Watchmen

Jeden z nejatraktivnějších komiksových vesmírů obývají tři dekády po jeho nejzásadnějším příběhu jen proměnlivé zajímavé nové charaktery, vypráví se více než rozvážným tempem a ústřední témata, dříve tak neodolatelně rozprostřená napříč společností, se slévají k tolik kritizovanému, ale paradoxně žánrově průzračně pojatému rasismu. Tak dlouho jsem se snažil na novou strážcovskou atmosféru naladit, až byl téměř konec. Pokaždé mě rozčarovala zbytečná nepochopitelná vsuvka, která jen pozvedla moje obočí, místo toho, aby mě nutila zajímat se, jaká bude pointa. Zamrzel mě i černobílý flashback, který může přinášet střihových nebo režijních nápadů, kolik chce, ale ve své podstatě neodpovídá na nic, co bych chtěl vědět a "jenom" odvážně podrývá dávné teorie, které ale byly vždy jen teoriemi a nikdy ne pravdami. Ale ani přes zmíněnou odvahu se jak předloze, tak její vypulírované filmové adaptaci nikdy docela nepřiblíží. Respektive přiblíží, na pouhou jednu epizodu, konkrétně rozhovor v baru. Právě při něm poprvé a naposledy naplno cítím ono mrazení v zádech a očekávání možného i nemožného, jakkoli jsem se nejednou musel trpce zatvářit při směru, jakým právě tahle stará známá milovaná i nenáviděná postava míří. Na druhou stranu Jean Smart je dech beroucí a vy-víte-komu dodává vrstvy, o kterých jsem netušil, že se v ní skrývají. Jenže co naplat, po nepřekvapivém a smutně zdlouhavém finále mám jasno o tom, že z téhle události ve mně převládá zklamání. Když je pokračování nejsilnější ve chvílích, kdy vzpomene nebo na scénu vrátí původní postavy a ty nové mě většinu času zdržují od toho, co mě doopravdy zajímá, je něco špatně. (19.12.2019)

Přesně proto je Damon Lindelof můj oblíbený tvůrce. V už tak atraktivním alternativním vesmíru, který svou originalitou a neokoukanými nápady hravě strká všechny marvelovky do kapsy, rozjíždí vlastní příběh, který svou výstavbou sice připomíná Lost, ale na daleko menším prostoru, kde má všechno své místo, začátek i konec. Lindelof chytře vodí diváka za nos, sype na něj další záhady, tajemství a pro tento vesmír typické bizarnosti (tady si nelze nevzpomenout na Twin Peaks nebo x-menovský Legion), aby na ně ale v druhé polovině série krásně odpověděl a příběh i k mému překvapení hezky uzavřel. Do toho připočtěme velmi silnou režii, uměleckou práci s kamerou a zábavné pointování jednotlivých dílů, které nefungují jen jako součást celku, ale i jako opravdové orámcované epizody. I přes občasné pomalejší tempo je to přesně ta kvalita filmařiny, kde hltám každý záběr a každou přesně dávkovanou informací, byť je pravda, že jsem se zprvu v postavách (není jich málo) trochu ztrácel a chvíli trvalo, než si to sedlo. A Jean Smart by si zasloužila svůj vlastní spin-off seriál, tak boží v roli agentky Blake byla. (18.09.2022)

Damon Lindelof vztyčil gigantický prostředníček všem, kdo tvrdili, že nedokáže napsat vypoinované dílo. A jen tak mimochodem u toho stvořil geniální seriálovou (minisériovou?) záležitost, která vzdává poctu komiksové předloze, věrně se drží jejích motivů a principů, ovšem přesto dokáže přinášet nové a nové paralely, motat zamotané příběhy (a ve finále je bravurně rozmotat) a uvádět známé postavy ve světle nových reflektrorů. Tenhle seriál je jednoduše naprostý vrchol toho, čeho mohl dosáhnout, přestože není ani na moment divácky přívětivý.Howgh. (11.05.2020)

No epizody 5. až 8. jsou splněným snem Alana Moorea a všech fanoušků jeho mistrovského díla, kteří se ptali, jak to s tím na sílu zachráněným alternativním světem vlastně dopadlo. Spolu s postavami se ztrácíme ve spleti pamětí a informací, stylů a vyprávěcích vzorců, přičemž je příjemné pod tím vším cítit, že tvůrci mají základní linii seriálu pevně v rukou a přesně vědí, co nám vlastně chtějí odvyprávět. Co trochu chybí? Silnější start, ve kterém by se staří známí s novými klíčovými hráči objevovali na scéně méně mechanicky, ve chvíli, kdy se ještě ve čtvrté epizodě v podstatě pracuje na expozici důležitých postav a informací, tempo trpí. Především však (stále samozřejmě velmi chytře vymyšlené) zápletce s Rorschachovým rasistickým odkazem a boji proti xenofobním tendencím americké společnosti chybí svěží ambivalence původního komiksu i Snyderova filmu. Tam každé správné rozhodnutí bylo vykoupeno morálním dilematem, které ve čtenáři/divákovi uvízlo na dlouhou dobu. Náznaky tu jsou, to né že né. V posledním díle je ale zkrátka všechno na svém místě. Což mě jako milovníka nejednoznačnosti morálního stanoviska původního textu lehce frustrovalo. Lindelof ale odvedl dobrou práci, tak uvidíme, jestli dostane možnost dosáhnout ještě výš ve druhé sérii. 85 % (04.01.2020)

LIndelof překvapivě stvořil něco co dává odpovědi a ne jen tvoří další a další otázky a i tak je to po Leftovers jeho další majstrštyk a po zásluze jeden z nej seriálů roku.Měl to tady navíc o to těžší,že chtě nechtě bude poměřován s komiksem a Snyderovým filmem a i to ustál se ctí.Na začátku to sice vypadalo,že s komiksem bude mít tahle série pramálo společného,ale nakonec těch náznaků,pomrkávání na fanoušky a provázaností bylo víc než dost.Celkově tu Lindelof velmi dobře zvládnul spojit nový příběh s novými hrdiny s tím původním se starými hrdiny a stvořil zajímavý svět,který prostě divák chce poznat.Doufám v další řadu...90% (18.12.2019)