Aniara

Ohromne sklamanie: namiesto scifi-cka s presunmi casu, som sa dobru hodinu trapil s udepkovanou lezbou. Vsetko je tu hodne hnusne: herci, herecky (vyzite, psychopaticke a navyse skarede), este aj ten debilny akoze virtualno-realny poondiaty computer ma depresie, a tak ludom namiesto krasnych vizii do hlavy tlaci sracky. A pribeh? Kdeze action, kdeze scifi, kdeze vesmir ci drama! Keby neukazali obcas ten akoze-vesmir a tu akoze-raketu, tak je to proste o depresivnej lezbe, co sa pravidelne venuje skumaniu prdele kolegyne kozmonautky. Preco jej dalsia kolegyna vypada a hovori jak kibel hnoja, zostava zahadou, ale do celeho psycho-kaleidoskopu to pasuje celkom perfektne - hned nas zavali svojimi depresiami z rozvodu a zivotnou apatiou. Reziser aj scenarista museli byt hodne zhleni, ked totok vrasnili. Vocpat do rakety rozvedenu bednu hnoja a depresivnu lezbu, to je fakt ODPAD! (08.06.2019)

Príliš scifi, zamerané na postupnú zmenu kolektívu - spoločnosti - cestujúcich do nekonečna vesmíru. Na Zemi zúri budúca vojna a ľudia utekajú na Mars. Jedna z kozmických lodí, Aniara, má asi 8 000 emigrantov. Loď narazí na asteroid a to vykoľají z dráhy smeruje zo slnečnej sústavy bez nádeje na návrat. Cestujúci sa vyrovnávajú so svojim osudom rôzne. Páchajú samovraždy, vytvárajú nové náboženstvá, oddávajú sa sexu (fuj až pornografická vložka) , ale aj učeniu a vede. Nikto z nich neprežije. po 25 rokoch na lodi ostáva už len hŕstka ľudí, v čele s kapitánom lode a hlavnou predstaviteľkou. Po vyše 5 tisíc rokoch vesmírna loď bez ľudí doletí k súhviezdiu Lýra. Smutný koniec - beznádejný. (19.11.2019)

Poctivě natočené a působivě napsané sci-fi o několika tisících pasažérech směřujících na Mars ve vesmírné lodi, která musí po nehodě a vychýlení z kurzu zahodit veškeré palivo. Následná mnohaletá odysea, sledující zánik lidské civilizace prostřednictvím proměňující se atmosféry v izolovaném společenství ponechaném napospas, v němž postupně zmírá naděje i smysl existence, skvěle buduje pár zásadních postav (zejména hlavní hrdinku) i svět, v němž se děj odehrává. Pod efektním povrchem lze dokonce vyčíst i myšlenkově hlubokou, provokativní a nekompromisní vizi, jejíž realizaci však poněkud podráží nohy ta skutečnost, že příběh příliš dlouho setrvává na jednom místě, téměř negraduje, a na konci, když se to všechno snaží narychlo dohnat, nenechá dost prostoru finálním devastujícím obrazům na to, aby stihly dostatečně zarezonovat. (15.10.2018)

Za mě osobně absolutně promrhaný potenciál. Ženy, ze kterých jsou dílem osudu vězenkyně, se najednou zničehonic stávají pomalu hlavními "osobnostmi" celé lodě. Do toho pak následují nesmyslné orgie. Prohlubující se depresivní stav jedné z protagonistek v konfrontaci s nadšením té druhé poté vypadal už jen jako čirý diletanství, i slepá by to snad viděla! A ještě ke všemu je to točený v nějakým hotelu s kasínem, což dojem z filmu hází ještě níž, interiéry údajný sci-fi lodi jsou tím pádem bohužel otřesný. Všechno výše vyjmenovaný bych nakonec snesl, i když je to nesmyslně natažený na hodinu a půl ... Ale že potažmo ty nejzajímavější roky vývoje rozkladu společnosti, na které trpělivě čekáš a čekáš se poté scvrknou na směšně krátké poslední 2 minuty filmu, to už tě prostě dokonale n*s*r*. Události, které by byly na filmu jednoznačně tím nejzajímavějším - myšlen ten totální rozklad společnosti, když je jasné, že "obrat" nikdy nebude - jsou totiž úplně pohřbený. Normálně lidi přece nejsou zavřený v plechovce ve vesmíru deset a víc let, a přesně z  toho měli tvůrci vytřískat mnohem víc, právě proto měl být ten film mnohem temnější a jít pořádně do hloubky. Aby nás mrazilo z té vize, co by se PAK těm lidem na lodi mohlo stát. Místo toho pozorujeme vlastně jen klasický noční život ve Stockholmu. Všichni tam buď jen souložej, hrajou na bednách, trsaj na diskotéce a berou drogy, nebo se modlí a chodí do práce.  Takže prostě jen to, co dělaj normálně nejen o víkendu v reálných životech :-) (18.02.2024)

Má to prvky z rôznych sci-fi filmov a kníh (Aldissov Nonstop, Voyagers: Vesmírna misia), ale inak je to plus-mínus samo sebou. Čo je fajn. Už menej fajn je, že herci mi pripadali veľmi nesympatickí, postavy detto a ono je síce pekné, že sa to odohráva vo vesmírnej lodi, čo je niečo, pre čo mám od detstva slabosť, ale v 99% prípadoch sledujeme interiér, ktorý vyzerá ako bežná budova/miestnosť. Takže po chvíli zabudnete, že sa dej odohráva vo vesmíre. Zo začiatku ma Aniara nebavila, ale s pribúdajúcimi minútami sa situácia vylepšovala a posledné minúty boli „krásne“ depresívne. (16.02.2024)