Ženy v behu

Jindra už to nedal. Zasvištěl si sice ve sporťáku, hupsnul s padákem nebo si nechal manželčino jméno vytetovat na rameno, ale splnění dalšího cíle – zaběhnout maraton – už nestihl. Milující vdova s urnou na zádech v batohu se rozhodne uctít jeho památku tak, že maraton uběhne za něj. Respektive k tomu zlanaří jejich tři dcery (všechny tři solidně zahrané) a více než čtyřicetikilometrovou vzdálenost si rozdělí. Námět solidní, proč ne? Jen je to všechno komplet průhledné a předvídatelné. Do třicáté minuty divák prakticky všechno odhadne. Vedle postupného přicházení běhu na chuť se vše točí okolo toho, že ani jedna ze tří dcer nemá manžela/partnera a všechny by ho chtěly. A každá má jinou startovací čáru. Celé je to sázka na jistotu. Co diváka krapet vytrhne a potěší, je rodina Terezy Kostkové, kdy nejmladší syn naivně přebírá obraty starších „někoho přeříznout“ nebo „ona to nedostala“, což vyvolává úsměvné momenty, a zejména pak přesný (snad jednou manžel) Ondřej Vetchý, který se vysmívá kondici své partnerky. Pánové jsou tady obecně za neschopné a sexistické idioty, případně bručouny, což je případ jinak solidního Martina Hofmanna, který je do téhle melodramatické limonády rovněž natlačen. To Tomáš Hoffman produkoval všechny ty lidičky v pokušení a v naději, se scénáristou Martinem Horským spolupracoval na své prvotině (Bezva ženská na krku) a nyní byl i u Horského režijního debutu a dál cílí na žánr oddechové romance v řemeslně jistém podání. Každému v humoru sedne něco jiného, což je naprosto v pořádku, stejně jako v případě herců, kdy si každý zase najde toho svého favorita. Stokrát použitý námět nepřekvapí, kromě herců nicméně oceňuji i tempo, které nemá moc hluchých míst. A hlavně tam není tolik „té naší“ pověstné křeče. Třemi hvězdami tuzemské snímky „oceňuji“, když ze vší té nesoudnosti nejsem naštvaný, tady půjdu ještě výš. (14.10.2019)

2x Ženy v běhu jsou úplně stejné jako všechny ty filmy o Mužích a Ženách, ať už se jim dají jakákoli přízviska. Třeba bude Horský novým Vejdělkem, kdo ví. Scénárista Bezva ženské na krku a dvou dalších mizerných romkom. Dneska je nutnost, aby v úspěšném filmu tohoto žánru hrál Vetchý, ženský protějšek pak musí být populární tvář z televize (tady máme dokonce takové ženy dvě, Adamovskou z Ordinace a Kostkovou ze StarDance) a téma musí být trendy (kdo dnes neběhá a nekupuje si moderní sportovní oblečení?) a tady je skutečně tohle všechno. Viděla jsem ještě nehotový střih před uvedením do kin a cílovka byla nadšená, ale to jsou ty maminy, které české filmy neznají a kamarádka jim musí poradit do dotazníku, že mají rády přece ty Pelíšky. Ostrá kopie se pak moc neliší, jen byly pokráceny scény, kterým prostý lid nerozuměl nebo se u nich nudil, případně jiným se smál více. (29.01.2019)

Ženy, muži, lásky, rozchody, okamžiky štěstí, slzy smutku... a běh. Martin Horský posbíral do svého prvního celovečerního filmu všechny žádané a žádoucí ingredience, které lahodí především dámskému obecenstvu, a umíchal nenáročnou jízdu životem současných příslušnic něžného pohlaví. Což o to, legrace je to náramná, problém je v tom, že všechny dějové peripetie jsou jen trochu myslícímu divákovi jasné už od začátku a jejich vyústění potvrzuje předem připravený interpretační rámec. Důvod, proč se Ženy v běhu zařadily mezi nejúspěšnější filmy loňského roku je zřejmý – podobně jako např. starší Vejdělkova komedie Ženy v pokušení cílí na stejné publikum stejným arzenálem, tedy jednoduchým nekomplikovaným příběhem, ve kterém ženy mají vždycky navrch. (11.04.2020)

Ženy v běhu nejsou až zase tolik o běhání jako spíše o mezilidských vztazích na případu jedné rodiny, s jejímiž členy by se ale mohl ztotožnit kdekdo z nás. I když člověk podvědomě tuší, jak to nakonec všechno dopadne, tak se na tento film moc pěkně dívalo, a to zejména díky mile napsanému příběhu a sympatickým postavám, které byly na české poměry velice dobře zahrány. Tvůrcům se podařilo smysluplnně nadávkovat jak humorné, tak i vážné scény, z nichž pak ve výsledku vznikl neuvěřitelně pohodový film, který hezky utíkal a bavil. (11.02.2019)

Čo sa týka uniformnej nekonfliktnosti, od českého mainstreamu by sa mohol učiť aj stredný prúd v Hollywoode. Našťastie v tomto prípade ide o tak feel good záležitosť, že absolútnu uniformnosť a zameniteľnosť mu nakoniec asi odpustíte. Lenže... tvorcovia mali super nápad, ktorý by mal byť v centre pozornosti, lenže onen beh a tréning je tu len ako pozadie pre milostné vzťahy. Ak by to bolo naopak, film by šľapal určite lepšie a pôsobil by v našich vodách originálnejším dojmom. Českým komerčným tvorcom však o nič iné, ako striktné dodržovanie scenáristických mustier nejde. Dočkáme sa niekedy českého filmu, kde sa postavy dávajú dokopy z dôvodu, že sú psychicky vyrovnané a šťastné sami o sebe, ako že nájdu to vytúžené šťastie iba vďaka vzťahu? (10.01.2021)