový fanoušek, takže spoustu situací z tohoto "filmu" nedocením, protože tomu zkrátka nerozumím. Ale strašně ráda se dívám na lidi, kteří dělají špičkově něco líp než ostatní, něco, pro co se narodili. A tady jsem uviděla fotbalistu vybaveného nečekanou stabilitou. Nejen, že při pohybu na hřišti snadno měnil směr, ale už jako mladý dokázal na dotěrné, až agresivní otázky novinářů odpovídat s překvapivou vyrovnaností. Přitom byl živočišný. Nesmírně zajímavá sonda, a oceňuji odvahu D.M. i jeho rodiny, že do toho filmu takhle šli. (17.08.2019)