Úspech môjho tajomstva

Jak spisovatelka červené knihovny objevila krásu reality. Almodovar je tentokrát docela střízlivý ve fabulaci příběhu, v první části příběhu se soustřeďuje na obyčejné peklo spisovatelčina života a v druhé půlce...no ta je problémem. To, co musí naše hrdinka objevit a přijmout, je totiž jasné už od čtyřicáté minuty filmu. Myslím, že ukázka představení či výlet na venkov jsou tu tak trochu navíc. Potěší odkaz k Wilderovu "Bytu", ale jinak příběh je s odřenýma ušima za tři hvězdičky. Čtvrtou dávám za nutnost vyprávět takovéto příběhy. Žen, které se domnívají, že právě jejich život bude ta výjimka, která se bude řídit červenou knihovnou, a že ten jejich Paco je ten vysněný rytíř na bílem koni, je totiž strašně strašně mnoho. (28.03.2009)

Almodóvar je svůj a i když je každý jeho film tak trochu jiný, přesto je rukopis jasně čitelný. A ten odkaz na později natočený Volver, ten mě fakt pobavil, to si mohou dovolit jen mistři. Květ mého tajemství je trochu temnější a Lea na můj vkus trochu zaostává excentričností za jinými Pedrovými hlavními hrdinkami, je to komornější, ale rozhodně ne nudnější nebo míň zajímavější. Pasáž, kdy matka recituje báseň a za oknem se míhá španělská rozpálená krajina, ta mě dostala. Miluji Pedrovy záběry a barvy a zobrazování ženského světa a tady jsem si to opět užila. (19.02.2011)

Byl u mě soused, otevřel jsem svoje aroniové víno a pokouřil z jeho zásob, a slovo dalo slovo, a pojal jsem ppokoutný úmysl, představit mu současnou (?) evropskou filmografii, zastoupenou jedním jedním filmem. Měl to být film bez výrazného příběhu, vícevrstevný, se spoustou drobných nuancí, barev, tvarů, kupou hloupých a moudrých řečí, ryzích a falešných citů, neblahých a prospěšných činností. Celkové vyznění spíš optimistické, humorné, ne pomstychtivé (pomsta není žádná stranda). Němely by v něm být rvačky, popravy nebo podobné akce. Nějaká postava, na které by mohlo oko radostně spočinout, by tam být mohla. Jeho režisér by měl být etablovaný, žádný nadějný debutant, režisér čistého stylu, jehož jeden každý film přechází v každý jiný.... Že to nakonec dopadlo takhle, není asi příliš překvapivé... A co na to soused? Nevím, protože spěchal domů, kde nechal svého neposedného psa. (10.11.2017)

Pedro Almódovar je bezesporu nekorunovaným králem evropského filmu. Každý z jeho snímků překvapuje dokonalou psychologickou studií postav a Květ mého tajemství není žádnou výjimkou. Almodóvarovy filmy se vyznačují zvláštním kouzlem, které obvykle diváka zasáhne až při závěrečných titulcích, kdy si uvědomí, že právě shlédl NĚCO. A navíc u nich nelze pochválit jednu složku na úkor jiných. V jeho dílech je dokonale skloubená režie, scénář, kamera, střih, herecké výkony, a to tak, že nelze opravdu jednoznačně říci, co vás z těch jmenovaných složek zaujalo nejvíce. Pro každého asi nebude Pedro Almodóvar stravitelným, nicméně kdo má ještě schopnost rozpoznat kvalitu mezi tou přemírou komerce a braku, ten si jeho filmy náramně užije. A tohle všechno neplatí jen na Květ mého tajemství, ale vpodstatě na všechny Almodóvarovy snímky. (18.03.2003)

Rozhodol som sa - kedze som cechoslovak, bude to cesky - prispiet aj ja filmovo -odbornymi termitmi k tomuto filmu, aby som ynteleguansky uspokojil aj filmove ynteleguany a prechytrale tlchuby ako Bluntman, Madsbender, Shadwell a Tetsuo. Takze tu je to : Genius loci sekundarni progredience lze determinovat jako prinejmensim insuficientni az skurilni valor rezijniho a scenaristickeho kontributu ktery aproximnalne oscilluje okolo nihlu. Eikon Demona mi evokuje sardonicky paskvil a feministicky prvek mi afikoval iritujici asphyxiofilicke tenze v oblasti mojho analneho otvoru. 30 % (13.02.2016)