Tunel

Další katastrofický snímek o smrtelné pasti v silničním tunelu používající tradiční dějovou šablonu, tentokrát z norské kinematografie. Opět vše začíná představování postav a jejich rodinných problémů a následnou nehodou. Zpočátku se děj hodně přibližuje americkému snímku ´Denní světlo´(1996), čímž pozici Sylvestera Stallona jakoby přebírala Elise, kterou si zahrála Ylva Fuglerud, coby dcera jednoho ze záchranářů. Netrvá ale dlouho a nakonec si to jde svou cestou. O napětí není nouze, dojde i k emočním scénám a po vizuální stránce není co vytknout. Značně však skřípe scénář. Bylo by to sice na delší stopáž, ale spousta věci tu prostě chybí. Není pořádně rozvinuto dění v centrále operačního střediska. Jedna telefonující operátorka a její šéf, který se jen přijde podívat na situaci a jedna jeho tiskovka je prostě málo. Zuří vánice, takže některá auta mají problém se k tunelu dostat, ale je o tom pouze malinká zmínka. V tunelu je situace každou vteřinou horší, ale záchranné složky nic nedělají a jen na něco čekají. Důvod ale není řádně vysvětlen. Mezi záchranáři je jedna krapet zápornější postava,  s jehož charakterem se výrazněji nepracuje. Celý příběh o zachraňování? No, jak se to vezme. Do tunelu vjede pouze jeden záchranář a to ještě jenom proto, že je tam i jeho dcera. Ano, výše zmíněná Elise. Snaží se zachránit ji s dalšími lidmi kolem ní a dvě malé děti. A to je vše. Samotné zakončení je také poněkud podivné. Norští filmoví tvůrci tímto snímkem ukázali, že něco takového po vizuální stránce natočit umí také, čímž Hollywoodu mohou konkurovat bez mrknutí oka, ale bohužel za ne zcela povedeného scénáře. Protože se děj odehrává těsně před vánočními svátky, stejně jako ´Smrtonosná past´ (1988) by se i tento snímek mohl považovat za vánoční. Výrazným katastrofickým snímkem se však nestane. (29.12.2020)

Tunnelen napodiv nie je film o divokej privatizácii z 90.-tych rokov, ktorá prebehla v našich končinách a stanovila tradíciu tunelovania až dodnes. Naopak, ide o klasický tunel a že je ich v Nórsku viac než dosť, hoci väčšina bez únikových východov. Film je dobrým katastrofickým zážitkom, chýba mu však napätie, ale prináša významné poučenie. Ak sa raz dostanete v Nórsku do úzkych, nepomôže vám pravdepodobne nikto. Veď to potvrdili týmto počinom samotní Nóri. (06.08.2020)

Potěš koště !!! Jestli takhle OPRAVDU funguje místní záchranný systém, tak je nejvyšší čas kompletně přepracovat jeho pravidla, poněvadž něco tak z podstaty nefunkčního se hned tak nevidí. Takže vcelku logicky musí dojít na iniciativu jistého na disciplínu kálícího profesionála, pro kterého se zoufalá situace v tunelu stává velice osobní záležitostí. Nicméně ani z filmařského hlediska není co chválit, když se po celou stopáž neobratně řeší jedno rodinné drama, v pozadí i v popředí žhnoucí požár, dusivý dým, spousta dopravních prostředků a vyděšených řidičů a spolujezdců a vůbec všech ostatních cestujících, velkých i malých ... všichni pospolu a každý sám se svým strachem zůstávají uvězněni v horském tunelu - dým vítězně postupuje vpřed a lehce překonává všechny překážky ... zatímco venku se důležitě poflakují kázně dbalí uvědomělí záchranáři, čekají na ROZKAZ shůry, který nepřichází ... a nakonec vlastně záleží jen na předvybraných - jakýchsi VIP životech. Přidušené, skomírající 2* (21.01.2022)

Nevzrušeně to plyne za clonou kouře a žánrových klišé, norské záchranné složky galantně přenechávají prostor sólo hrdinům a vy si při sledování možná uvědomíte, že existují katastrofy, při kterých je pro vás dobré, že vidíte světlo na konci tunelu. Asi netřeba připomínat, že kdyby v obchodech nedávali u pokladen igelitky, nic z toho by se nestalo.. (23.01.2023)

Norsko, země plná chladu, sněhu, a taky chladnokrevných charakterů. Ale taky plná hor, a tunelů, které skrze tyto hory vedou a usnadňují setkání se svými blízkými. Ale jen do okamžiku, než se v jednom z takových tunelů převrátí kamion vezoucí hořlaviny, a z tunelu se stane smrtonosná past pro všechny ... V první polovině filmu jsem uvažoval o maximálním hodnocení - skvělé záběry zasněžené přírody, sympatičtí (na norské poměry) herci, takové to ticho před bouří naznačující, že se velmi brzy začne něco dít. Brilantní. Jenže - pak se skutečně něco začalo dít, a celé se to zvrtlo. Jako že chápu, že v podobné situaci by se asi taky člověk nechoval úplně logicky, ale chodit furt sem a tam, chvilku se schovávat před kouřem v autobuse, a za chvíli zas courat po tunelu. Jít se schovat do úkrytu a pak zase zpátky - proboha proč. A když už se tam tak courám, nebylo by lepší se courat směrem k východu? Nebo zkusit sednout do jakéhokoliv vozítka, a zkusit vycouvat? Ne? Jsem rád, že jsem tento film viděl (minimálně první polovinu), ale znovu si jej už nepustím (a v autobuse jedoucím Norskými horami už vůbec ne).. (27.01.2023)